Sidonka

Mám ráda filmy pro pamětníky, ale tento mi nesedl. Spíše než vtipné mi to přišlo trapné, přehrávající, umělé, hloupoučké a nedostalo do děje, přitom rádoby "výchovné." Nedostavil se sladký úsměv, přenesení se do idylických časů plného lidí z reprezentativních vil, elegánů v kostýmech, ze kterých srší zábavné věty a žijí v kouzelném světě lepší společnosti. Ani jsem neprožívala sladkobolně melodramatické emoce, nezasmála se, nepokochala se, myšlenkově se neobohatila, prostě prázdno. Bylo to bez atmosféry a příliš nucené. "Příklady" mě nepřitáhly ani ničím neoslovily. A do toho ten způsob konverzace... Naivní a bez invence. Patnáctiletá opožděná Jarmila s opakovaně vyplazeným jazykem, úmyslně prkenná obrýlená vychovatelka (jak nevšední nápad!) ... Další film na pohodičku? Ne, tentokrát fakt ne.

Něco mezi nebem a zemí asi existuje, ale konkrétně tomuto seriálu nevěřím ani slovo.

Je zde jednoduše a hezky ukázáno, co všechno dělá s lidmi nevědomost. Světy různých lidí jsou si navíc opravdu mnohdy dosti vzdáleny a do situace druhého se lze jen obtížně vcítit. Dokud si daný člověk neobleče šaty toho druhého a nezažije určitou situaci na vlastní kůži. Dobrá myšlenka, jinak ovšem neuvěřitelně naivní a povrchní drama o nehlídaném koncentračním táboře, u jehož nestřežených plotů mohou osmiletí židé hrát hry a kamarádit se s dětmi nacistických důstojníků. Z celého koncentračního tábora si za pomocníka do přepychové domácnosti vybrali nemocného, zuboženého starce - "sluhu", který by ve skutečnosti v táboře nepřežil ani den. Potomci papaláše mají postaršího učitele, který to neumí s dětmi... Zkrátka převážně dětsky prostý a přeslazený film pro mladičké diváky (nebo méně náročné). Konec šel navíc předvídat, ač i ten by byl v reálu dost nepravděpodobný. Celé mi to přišlo ploché a samoúčelné, kdy nás tvůrci chtějí citově vydírat kýčovitým, neoriginálním způsobem.

Horor mě dokázal zvláště ve své druhé polovině příběhu nahnat husinu a vyděsit. Mám raději psychologičtější horory, kde místo zombíků hraje hlavní roli bezmoc, ať už je důvodem šílenství, mysteriózní prvky nebo oba motivy dohromady. Zajímá mě točení se postav v nepřehledném, mučivém kruhu, z kterého nejde vystoupit. I zde platilo ono hororové pravidlo pravé bezvýchodnosti: čím víc se z tíživé situace pokouší hrdina či hrdinové dostat, tím více se jim utahuje smyčka kolem krku a dostávají se naopak do ještě horšího stavu. Lidé nechápou, co se s nimi děje a kdo je toho příčinou. Do tohoto motivu se dobře hodí budova psychiatrické léčebny, která v pomyslném trezoru skrývá nejedno tajemství o zpackané léčbě, kdy se nemocnému místo úlevy vlivem pobytu a zásahů naopak ještě přitížilo apod. I zde je léčebna určená k demolici zmíněná a o "lékařské" péči, která zde byla kdysi byla pacientům poskytována, by asi nikdo z nás nestál. Léčebna je však jen kulisou, která nás uvádí do počátečního příběhu a v "Trhlině" nehraje hlavní roli, je pro mě jen alegorickým prvkem. Pohoří Tribeč a ztracení se v něm beru jako symbol životní situace, z které není cesta ven. Člověk je jako zamčený v budově bez dveří, která nemá únikovou cestu, žádné dveře vedoucí ven, do té budovy se prostě neměl nikdy dostat. Utrpení pak nemá konce, není úniku ani řešení. Nevím, jestli jsem horor na první zátah správně pochopila, ale to nevadí, vše nemusí být vysvětleno, hlavně když to v divákovi nějak rezonuje. Je zde zmíněná i neschopnost komunikace se sebou samotným, kdy postava a její různé identity žijí na různých místech a navzájem o sobě nevědí (viz věta: "někdo za mě napsal článek do blogu, ale já to nebyl"). Těžko říci, jestli vysvětlení je ve sci-fi prvku nebo vlivem duševní poruchy. V závěru filmu bych uvítala trochu méně zamotané a přehlednější rozuzlení, v pointě jsem se trochu ztrácela. Možná to chtělo jen víc koncentrace, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že některé pasáže mohly být lépe rozpracovány.

Opět mnoho silných momentů: od zarputilé babičky dojící krávu, která nechce vesnici opustit, přes vybíjení domácích opuštěných zvířat až po bioroboty na radioaktivní střeše (lidi). Seriál, který vás připraví o řeč. Prostě slušnej nářez. Otřesné, strašné. Tvrdá výpověď, těžké téma, zasraná politika atd, vše dobré jako doposud. Jen se tento díl mírně vlekl.

