BigBang

Chápal bych, že film má nějakou tendenci, to mi nevadí. Nechápu a vadí mi, že nepohodlnou stránku věci ignoruje absolutně. Není tam ani náznak empatie s odsunutým obyvatelstvem. Bohužel pro nás se stačí podívat, jak místo natáčení vypadalo při odsunu a porovnat je se situací dnes: české hospodaření v praxi.

Pozoruhodně nevydařený pokus o satirické vyrovnání se s r. 1968 v žánru crazy komedie. Film připomíná reálné mediální milníky reformního roku: (a) kdysi ikonická série fotografií pana Dubčeka v černých plavkách, (b) aféra paní Kubišové se střelbou do okna a (c) vyhlášení dočasného zrušení cenzury. Hvězdičku dávám za obsazení pana Homoly: když v první scéně burácel svým hlasem, čekal jsem, že každou chvíli zadeklamuje "hvězdička znamená úspěch!" nebo "kritický den!". Ještě bych dodal, že scénář je tak slabý, že ho nezachrání ani velice solidní herecké obsazení: tedy vyjma strašlivého pana Oldo "Jožo Vtipkára" Hlaváčka, kterého spolkne hroch v čase 20:00, což je přesně o 20 minut později, než by bylo záhodno. Když už nic, tak čestné uznání za snahu náleží paní Blehárové, která se při prvních třech objeveních na plátně vždy alespoň svlékla do spodního prádla. Za to jí patří náš dík.

Silné emoce, na mě až moc.

Vizuální zážitek - lokace jsou oslavou tehdy nové mrakodrapové čtvrti La Défense. Děj je založen na kombinaci spiklenecké teorie a třídního pohledu. Působí nechtěně komicky, ale i tak ukazuje - mimochodem - leccos o francouzských vlivných vrstvách.

Nedívám se zdaleka na všechny rozhovory, ale část hostů mě zajímá. Autoři netlačí v pořadu žádnou vlastní agendu; je vidět, že si zakládají na přípravě, ale nechávají si otevřenou mysl. Pokud je nějaké zacílení znát, tak asi široce pojaté téma, co lze profesionálně dělat jako český tvůrce digitáního obsahu.

Auta, paneláky, Američani, cigarety, staré paláce, zadní projekce, nikdo tlustý.

Phillipa jako machiavellistický terranský Lord Vertinari - dobrý dvojdíl.

3. sezóna drží vysoký ideologický tlak: podíl propaganda vs. sci-fi je cca 70:30. Naproti tomu jsou dobře rozvinuté sympatické postavy: Phillipa a Saru. Oproti řadě kritiků mi nevadí ani hlavní postava, byť je stále obtížnější udržet vážnou tvář nad jejími cimrmanovskými eskapádami: tu zachrání světový mír, tu vyhraje disputaci proti spojeným Vulkáncům a Romulanům, tu přesvědčí sarančata, aby neničila úrodu, tu osvobodí otroky ze šrotiště atd. apod. Seriál je ideologický odpad, ale zábavně udělaný, nemohl jsem se od něho odtrhnout.

Nevěděl jsem o existenci tohoto filmu. Moc se mi líbil, i když je komorní a nefilmový: často je znát, že herci hrají spíše Poláčkův literární text než filmový scénář. Lidsky a intelektuálně zůstal film i po téměř století stále svěží. Snad to nevyzní špatně, ale jestli by toto byl odkaz (z větší části ze známých důvodů zaniklé) židovské pražské společnosti, tak tento film je pěkným vzkazem v láhvi pro budoucno.

Díky Ladově výtvarné stránce a díky geniálním hercům tento film stárne do kràsy. Jak odpadají ideologické balasty, stále kontrastněji vyniká věčné umění.