Shaqualyck

Původně jsem chtěl napsat cosi o promrhaném potenciálu, jenže mám strach, že tady ve skutečnosti žádný nikdy ani nebyl. Prometheus totiž selhává v tom nejzásadnějším, nedokáže vyprávět příběh. Zadrhává se, lapá po dechu, kličkuje, nefunguje… Ano, na plátně to vypadá fakt moc hezky – protože to stálo spoustu peněz a na povel to celé měl filmový „malíř“ Ridley. Jenže obsahově je to slaboučké jak třetí čaj ze stejnýho pytlíku. Tvůrci (ha ha ha!) zpatlali snůšku nejzprofanovanějších žánrových propriet ve snaze vystavět pravděpodobně všeobjímající strhující filmové podobenství o bohu, sebeobětování, neukojitelné zvědavosti, lidské nedokonalosti a bezbřehé naivitě. Celou dobu se tu kypří půda pro nějaké zásadní sdělení, aby z toho nakonec vylezla jen nelogická naháněčka s jakousi vesmírnou „havětí“. Následně je vše zcela dokonale zazděno hyperefektním CGI finále, které ale neřeší vůbec nic krom nezbytného oslího můstku k možnému sequelu. Sorry, neberu. Tohle je neobhajitelný vyhajpovaný rádoby cool blábol, který chce být vším (snad akčím pseudofilozofickým hororem s jakýmsi diskutabilním poselstvím plným agnosticismu), ale ve výsledku není ničím. Nanejvýš tak luxusní krabicí od bot, která je však prázdná, neboť v botkách odpochodoval pan režisér přemýšlet, jestli v té cizelované prázdnotě někdo přecijen nakonec něco objeví a rozmotá to… P.S.: Fassbender na hrad, o tom žádná. Noomi se taky rozehrála moc hezky. Tak jako tak ale zklamání roku. A to minimálně.

Nepochybuju o tom, že valná většina našich spoluobčanů poslušně platících daně by takové tajné komando vykonavatelů okamžité spravedlnosti (čti: „popravčí četu“) v reálu přivítala s otevřenou náručí. Vždyť přece „čistí město od krys“ a riziko justičního omylu si tak nějak moc nepřipouští. No jo, jenže pro tentokrát šlápla tahle rychlopalná inkvizice vedle, neb spolu s krysí hordou omylem „vyčistila“ i dceru jednoho moooc fajnovýho fízla na odpočinku a toho to fakt nepotěšilo. A tak se v tropickém ráji otočil na pětníku a vyrazil zpět do „vyspělé civilizace“ zúčtovat s minulostí a vykonat akt pomsty. Emocionálně vypjaté scény se střídají s nesmlouvavou „pouliční“ brutalitou, téma je silné a (snad i) blbuvzdorné a hlavní hrdina je sice frajer až na půdu, ale zároveň „obyčejnej chlap“, co si vedle vás může stoupnout na nádraží a požádat vás o sirku. Ačkoliv v rolích osamělých mstitelů, co mezi cigárkem a souloží stíhají cedit hlášky a drtit kosti, mám výrazně raději Belmonda, musím uznat, že Alain Delon se s touhle (pro něj asi ne úplně typickou) rolí popasoval výborně. Rád bych byl v jeho letech v obdobné formě ;-)

Zatímco Popelce pomáhali holóbci, Julia Roberts je coby Pretty Woman odbornicí přes ptactvo, ehm, poněkud jiného druhu. A slipy se maj plnit, aspoň o Vánocích, že jo... Ano, některé hlášky dokážou i po letech dostat do kolen ("Svině jedny klouzavý!"), nicméně zdaleka nejzajímavějším je na celém tomhle "svátečním" evergreenu fakt, že si dokázal na věky věků předplatit místo ve vánočním TV programu a podrobeným česko-moravsko-slezským masám rok co rok vyprávět, kterak kurva pracháče sbalila. Nevím, záhada srovnatelná snad jen s oblibou kapely Mandrage či politickou nesmrtelností arogantního červa se slabostí pro luxusní psací potřeby - Václava Klause. Nezávislý pozorovatel by tak poměrně snadno mohl mylně podlehnout dojmu, že v české kotlině snad "dává" - rozuměj naděluje - dárky prostořeká kněžka lásky vyzbrojená sadou pestrobarevných prezervativů. To je vyslovený trapas! :-)

Nalijme si čistého vína - je to naivní idealistická uspávačka pro (před)školáčky. Jde z ní ale tolik upřímné a ryzí pohádkové energie, že v čase vánočním snad i Mirce Spáčilové dojdou na okamžik tváří v tvář pocukrované televizní obrazovce všechny cynické úšklebky. Žhavá princezna Droběna Helči Růžičkové, ztrápený preceptor Jana Libíčka a dokonce i laškující (ex)ministr kultůůůry - to je přesila, které zkrátka nelze vzdorovat.

