petrskoc

Těžko se hodnotí něco, čím byl člověk celé dětství masírován každé Vánoce, klidně i několikrát za těch pár dní naprosto povrchního konzumu stráveného před televizí. Ale přece jen... Ač je to určitě jedna z českých pohádek, které alespoň stojí za zmínku, stále je to pouze přihlouplý příběh, kde herci nemají moc co hrát, když už, tak přehrávají, emoce jsou afektované a nepřirozené, poučení či jakýkoliv přesah se smrskne na černobílý boj dobra se zlem a naivní happy end tento snímek definitivně zařazuje do kategorie děl, které po divákovi nevyžadují kdo ví jakou mozkovou aktivitu, jsou alibisticky prvoplánové a opravdu je lze ocenit jenom s nadhledem jako zábavu pro děti, které svět kolem sebe vidí zatím pouze v odstínech šedi. Vysoké hodnocení je zcela mimo mísu, pokud se máme držet určité objektivity. Lepší 3* za řemeslné zpracování, kostýmy, exteriéry, krátkou stopáž a atmosféru, která je sice skvěle vybudovaná, ale to je bohužel málo. Nemůžu se zbavit pocitu, že to mohlo dopadnout mnohem lépe, nebýt příliš prostého scénáře. Existují dospělé pohádky, které mají rozhodně co říct, a v takových superlativech se o nich nehovoří. Spousta lidí tyto vánoční "telenovely" hodnotí takto kladně pouze z jisté nostalgie. A takto by se, buďme upřímní, historie neměla překrucovat.

Profesionál Mikoláš versus magnet-na-diváky Alžběta, která sice hernímu průmyslu a jak jeho historickým tak současným konsekvencím relativně rozumí, ale zásadně nechodí do hloubky problematiky. Nikdy se nic zásadně nekritizuje, balancuje se v mantinelech "hlavně-si-nikoho-neznepřátelit" a názory moderátorů postrádají jakoukoli odbornost, pokud vůbec nějaké názory padnou. Vše je o tom mluvit obecně. Na druhou stranu to takto vlastně docela funguje. Ono se od toho asi nesmí víc očekávat. Mikoláš s Alžbětou se doplňují a funguje mezi nimi správná energie. Na české poměry to jde docela s dobou a je vidět snaha "být světoví", to ovšem neznamená, že je to správně. Sic stále platí: méně je mnohdy více. Ale je asi naprosto jasné, že koncept celého pořadu cílí hlavně na mladší publikum, a od toho se musí odvíjet i obsah. Formát pořadu bych si osobně představoval jinak a celé to tím svým rádoby "cool" PR ostatně reflektuje do značné míry stav dnešních médií a zábavního průmyslu, kdy mnohdy až infantilní a trapný obsah válcuje naprosto neférově např. již tolikrát propíraný pořad Game Page, který je mnohem dospělejší a zcela objektivně i informativně kvalitnější (samozřejmě je třeba srovnávat v historických souvislostech, co a jak bylo kdysi-nyní, navíc s tím, že Game Page se dneska již de facto nevysílá), ale netečou do něj očividně takové peníze. Tato analogie se dá použít na celé spektrum, které jsem naznačil v předchozí větě. Lidé bohužel v této zemi nevyžadují kvalitní obsah, a proto po něm není poptávka. Tudíž nevzniká. Není pro něj prostor. Lidé, kteří vyžadují kvalitní obsah, mají zpravidla i dobrý vkus. Ti ostatní ho nemají. Game Page na tom s hodnocením nebude o moc lépe, ale přes všechny zjevné negativy je mi formát pořadu o chlup sympatičtější.

