Toj

Na tuhle písničku jsem v rámci Akiho retrospektivy narážel tak často, že se pro mě stala takovou hymnou jeho tvorby... Spíš než Leningradští kovbojové. Zároveň je klip krásně typický pro režiséra. Hudební vystoupení v hnusném pajzlu, hrdina zničený na baru, přichází dvě postavy... Moc pěkné

"Je možné, že jste se při točení tohoto filmu inspiroval gangsterky?" ...asi nemůžeme všichni pokládat tvůrcům inteligentní dotazy. Tenhle film trochu vybočuje ze stylu tvůrce. Jedná se o mnohem zběsilou a praštěnou komedii, která si diváka drží od těla skrze nepřehlednou záplavu postav se stejným jménem a cílem. Tím se děj redukuje na sérii praštěných skečů s kritickým rozměrem. Stylově se zde kříží roknroll a noir - zde jako kabát pro oslavu chudoby, přitroublosti, odměřenosti, hladu, chlastu a tak. Nevím jestli je to skutečně takový průser (jak říkal režisér), nebo jenom jestli mi ten druh komedie není blízký, ale já se příliš nebavil. Což neplatí o jiných filmech tohoto režiséra.

Aki velmi rád opakuje, jak kdysi četl rozhovry Truffauta s Hitchcockem a Hitchcock řekl, že by se nikdy neodvážil se pustit do takové látky. Kaurismaki přesně na tom narazil. Aktualizace není dost zajímavá. Film původní geniálné dílo kacířsky oklešťuje, ale nepřináší nějakou přidanou hodnotu. Samozřejmě se zde rýsují základy Akiho poetiky, jeho sociokritické postoje, ale sledování tohoto filmu mi přineslo asi nejmíň z celé autorovy tvorby.

Moc krásný film. Na jedné straně tu je tradiční motiv ze 70. a 80. let: zvíře - bestie. Pes však funguje i jako metafora rasismu a nutno podotknout, že s tématem se nepracuje nijak banálně či zploštěle. To dokazuje i závěrečná scéna v kleci se psem, která ve své jednoduchosti vystihuje tolik rozměrů, motivů a pocitů, které se pojí s tématem rasismu, že mi to až sebralo dech. Prostě geniální. Fuller se opět se nijak neštítí násilí, krve a hrůzných scén. Rychlé pohyby kamery, násilné střihy a fascinující podoba toho hrůzného zvířete vše jenom podtrhují. Psí útoky samozřejmě jsou brány dost do důsledku - to jak Fuller nechá psa vraždit asi leckoho překvapí. Vedle toho je film i dost sentimentální. Tato stránka filmu je zas zesilovaná různými dlouhými jízdy kamery a hudbou Ennia Morriconeho. Navzdory tomu, že celý film je nechutně postižený osmdesátými léty, tak vyniká především svojí filmovostí.

Psát komentáře na filmy Sama Fullera je vždycky stejný... Opět prokazuje geniální cit pro styl, opět záliba v obskurnostech, opět poměrně agresivní forma, opět geniální vizuální stránka, opět v popředí silná žena (a samozřejmě opět silný erotický podtext: fetiš na vlasy, bývalá prostitutka). Fuller je zde snad ještě nápadnější svým humanismem a odporem k rasismu. Snad trochu víc útočí na emoce a jako nástroj používá trpící děti a jimi zpívaná písnička snad až příliš lacině chce dojit slzné kanálky. Po hudební stránce dostane trochu prostoru Beethoven, kterého samozřejmě Fuller v jeho síle skvěle zakomponoval do svého stylu. Nebál bych se tohle označit společně s 40 guns, Shock Corridor a Big red one za to nejlepší, co jsem od něj viděl. Když už mluvím o těchto filmech, tak Fuller odkazuje na svojí jednotku Big red one (o které později natočí geniální stejnojmenný film) i na Shock Corridor.

Díky bohu, že jsou osmdesátky pryč! Tron je problémovej film. Není děsivé jenom to, že estetika je brutálně kýčovitá a kabát virtuálního světa dnes již nesnesitelně zestárlý. Hrozivá je i kýčovitost, se kterou se tehdy vyprávěly příběhy. Prostě jsem alergický na tuhle podbízivou dojímavost, laciný úžas a postavy, co se při každém úspěchu protočí, zvednou ruku a nadšeně zakřičí "Whooohoo!" Zajímavý rozměr nabízí i samotná poslední scéna (s vrtulníkem). Myslím, že v sobě nese podivnou ideologii plnou rozporů a nesmyslů a tudíž jejím jediným účelem je ještě víc prohloubit divákovo dojmutí bez žádné hodnoty navíc. Asi jeden z těch filmů, ke kterému není nijak nutné se vracet, přestože technologicky může představovat mezník. Hodlám shlédnout nový remake, jsem zvědavý jak snesitelné bude převedení látky do současnosti.

Četl jsem všechny knižní předlohy. A přesto musím říct, že ačkoliv celkově vizuální stránka a filmovost byla mnohdy celkem překvapivě vydařená (snad jen těch temných filtrů bylo trochu moc), tak sledování první relikvie smrti je neuvěřitelné utrpení. Ubíjející nuda. Knihu si pamatuji matně, z první půlky prakticky jenom, že jsou postavy pořád v lese. Očividně to vystačilo tvůrcům na celý jeden díl.

Po shlédnutí SE sestřihu: Možná jsem příliš velký cynik, ale tyhle spielbegroviny třetího druhu, které nás v závěru mají uvést v úžas a ohromení, mě uplně nedojímají. Vedle toho je zde tradiční cameronovskou rétorikou sdělováno velké poselství: "Buďmě k sobě hodní!" O 20 let později bude cameronovština volat: "Buďmě víc ekologický!" A já neříkám, že to jsou zlé myšlenky, jenom jsou podané s hloubkou šestiletého dítěte a jejich platnost zde stojí na emocích, kterými nás film polejvá. Možná je to naivním spasitelství světa, možná je to jen vypočítavý kalkuk, jak oslovit široké publika (kdo by nechtěl méně válek a více stromů a užívat si tu krásnou sounáležitost ze společného vědomí, že je tu něco špatně). Další můj osobní problém vychází z prostředí. Vždycky mě bylo nepříjemný koukat na filmy, které se odehrávají pod vodou, v ponorkách atd. Možná je to autorský záměr, ale mě ta monotónnost prostředí dost ubíjela. Jinak bych byl ale pokrytec, kdybych nepřiznal, že je to moc pěkně napsaný a natočený film, který si jistě zaslouží pozitivní ohlasy. :)

Fantastické! Aranosfsky si se svým druhořadým thrillerem o baletu může tak akorát trhnout svou labutí nohou. Takovýhle zážitek z filmu ve mě zůstane ještě dlouho...

Uživatel Yoda sama to pěkně shrnul. Co víc dodat? Osobně bych řekl, že se jedná o nefunkční formální a žánrovou masturbaci. Adrien Brody se po většinu času tváří nešťastně, nebo se různé pitvoří (některé flashbacky probíhají tak, že zajíždí panenkami očí směrem nahoru a tak nám ukazuje bělobu, což je k popukání). Neustále se přicházejí nějaké halucinace, spánky, výpadky vědomí. Občas se autor dopouští docela odvážných elips ve střihové skladbě a vyprávění, což chválím. Ale zbytek je už jenom únavný a překombinovaný.... Docela si ujíždím na tom, když se ve filmech pracuje s omezeným prostorem a celkově je to pojato nějak minimalisticky. Tenhle film dokazuje, že to nemusí pokaždé být k užitku.