Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Horor

Recenze (66)

plakát

Konkurs (1999) 

Dosti rozporuplný film jak žánrově, tak zpracováním a celkovým pojetím, tudíž lze očekávat i rozporuplné reakce na něj. Zpočátku rozvláčně až dokumentaristicky pojatý romantický příběh o hledání partnerky se ve svém závěru zvrhává do nesnesitelně kruté hororové apokalypsy, v níž se režisér nechal ve své fantazii strhnout až na samotnou hranici srozumitelnosti, ale budiž, ona čára mezi snem a realitou bývá někdy opravdu tenoučká jak struna. Nebojte se, mučící scény určitě nepatří k tomu nejvýživnějšímu, co je možno shlédnout v jiných hororech jako např. v Noci s nabroušenou břitvou, Saw apod., ale vzhledem k předchozímu „vlažnému“ ději vyznívají o to působivěji. Jen ten časový nepoměr působí dosti rušivě, úvodní „předehru“ trvající téměř tři čtvrtiny filmu by bylo záhodno trochu zkrátit. Jinak ale zcela jistě film, nad kterým je nutno se zamyslet i v souvislostech vztahů mezi mužem a ženou obecně, což u podobných snímků nebývá běžnou devízou.

plakát

Casino Royale (2006) 

Jednoduše a prostě nelíbilo, tyhle filmy prostě nejsou mým šálkem čaje, tento byl navíc velmi slaboučkým čajovým odvarem, příliš zdlouhavým a nudným, přestože pár dobrých scén bych našel / úvodní honička na jeřábech /. Nedokázal jsem se ani na vteřinu vcítit do pocitů tohoto hrdiny a bylo mi úplně šumafuk, jestli ty koule mu urvou hned nebo až za chvíli. S vypětím sil jsem se dodíval do konce, ale že to byla fuška... Podruhé ? Ani náhodou ! Proboha, už ne dalšího stopadesátého Bonda.

plakát

Rapsodie v modrém (1945) 

Kdo má rád hudbu G.Gershwina, neměl by si nechat film v žádném případě ujít, neboť je celý proložen ukázkami jeho nejznámějších a nejslavnějších skladeb. Herecká složka je v tomto případě poněkud v pozadí, ale celkově se jedná o důstojnou filmovou poctu tomuto géniovi.

plakát

Zápisky o skandálu (2006) 

Nejvíce mě překvapila Cate, na níž je opravdu radost pohledět, tolik sexappealu snad dosud v žádném filmu nepředvedla, potom samozřejmě skvělá Judi Dench, ale i všichni další zúčastnění zaslouží absolutorium ve snímku, který má spád, zajímavé téma, vynikající herecké výkony, působivý Glassův hudební minimalismus, navíc kdo z nás nebyl někdy zamilován do nějaké své učitelky, docela jsem tomu uličníkovi záviděl...

plakát

Parfém: Příběh vraha (2006) 

Forman nebo Scorsese asi dobře věděli, proč se do toho nepouštět, literární předlohu jsem nečetl, neboť u podobných thrillerů mi už předem naskakuje husí kůže / viz zkušenost s Brownem apod./. Zfilmovatelné to zřejmě evidentně je, což o to, ale co dál? První polovina filmu se až na úvodní efektní pasáž porodu na tržišti neuvěřitelně vleče, sledovat více než hodinu mentálně retardovaného hrdinu, jak navzájem přelévá nejrůznější lahvičky, bylo i na mě příliš. Kratší stopáž by jistě prospěla. Děj dostává spád až ve druhé polovině, ale celé se to nakonec bortí nesmyslným vyústěním, v němž následuje jedna nelogičnost za druhou, na konci zbyde jen nic neříkající závan něčeho, co se stalo něčím, čím pravděpodobně být nemělo - nelogickým blábolem. Shrnuto: vizuálně téměř dokonalé, myšlenkově chudé, poselství nulové, příliš rozvleklé, nudná první půle, nezvládnutý závěr, ale to patrně padá na vrub vlastní předlohy. Fenomenálního pro mě na tomto filmu není vskutku vůbec nic.

plakát

Zkouška orchestru (1978) 

O čem vlastně je tento film? Je to celé jen o zkoušce orchestru? Co je vlastně orchestr? Jakou roli v něm hraje dirigent? Jakou vlastnost má hudba? Je posvátná a nedotknutelná? Co je víc, dirigent nebo jednotliví hráči? Který nástroj je důležitější? Jaká interpretace skladby je ta pravá? Co má větší hodnotu, svoboda nebo řízená struktura? Kde končí svoboda a začíná anarchie? Je vůbec potřeba vůdčích osobností? Potřebujeme odbory? Je umělecká profese jako každá jiná ? Je muzikant totéž co dělník či truhlář? Je cennější věrnost nebo možnost promiskuitního způsobu života? Má pravdu mladší nebo starší generace? Jak má správně fungovat společenství lidí různých názorů a přesvědčení? Co je ještě demokracie a co už diktatura? Kde jsou hranice svobody? Je normální zamilovat se do svého nástroje a zasvětit mu celý svůj život? Prožívá i gauner citový život? Má takový člověk vůbec schopnost vnímat krásno? Je schopna většina pozitivně ovlivnit menšinu a naopak ? Žijeme v době obecného ohrožení hudby a kultury vůbec? Je revoluce současně i kontrarevolucí? Může se pozitivní hodnota proměnit nechtěně v negativum? Potřebujeme ke svému prozření katastrofu nebo jiná znamení shůry? Jsme schopni se navzájem poslouchat a domluvit se? Ano, tyto a mnoho dalších otázek klade tento nádherný film a ponechává na každém z nás, jak si na tu či onu otázku odpoví. Mistrovský alegorický kus, nutno vidět a čas od času se k němu vracet. I myšlení podléhá vývoji, takže i odpovědi se mohou v čase měnit. Možná i otázek přibude. „ A kam se poděla hudba, když muzikant přestal hrát ?“