Ze začátku a hlavně těsně po skončení lehce v rozpacích, čím víc ale ve mně film doznívá a rezonuje, tím spíš si uvědomuji, o jak výjimečné dílo ve skutečnosti jde. Ať už po řemeslné stránce (vizuální perfekcionismus - jediná škoda zbytečných "šikmých" záběrů) či obsahově. Návraty zpět do minulosti, následně do přítomnosti a postupné odkrývání pravdy sice chvíli matou, následně do sebe ale vše zapadá a scénář se zdá být téměř dokonalý. Ona schopnost skloubit životní surovost s nadpozemskou jemností hraničící až s groteskní absurdností je fascinující. V tom je ostatně síla tohoto díla. Banderas dokazuje, že když si vybírá správné role a vede ho zručný režisér, je z něj perfektní herec. Možná do něj za ty roky dospěl. Vidím zde malou spojitost s korejským snímkem Oldboy (možná Almodóvarova inspirace), ale jde o úhel pohledu se samozřejmě mnohonásobně menším vyhrocením, na kterém to ostatně skálopevně ani nemá stát (evropský je více civilní, korejský naopak osobní). Oba režiséři vnímají lidskou bolest zcela odlišně. Pro mě nejvyspělejší Almodóvar.

Mistrovské dílo. Anderson tímto dokázal, že je nejosobitější, ale hlavně nejodvážnější hollywoodský tvůrce současnosti. Vypracoval svůj styl do dokonalosti. Dvě a půl hodiny převážně statických, nervy drásajících záběrů, fotek, ve kterých není nic jisté. Každou chvíli čekáte, kdy se děj zvrhne. A ono pořád nic zásadního, ale přece jen se něco děje. V tom je neoddiskutovatelná síla tohoto snímku. Geniálně vrstvené a servírované napětí v podání Phoenixe a Hoffmana, kteří by si oba dva zasloužili bez debat Oscara. Phoenix je hodně podceňovaný herec a zde jasně dokazuje, že je schopný s přehledem strčit do kapsy i takový formát, jako je Hoffman. Detailní psychologie postav je pak už jen třešnička na dortu. Za zmínku také určitě stojí perfektní práce Andersena s klasickou hudbou, která přesně vystihuje schizofrenní náladu jeho snímků. Další, pro mě dosti zásadně osobitý prvek, kterým se nebojí jít proti proudu, a toho si vážím. Náznaky a otázky, které tento film, byť i hodně chytře skrytě pokládá, jsou zásadní a mají přesah i do současnosti. Ono balancování na hraně zdravého argumentování, přejímání o životě a naopak čistou demagogií a vymýváním mozků je něco, co oceňuji nejvíce. Upřímné hledání otazníků a teček, vykreslování pokřivených, reálných charakterů bez jakýchkoliv alibistických a naivních berliček, které z postav udělají něco víc, než ve skutečnosti jsou, zobrazování života ve své nejčistší podobě se všemi nespravedlnostmi a bolestmi, to je přesně ono, o čem by měl být film. A každý filmař by se měl tomuto ideálu snažit alespoň přibližovat. Forma je potom až druhotná. A vše ostatní jenom laciná, prvoplánová zábava, která zde následujícím generacím nic nepřenechá. Když někdo vstupuje do konverzace s tím, že již dopředu má na druhého člověka či skupinu lidí udělaný názor bez předchozí diskuze a vyslechnutí jeho/jejich argumentů a pohledů na tento svět, ve kterém žijeme, jak se můžeme vůbec snažit najít co nejobjektivnější a nejupřímnější pravdu? Na jakých základech chceme tento dialog stavět? A jak můžeme v takovém případě vůbec někdy najít vzájemné pochopení sami mezi sebou? O snaze předat svým potomkům alespoň částečný návod jak žít v tomto světě plném paradoxů a lží, nemá smysl ani hovořit.

Pohodová oddychovka. Wahlbergovi ta role kupodivu sedla (podle mě jednou a stačilo), ale největší eso je tu samozřejmě MacFarlane s jeho Tedem. Je to vyspělé, v rámci mantinelů chytře napsané a nesklouzává to ke kýči. Logiku musíme samozřejmě v tomto případě vypustit a zapomenout na ni. Občas bych klidně i zkousnul víc tlačit na pilu, aby měly vtipy ještě větší říz. Rko by Tedovi vůbec neuškodilo. Dokonce i konec s ponaučením. Jsem spokojen, ale přesto, že jsem Teda viděl v kině, patří i přes účast krásné Mily Kunis mezi filmy, které hodinu po návštěvě kina zapomenete.

