Nepřítel před branami

Respekt před Annaudem, s jakou marnivostí nakládá s monumentálními scénami. Člověku nejde na rozum, že všechny ty velkolepé davové útoky a masivní exploze jsou jenom takovou omáčkou, v níž plavou osudy politruka, jím vytvořeného hrdiny SSSR a německého majora Wehrmachtu. Skromný sovětský klučina Vasilij je ukázkovým příkladem politické propagandy, která dokáže udělat z nadaného pěšáka symbol. Stejně tak je vztah Vasilije a politruka Danilova názornou ukázkou západního pohledu na stalinskou mašinerii, v níž oddaný komunista během pár minut může dostat rozum a prohlédnout ideologickou maškarádu. Tak trochu melodramatické sci-fi ala Hollywood. Nicméně jinak je to výborný komorní thriller se skvostnými kulisami, moc pěknou kamerou, strhujícím napětí a výbornými herci. To, že v závěru vychází sovětský hrdina stějně jako americký je asi očekávaná daň publiku. Ale všimněte si mlčenlivého distancu, jaký Jude Law zachovává tváří tvář malovanému Stalinovi... Korektní, až příliš. (27.01.2004)

Úvod je strhující. Pohled na válčící Stalingrad, vypadající spíše jako peklo, přeplouvání Volhy za asistence messerschmidtů a následující ůtok ústící v masakr - to je pěkný kus filmařiny. Vůbec celá výprava je monumentální a patří ke kladům snímku. Jenže po úvodní třetině se film vleče a doplácí na řadu scenáristických děr. Ale koukat se na to dá, i díky trojlístku - Law, Weisz, Harris. (21.07.2002)

Dobře zpracovaný amer.válečný velkofilm o jednom nadprůměrném odstřelovači na straně Rusů a jednom sebejistém nacistovi. Jejich souboj rozehraje spleť osudů a tragédií jedné hloupé války.!!!!!!!!! I přes ty "amerikanismy" ohodnotím hlavně atmosféru neutěšenosti, sténání, smrti, války, a kvalitní ozvučení... (03.03.2010)

V tomto období sa vojnovému žánru darilo a vznikalo mnoho jeho kvalitných predstaviteľov a síce Nepriateľ pred bránami vyzerá na prvý pohľad výborne, bitka o Stalingrad a sniperská tématika ma vždy veľmi bavili, ale v tomto prevedení mi to až tak dobre nesadlo. Úvodná dvadsaťminútovka je perfektná, príchod na front a sovietsky útok, všetko to pôsobí správne beznádejne, vedenie je kruté a k tomu prvý Zajcevov hrdinský čin, ktorý ho predstaví v tom najlepšom možnom svetle, ale následne to až príliš rýchlo upadne. Zlé to určite nie je, stále si to drží tú mierne nadpriemernú úroveň a tak som sa nenudil ani na okamih, len jednoducho tématika špičkového odstreľovača v Stalingrade tu nie je vôbec využitá a až príliš rýchlo sa začne sústrediť na súboj dvoch elitných odstreľovačov, ale ten si ma moc nezískal. V celom zvyšku filmu sa už vlastne nenájde ani jedna konkrétna scéna, na ktorú by sa dalo dlhšie spomínať. A veľkým sklamaním je aj to, že film je až moc postavený na vzťahoch postáv, ktoré síce sú samy o sebe zaujímavé, ale práve tie ich vzťahy ma vôbec nezaujímali. A pritom je tu toľko dobrých hercov, Jude Law mi v hlavnej úlohe sadol až prekvapivo dobre, charizmatický Ed Harris ako jeho hlavný súper, ale aj Joseph Fiennes, Rachel Weisz a Bob Hoskins, ale romantická línia a podivné priateľstvo s politrukom ma absolútne nezaujímali a zaberajú dosť veľký priestor. Skôr si ma získal vzťah nemeckého odstreľovača a chlapca, alebo krátka časť s Ronom Perlmanom, ktorý mi v spoločnosti hlavného hrdinu ako jediný vyhovoval. Sklamaním je aj akcia, celkovo je skvelo natočená a odohráva sa vo výbornom prostredí, ale mňa bavila výhradne len tá z úvodnej dvadsaťminútovky, všetko následné je len úplne obyčajné, aj keď nejaký ten trochu napínavý moment sa predsa len nájde. Režijne je to kvalitná práca, síce ma prekvapuje, že to dostal na starosti práve Jean-Jacques Annaud, ktorý točil úplne iný typ filmu, ale zvládol to výborne, rovnako nesklame ani technická stránka a výprava. A sadla mi aj hudba. Takže celkovo som trochu sklamaný, za čo môže hlavne slabší scenár, ale inak Nepriateľ pred bránami určite nie je zlý film, kladov má dosť a raz za pár rokov dostanem chuť si ho pozrieť, aj keď hlavne kvôli tej úvodnej fáze. 66% (07.02.2012)

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)