Anopheles89

Už z prvních záběrů na člověka dýchne ten středověký drsný humus, nebo jak to nazvat. Vizuál je skutečně vtahující a je i jedním z pilířů autenticity, díky které je Poslední souboj tak skvělý. Dalším pilířem jsou, často jen tak mimoděk ukázané, reálie středověkého světa. Opravdu mě pobavila lékařova diagnóza zdůvodňující, proč se Marguerite nedaří otěhotnět. Úplně přirozeně je pak v ději podsunut vhled do praktického fungování a spravování léna a samozřejmě povinnosti vazala vůči králi. A když už jsme u těch reálií, nelze pominout to, co se táhlo celým filmem: vnímání a postavení ženy ve středověké společnosti. I přes rozdělení celého příběhu do tří pohledů, jež se v několika stěžejních bodech prolínají, jsem měl pocit skvělé plynulosti děje a i přes pozvolné dopracovávání se k onomu bodu (znásilnění), ze kterého vzešlo konečné rozuzlení v podobě souboje, mě film po celou stopáže bavil (když už ne zásadními dějovými linkami, pak minimálně díky prvním dvěma pilířům). Třetím pilířem, na kterém film stojí, jsou pevná režie a vynikající scénář. Možná koukám na špatné filmy, když si říkám, jak strašně moc mi chybí tak skvělé, přirozeností a autenticitou protkané scénáře, kdy se člověk nemusí co chvíli ošívat, nebo se rovnou chytat za hlavu (nebo za to scénáristé nemůžou, protože jsem už moc náročný). A korunu tomu všemu nasadil krátký, přesto fantastický souboj, jehož význam dalece převyšoval vyřízení si účtů mezi dvěma sobeckými egoisty. Schválně jsem si dopředu nezjišťoval, jak celý spor, respektive souboj, tehdy skončil a dobře jsem udělal. Abych také něco vytknul: určitě bych si dovedl představit lepší obsazení některých postav, především Pierra d'Alençon (Affleck). Vtipný a trochu nepatřičný mi také přišel Carrougesův sestřih (netuším ale, jestli se něco podobného ve 14tém století nosilo). Nicméně, Poslední souboj je pro mě po dlouhé době konečně dílem, o jehož nejvyšším hodnocení jsem neměl ani na okamžik pochyby.

Několik vážně kvalitních fekálních humorů je zabito výrazným podílem hluché stopáže a až nepříjemně silným pocitem, že jde o amatéřinu, což je pro mě osobně asi největší problém téhle koniny od Řezníka. Jsem zvědav na pokračování, od kterého očekávám stejnou, nebo doufám i větší kadenci nekorektních šíleností a kvalitnější produkci. Dvě hvězdy jsou v tomto případě možná trošku přísným hodnocením, protože podobné typy filmů jsou obvykle daleko větší srágora a navíc jsem se tu a tam vážně řezal, ale jde přeci jen o celkový momentální pocit. Jednoho dne tomu dám druhou šanci...

Už dlouho mě nic takhle nenudilo, a to jsem k Artušovi přistupoval s upřímnou potřebou po výplachu nějakou jednoduchou blbůstkou. A od začátku do poslední minuty mě film navíc nepřestával štvát. Už jen ta nutkavá scénáristova potřeba psát mužské postavy, Artušem počínaje, posledním připosraným plebejcem konče, dle kladné odpovědi na otázku: "Co kdyby se tenhle chlápek ze šestýho století vyjadřoval a choval jako nějakej cool fakan, co chodí balit pipiny do house klubu někde v centru Londýna?" To, že rytíři kulatého stolu do puntíku splňují nezbytné rozmanitostní kvóty, které jsou stejně hloupé jako směšné (samozřejmě zde mluvím hlavně o světě mýtů ranně středověké Evropy), už je jen hřebíček do rakve, který snad lze trochu chápat z pohledu investorů a snad i tvůrců obávajících se reakcí superkorektní (a bohužel dost značné) části diváctva i kritiky, přesto s nimi nelze než nesouhlasit, protože jde o prachsprosté prznění. Nu, co tu máme dál? Špatné, generické (občas až debilní a trapné) dialogy, nulová atmosféra, zbytečné, dementně se chovající postavy bez charismatu (snad s výjimkou čarodějky a Vortigerna), zbytečné pasáže úplně o ničem a tuna klišé. Většina bojových scén nudná (nic, co průměrný divák neviděl už tisíckrát předtím) i když se některé snažily tvářit jako "300 bitva u Kamelotu." Napětí mizivé - vůbec mě nezajímalo, co se kým stane a jak to vlastně dopadne. Jo a tu přerostlou dešťovku mohli poslat Vortigernovi pod nos rovnou a nebylo třeba všech těch tanečků okolo. Ano, mohlo by se zdát, že mám v řiti zaraženou násadu od smetáku, ale já přitom proti experimentům, novátorskému přístupu a jinakosti ve fantasy nic nemám - pokud je to námět režiséra, scénáristy, nebo zkrátka zpracování nějaké moderní předlohy. Ale raný (fantasy) středověk, navíc jedna z nejúžasnějších legend v tomto podání? Tam chci něco úplně jiného, než kung-fu, hustý kecy mileniálů a olifanty na druhou (proč zrovna sloni, hergot, proč???). Nicméně všechno, co jsem teď vyjmenoval, bych i přešel, nebýt šablonovitého, nudného scénáře, absence napětí a takového toho "fantasy fluida" - těžko definovatelného pocitu, kvůli kterému fantasy miluju a který tady prostě chybí. Druhá hvězda za vážně pěkné kulisy a (digitální) svět. A nakonec jedna poznámka. Fakt mi hlava nebere, jak tu půlka všech komentářů říká něco v tom smyslu, že se Guy Ritchie utrhl ze řetězu,  že boří žánrová klišé... Jak? Vždyť tohle je v mnoha ohledech standartní produkt a sázka na jistotu. Produkt pro masy, které chodí do kina už jen na píčoviny od Marvela. Nechápu. Natočit opravdu temnou (což tohle není), atmosferickou fantasy s promyšleným, kulervoucím scénářem, to je kumšt. A to dneska nikdo nedělá. Artuš od G.R. je jen na dnešní poměry obyčejná slátatnina. Zklamání filmem, od kterého jsem nic nečekal.