Udrží to pozornost a jsou tam silnější a slabší momenty. Lepší průměr. Oproti jiným skvělým britským sitcomům ale značně nevyvážené a určitě jsou zde mnohem lepší díla. Zmínil bych např. dle mého špičku ledovce Black Books. "IT" humor je fajn a osvěžující, ale opravdu vtipné to vydrží tak 2 série. Jinak se to drží zhruba na stejné úrovni a, co je důležité, to nikdy nespadne do braku.

Snad nejlepší mini-série vůbec. Vlastně určitě. Je to ve všech ohledech tak dokonalé, že se tomu jen stěží něco vytýká. Režie, vizuál, obsazení (není tam jediný charakter zbytečně nebo špatně obsazen), scénář, sound design a takhle bych mohl pokračovat dál. Jasně, stálo to obrovské peníze, ale byly na druhou stranu do posledního dolaru využity správně. Tohle vás chytne od prvního dílu, a koukáte najednou na poslední a ani se nestihnete najíst. Co je na tom, že to má dost hollywoodský pohled na problematiku. Rozhodně to není kýč a tak je to správně. Dobová atmosféra se dá krájet a pokud doopravdy žil tenkrát někdo jako charakter Winters, klobouk dolů. Ryzost jeho rozhodování, postojů a zásadovosti je neuvěřitelná. Jednoznačně nejlepší postava z celé série. Takhle si představuji někoho, o kom se říká, že "má koule".

Hodně podceňovaný film, jehož kvality spousta diváků doopravdy neocení. Možná vůbec nejlepší Tarantino. Vyspělé, surové, stylové, pořádně tarantinovsky napínavé (jak má být), provokativní a skvěle obsazené. Pitt opět dokazuje svoje kvality a to, jak za ty roky vyzrál, a patří rozhodně mezi nejlepší herce současnosti. Waltz s jeho charakterem vyhnaným mnohdy do absurdnosti bezchybný, a je vidět, že ho ty roky hraní v německých bracích dost zformovaly. Úspěch se neměří podle toho, kdy přijde, ale zda-li vůbec.

K dokonalosti tomu chybí poměrně dost. První třetina zbytečně zdlouhavá, poslední třetina by si naopak zasloužila větší gradaci. Není to ten Tarantino, který 20 minut krájí napětí a následně je po 3 minutovém masakru hotovo. A takhle znovu a znovu. Zde se cestuje a vraždí neustále, bez větší míry plánovaného a hlavně promyšleného servírování vyhrocených momentů. Za zmínku potom stojí snad jen scéna s lebkou, která je paradoxně postavena právě na DiCapriovi. Jako naprosto nedotaženou potom považuji scénu následující (ve které má Waltz zoufale málo prostoru), v podstatě již finální, i když film pokračuje skoro ještě 30 minut. Waltz je samozřejmě fenomenální a DiCaprio snad ve své první roli, kde je trošku odlišný než ve všech rolích předchozích. Je to klidnější a vyzrálejší Tarantino, který nemusí za každou cenu šokovat. Dokáži ocenit takto svěží vítr do plachet a snahu dělat věci jinak, ale příště bych raději viděl něco s návazností na jeho oldschool styl tvorby. Ale bavil jsem se, to ano.

Mám s tím problém. Dost často to hraničí s kýčem. Ale to spousta starších filmů a buďme sami k sobě upřímní (dnes již nastala doba se i na klasiku dívat střízlivě): tento film a jeho tvůrci rozhodně nezobrazuje(í) čirou realitu a její krásu, geniální, kouzelnou všednost a inspirativnost, nýbrž přesně to, jak by si onu realitu přál(i) vidět. Režie slušná, herci taktéž, scénář dokonce skvělý, Morricone příliš přeslazený, ale zadání zdá se do puntíku splnil. Bohužel se nemohu zbavit té pachuti zbytečného tlačení na pilu. Méně je někdy více. Podle mě trošku overhyped.