plakát

Rozdvojená duše (1945) 

Koncertní duo hereckých hvězd I.Bergmanové a G.Pecka, zajímavé téma, pro autora typické stupňované a přesně nadávkované napětí, excelentní snová epizoda, úlevné rozuzlení, to vše podkresleno odpovídající výbornou hudební složkou ... Co si lze přát více?

plakát

Goyovy přízraky (2006) 

Na tento film jsem se těšil příliš dlouho na to, abych o něm napsal jen pár stručných slov. Pustil jsem si jej o víkendu proto hned dvakrát, protože jak říká správně jedno německé přísloví - einmal ist keinmal. Miloš Forman se rozhodl natočit svůj další film trochu jinak, s širším záběrem, složitěji, méně jednoznačně, více komplikovaně, postihnout a ukázat mnoho věcí i myšlenek, přitom si zadal téměř nadlidský úkol vměstnat toto vše do čaového úseku necelých dvou hodin a poskládat to celé tak, aby to drželo pohromadě. Od Formana se zaplaťpánbu už navždy bude očekávat něco mimořádného, něco, co se bude kvalitou minimálně přibližovat některým dílům předchozím. Proto tentokrát asi zvolil jinou cestu, jak toho dosáhnout a jsem pevně přesvědčen, že volil správně. Tematicky film zdánlivě příliš složitý není, ale ve své myšlenkové podstatě velmi, velmi komplikovaný, tudíž jej ani nemohlo zřejmě strávit tolik diváků, což ostatně vyplývá z mnoha recenzí. Forman je příliš inteligentní a geniální tvůrce na to, aby byl pochopen všemi, ostatně o tohle mu zcela jistě nešlo, určitě netvořil dalšího Amadea či Přelet. Nemá smysl rozebírat detailně všechny jemnosti a fajnovosti a krásy tohoto snímku, které si ostatně všímavý divák najde a vychutná sám. Forman natočil film, ve kterém každý, bude-li chtít, objeví pro sebe něco nového, ať už z oblasti historie, dějin církve, inkvizice, malířství, hudby, filozofie atd. , a bude-li chtít, začne si je vzájemně propojovat, až na principu mozaiky z jednotlivých kamínků vytvoří obraz, představu, vidinu, přízrak, chcete-li. Jsem přesvědčen o tom, že máme před sebou další z geniálních počinů, jenž ve své složitosti a nejednoznačnosti, možná i rozporuplnosti / včetně svého přijetí ! / ponechávají nekonečně mnoho prostoru pro vlastní dotvořerní, fantazii, přemýšlení i vlastního sebeobohacení. Uvedu jen stručně další klady fiilmu : vynikající režisérské pojetí, střih, práce se světlem a barvami, přesvědčivé herecké výkony, již tradiční unikátní režisérův výběr neherců a představitelů vedlejších rolí, velmi dobrá hudební složka filmu s jedinou drobnou výtkou / úvodní téma sopránové árie až příliš upomínající na slavnou Händelovu Lascia Ch'io Panga z opery Rinaldo /. Pro mě osobně film roku, ať si všichni výše i níže podepsaní kritici říkají, co chtějí. Udělení méně než 3 hvězdiček považuji ovšem za čiré barbarství a důkaz o totálním nepochopení díla, u českého diváka to navíc vypovídá o mnohém, přestože o falešný patriotismus zde jistě nejde. Ale pro takové se zřejmě Miloš Forman rozhodl již netočit, což v jeho věku chápu jako naprosto opodstatněné a správné rozhodnutí. Bravo, bravo, bravo!

plakát

Zítra nehrajeme! (2006) 

Jen nemnoha tvůrcům se poštěstilo uzavřít svůj umělecký život důstojně a s noblesou. Robertu Altmanovi se to podařilo dokonale. O čem film je? Stačí se pozorně dívat a naslouchat dialogům i textům písní. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, jedná se o velmi hluboký film určený pro vnímavého a citlivého diváka. Nádherná a skvostná umělecká tečka.

plakát

Kanóni (1941) 

Komedie z vojenského prostředí, ve kterém Laurel a Hardy jako zaměstnanci mladého milionáře procházejí společně se svým pánem různými peripetiemi vojenského výcviku. Film nedosahuje kvalit svých němých předchůdců, jedná se ale o příjemnou, i když nenáročnou zábavu, rozhodně však stojí za to vidět ty dva i ve zvukovém filmu, nudit se určitě nebudete.