petrskoc

Snad nejvíc vřelý film, který jsem kdy viděl. Civilní, netradiční Lynch a jeden bláznivý stařík, který nám všem připomíná, jak je důležité si za něčím v životě jít, ať to stojí cokoliv.

Svým způsobem milé a poetické, ale určitě z těch horších Kiarostamiho děl. Ne tak náročné jako jeho ostatní filmy. Na druhou stranu nás snímek nutí přemýšlet o méně existenciálních otázkách, řekl bych spíše o lidových. Zajímavý pohled pod pokličku íránských zvyků ve společnosti.

Silné. Mnohdy až hypnotické. Spousta filozofických úvah o životě, smrti, jedna scéna úplně někde jinde než všechny ostatní (příběh muže, který Vás přesvědčí o tom, že stojí za to kvůli chuti třešní každé další ráno vstát), a že je Kiarostami velice hluboká osobnost, z toho prýští jak jen to jde. Opravdu odvážné se pustit do takové látky. O to větší uznání zaslouží fakt, že se dílo takto povedlo. (Ne)hrající Ershadi a natočeno s vnitřním přesahem (kdo ví, zda-li si Kiarostami podobné váhání také nezažil, skoro bych řekl, že ano). True art.

Neskutečně hypnotizující a pohlcující i přes všudypřítomné nic, o které ve filmu jde. Krásně a poutavě zachycená všednost každodenního života, kde forma na míle předbíhá obsah. Fantastická kamera a důkaz, že i ty nejobyčejnější momenty mohou být přece jen něčím výjimečné.

Slova bez hlubšího významu. Dílo snažící se zobrazit lidskou bolest a (ne)spravedlnost, která je všude kolem nás, ale jde na to ze špatného konce. Skvělý Jeremy Irons, slušná kamera a vcelku promyšlený scénář. Jinak ale příliš průměrné a nepřinášející nic nového.