Buxholka

Viděno 1987 a potom až 2021. Pokaždé skvělý zážitek. Agentura humoru paroduje televizní pořady z tehdejší televize, ale je natolik vizionářská, že odhaduje vývoj televizního nevkusu až do současné doby.

Nejlepší je první povídka Tramvaj do Poděbrad. Zbytek více než sci-fi řeší nešvary socialismu.

Neberte to jako recenzi, napíši jen krátký komentář: Nosferatu je mnohem děsivější než jakýkoliv filmový Drakula (sice jsem neviděla všechny). Asi proto, že je to přeneseno do středoevropského prostředí, tak je to takové více přítomné.

Shlédnutí tohoto filmu hned po filmu RUDE BOY bylo celkem utrpení. Nevím, jestli byl záměr natočit český Rude Boy, ale spíš si měl scénárista načíst skutečné příběhy český punkových kapel 80. let, tak jak jsou třeba popsány v knize Punk not dead

První část filmu je takový německý BERG-film plný laskavého Lamačovského humoru, pak děj přechází do sféry ekonomické špionáže a humor je potlačen. Ke sledování mne především přiměl fakt, že se jedná o jediný film Karla Lamače, který byl po obsazení Německa vojenskou spojeneckou správou přidán na seznam zakázaných filmů. Jedná se o poměrně široký seznam (uveden je třeba zde) a mnoho filmů z tohoto seznamu se jeví z dnešního pohledu nezávadných, vychází na DVD a jsou vysílány německou televizí. Problémem asi bude herecké obsazení Veita Herlana, který později se nechvalně proslavil jako režisér protižidovského filmu Žid Süss či protičeského Zlatého města. Vedle toho film obsahuje náznaky nacionálně socialistické ideologie, i když ne ve smyslu antisemitismu ale spíš takového národovectví. Převzetí německého podniku americkým kapitálem film ukazuje jako hrozbu, kvůli které budou stovky německých dělníků bez práce, zatímco tradiční německý vlastník v případě tohoto filmu znamená zachování tradic a pracovních míst. Američané byli součástí poválečné vojenské správy Německa a tohle je mohlo také silně dráždit.

Týpeček se ocitne ve špitálu a neví proč tam je a ani jak se tam dostal - typicky kafkovská situace. Navíc se všichni chovají dosti podezřele. Celý film tedy pečlivě sbírá informace.

Jeden z mála filmů (možná jediný) popisující ekonomickou transformaci z ekonomiky kapitalistické v ekonomiku socialistickou. Nemůžeme samozřejmě počítat se zachycením realistickým (období vzniku), přesto ledacos film odkrývá. Nový ředitel má sice správný dělnický původ, ale v řízení podniku je poněkud bezradný. Za úřední ceny se nedá sehnat materiál, na exportu podnik prodělává, ale republika potřebuje devizy. Nejsilnější je scéna, jak se samopalem přichází delegace převzít podnik. Vadí mi, že bohužel nejsou všechny dějové linky ukončeny (mladá láska pilota a věřící údernice či flirt dělnického básníka a reportérky podnikového časopisu).

On je to vlastně příběh ve stylu Šeptej - naivní dívenka z vesnice přijede do velkoměsta a zažívá kulturní šok. Já osobně doporučuji si před tímto filmem podívat na Žid Süss - Film bez svědomí. Film Žid Süss je natočen stejným režisérem a objevuje se tam i herečka Kristina Söderbaum. Pochopíte snahu Goebbelse vyhnout se laciné propagandě ve filmu a naopak působit na diváka skrytě a rafinovaně. Takže na oblíbený motiv "naivka v Praze" se nenapádně přilepí, že dívenka pochází z německy mluvícího pohraničí a problém Prahy je v tom, že tam žije příliš mnoho Čechů. Kdo je Čech nebo Němec je naznačeno jen v náznacích, tu podle jména, tu podle pseudoslovanského přízvuku tetinky v Praze a že její syn jí oslovuje "matjinka". Podobná hra s příjmeními se mimochodem objevuje v antirakouském filmu Liebe ist zollfrei.

Mne teda moc neoslovilo, že se ten seriál odehrává v takovém bezčasí. Něco se odehrává jakoby v 70. letech, něco jako dnes. Vrcholem je, když v jednom díle feťák ze Západního Berlína sbalí homosexuálního příslušníka Veřejné bezpečnosti v Praze a pak jedou spolu žít do Západního Berlína. Taky mi dost vadí, že Christiane F. nenosí věci v igelitce.　 Seriál cílí na dnešní náctiletý, pro které jsou stejně 70. léta možná pravěk, nicméně fetování je věčné. Oproti filmu i knize jsou více rozvinuté ostatní postavy dětských narkomanek - především Babsy a Stelly. Scénáristi se totiž dostaly ke všem původním nahrávkám rozhovorů s Christiane F., takže mohli pracovat i s tím, co se ani do knihy nedostalo. Úvodní scéna seriálu pro změnu čerpá z knihy Můj druhý život, což je zpověď Christiane F. o jejím životě po úspěchu knihy a filmu My děti ze stanice ZOO, kdy se stala na pár let celebritou.

Christiane Felscherinow ve své druhé knize Můj druhý život popisuje spolubydlení s FM Einheit v Hamburku, které předcházelo natáčení filmu.