Je to dost nelogické, vypíšu jen část z toho. Nechápu, proč musela Celesta utéct ze svého domu, který měla nyní v Bohumíně. Manžel sice odhalil nevěru, ale ihned po tomto zjištění na místě zemřel a nestačil by jí tedy vydědit ani to někomu říct. Tehdy ještě nebyla ani choromyslná. Z jakého důvodu by dosud zdravá, dosud poměrně dobře zajištěná žena utíkala z bytu pouze v županu a zcela bez peněz, nevzala by si dokonce ani drobné na vlak? Kam chtěla jít, když tvrdila, že do zámku nemůže? Pokud už jí hráblo, měli to v seriálu něčím více naznačit a ne hned takovej nesmyslnej skok. A třeba ta bordelmamá jako všeovládající "zámecká paní", která rozhoduje skoro o všem. To její původní profesi a nedůvěryhodnou pověst nikdo v okolí neznal? Proč se správce zámku Lukáš, který již nemocnou Celestu dosud chránil, nevypořádal s evidentně vypočítavou osobou? Proč dovolili takové spodině, aby se stala pečovatelkou o duševně chorou, aby měla přístup k jejím financím a vychovávala jejího potomka? To, že to uměla s lidmi zde bylo naivně podáno. Přesvědčila je jen pro to, že tvrdila, že vyšinutou ženu zná, přitom Celesta měla zpočátku z Hajnalky spíše evidentní strach. Na seriál se hezky dívá, ale má řadu těžko uvěřitelných momentů, což příběh sráží.- Spíše než politickou linku bych důkladněji rozvedla tu vztahovou.

Původně jsem dala 4 hvězdičky, pak jsem musela přidat i tu poslední. Jinak to prostě nejde. Na tenhle seriál už asi nikdy nezapomenu, ta tíha... ne, nejde, nejde to člověku z hlavy. A ti horníci jsou prostě fajn. Parta řízků, kteří jdou přímo k věci a před nikým a ničím se nepo..rou. Prostě udělají tvrdou práci, která se udělat musí. Můj pradědeček byl taky horník a byl zavalený v dole, položil tam svůj život. O riziku se vždy vědělo, jít do Černobylu byla teprve mega odvaha. Říkám si, jak moc a dalece měli horníci, likvidátoři a jiní na výběr a zda opravdu všichni věděli o důsledcích. Každopádně, za tohle bych každému dala pořádnou doživotní rentu a metál. A ten bezohledný přístup k nim... "Až to skončí, bude o horníky alespoň postaráno?" "Já nevim." Uf, já bych to asi nedala. - Fajn, že seriál na toto téma vznikl. - Mírná výtka k některým detailům? Některé situace se až polopaticky vysvětlují, některé postoje a situace se opakují, nakonec však ani to není ke škodě věci. Jednoznačně převládá spokojenost. Po tolika prázdných seriálech a filmech, které jsem v poslední době viděla, konečně něco co má srdce, napětí a zarývá se to člověku pod kůži.

Celá 8.řada zmrzačila kdysi výborný seriál. Nedůstojný konec. Odfláknuté. Jsem výrazně nespokojená se scénářem, s prací s hrdiny, příběhem... Tady bylo špatně snad všechno, bylo tam plno logických nesmyslů a ještě mně přišlo všechno umělé, na efekt, předvídatelné, emočně chladné... Nevěřila jsem jediné větě, co tam kdo řekl... Plno linek a otázek nedořešených (například mysteriózní prvky), charaktery skokově změněné (nejvýraznější asi u Tyriona, kde z dekadentního, zábavného člověka udělali nevýrazného blbečka)... + Plno zbytečných postav, která pro příběh nemají žádný význam ani efekt (například Yara Greyjoy, dokonce i pozměněný, mlčky postávající Varys atd.). Nevadilo mi jak seriál skončil, ale jakými cestami a povrchními skoky se ke konci dospělo. Jako by tento seriál chtěli mít tvůrci jen co nejdřív z krku bez ohledu na výsledek. O nedostatcích seriálu už mnozí napsali a lépe než já, takže je asi zbytečné se rozepisovat. Jediným kladem je, že série přitáhla zase jiný tip diváků a zavděčila se jiné skupině osob, takže dokázala alespoň někomu udělat radost.

Celá 8.série byla odfláknutá. Nemůžu říct, že by mě 8.série vůbec nebavila, ale iritovalo mě tam příliš mnoho věcí. Závěr nic moc nezachránil, což se ostatně dalo předpokládat.

Místy rozmarná a vtipná blbůstka, kterou je třeba brát s nadhledem. Nevím, kolik epizod vydržím, zatím spíše zábavnější průměr, kterým se dá na chvilku rozptýlit. Za pilot zatím dávám 2,5 hvězdičky.