Roman Skamene jako PR manažer draka šestnáctihlavce - nářez! Jinak tak trochu mravokárné nůďo typu zpívej, směj se, pracuj, než Tě sežere drak, a běda jak ne - na to já nikdy úplně nebyl. Andrlová se tu celou dobu tváří jak po kolonoskopii a nezachrání to ani osvědčené pohádkové prostestsongy dvojice Svěrák/Uhlíř, byť oslavují natolik nosná témata jako jsou pracovní terapie či statistická analýza dat. Avšak neodolatelně dementní konferenciér "Mireček" Vlastimila Bedrny je k zulíbání, o tom žádná!

I já jsem svého času, i když jen krátce, sjížděl koženkovou sesli v ordinaci paní logopedky. Pravda, byl jsem sice coby robustní ráčkující raubíř a rošťák v jedné osobě tehdy směšně mlád, čili výraznějších vzpomínek by se v mém mozku ani Leův vpravdě špičkový Inception crew dnes takříkajíc nedořezal, nicméně na kultovním statusu této malé velké pohádky dodnes zarputile trvám! Skvělá Iva Janžurová (to je ztělesněná hypochondrie), obrněný zahradník Čenda a hlavně "Krampoul". I díky němu je 'Královské reggae' i po tolika letech na domácí scéně nezpochybnitelnou popkulturní legendou. Svým způsobem to lze vnímat jako neotřelou retro alternativu vůči Vlastíku Plamínkovi. Zkrátka svého druhu terapie. No a zároveň možná i diagnóza :)

Marná sláva - dánský černokněžník Andersen by i našeho Nebojsu přiměl k výměně plenkových kalhotek. Jeho pohádkové horůrky dokázali totiž vždy velmi spolehlivě rozechvět nejeden dětský svěrač. Velice dobře si vzpomínám, nakolik solidní noční můry jsem z téhle temné hrůzy (na pomezí fantasy) tehdy měl. Málokterá pohádka se může podobným atributem depresivního děsu pochlubit. Snad 'Malá mořská víla', ale to jsme zase na začátku...

I just wanna live! Marty asi nějakou dobu chodil velmi intenzivně kalit s panem Lynchem. Jinak si tohle propletené panoptikum podivných figurek obývajících jedno bizarní univerzum snad ani vysvětlit nelze... Poněkud svérázný sen z probdělé noci. Atmosférický absurdistán temných ulic propršeného velkoměsta, kde téměř nic nedává smysl. Neokoukaní herci, dokonale šílené situace a na soundtracku Mozart. Jenom nechápu, jak mi tenhle Scorseseho klenot mohl tak dlouho unikat mezi prsty. What a night! :-)

Proč stojí dnešní pohádky za pendrek? Nu třebas proto, že v nich nebubnuje Josef Kemr, nekosí Valerie Kaplanová a hlavně se v nich nevaří vyhlášená sekerková polivečka. O kreaci Petra Nárožného, ztělesňujícího pověstný sedlácký workoholismus, ani nemluvě. A i když se tu, co do zápletky, v podstatě nic kdovíjak zásadního neřeší a Jirka Kornovic disponuje po celou stopáž výrazem sympatického ťulpase s lehkou mentální retardací, nelze tuhle pohádkovou klasiku, nemilovat. Jakoby dřív tvůrci dávali do všech těch legendárních rozprávek kus sebe. Proto ta atmosféra, kouzlo, nebo feeling, chcete-li. Jenže od dob 'Nesmrtelné tety', kde nic, tu nic. Dnes už jsou to všechno asi jen produkty (pro děti) a kšefty (pro herce). Škoda.

On, ona a cizinec. Plus odlehlý ostrov. Psychopatická jednoaktovka, jakých se dneska už moc netočí. Úsporné, takřka divadelní, provedení umně kompenzuje sugestivní hudba a výborný herecký trojlístek hrající (jako) o život. Šokantní pointa, navíc, celou tu 'hitchcockovsky' laděnou schízu málem posouvá až někam za 'Krajní meze'... 85%