Shaqualyck

Adrenalinová akce pravidelně prokládaná podařenými hláškami a nezbytný černý humor v klaustrofobickém balení tvoří sympatickou popcornovou oddechovku, ve které mj. zjistíte, co všechno se může přihodit na toaletě dopravního letadla. A když tomu celému šéfuje Samuel L. Jackson, který je jako herpetolog amatér vskutku ukrutně cool, není co řešit. Jasně, je to béčko, ale má to něco do sebe.

Žánrové pestrosti se naší kinematografii v posledních letech po hříchu nedostává. Tahle (na naše poměry docela slušně natočená) "orlická" krimi je světlá výjimka potvrzující pravidlo. Za zmínku určitě stojí skvělí herci, výborná kamera a pochopitelně také silný příběh. Zkrátka podobný film z domácí produkce už české luhy a háje dlouho neviděly.

Japonská režisérská legenda Akira Kurosawa ve své klasice z roku 1962 opět přivádí na scénu potulného samuraje s tváří Toshiro Mifuneho. Tahle postava ale rozhodně není uhlazeným hezounem ztělesňujícím veškeré lidské ctnosti. Právě naopak, charismatický vousáč v otrhaném kimonu spíš holduje alkoholu, nadávkám a zabíjení lidí. V jádru je to ale vlastně "dobrej" chlap s vysokým morálním kreditem, co krájí zlosyny s elegancí baletního velmistra a ještě sem tam přihodí nějaké to životní moudro. Zápletka není nijak výjimečná a tak je zřejmé, že snímek stojí a padá s hlavním hrdinou, který film dovede až k efektnímu krvavému finále. Po tomhle gejzíru rajčatové šťávy si určitě každý zapamatuje, jak má vypadat správný "samurajský" film.

Nemůžu si pomoct, ale čekal jsem víc. Ne snad, že by šlo o špatný film. Výborně zafungoval hlavně výběr obou hlavních protagonistů. Vznětlivá povaha Karla Rodena krásně kontrastuje s introvertním Andy Nymanem a jejich trampoty v dobrém připomenou grotesky Laurela a Hardyho. Většina vtipů působí docela chytře a neokoukaně, ale bohužel nijak vyjímečně. Filmu především citelně schází tempo a i přes krátkou stopáž má člověk občas pocit, že se to celé nějak vleče. To se takové komedii prostě nesmí stát. Nezbývá tak než doufat, že se debutující režisér a scénárista Steen Agro poučí z chyb a po sympatické prvotině se příště předvede v ještě lepším světle.

Bludný Holanďan Paul Verhoeven proměnil přednášku z entomologie v našlapanou akční jízdu, která dokáže pobavit, když se nebere moc vážně. Herci sice působí místy trochu prkenně (zejména Denise Richards za sebe občas nechává hrát jen svůj hrudník), vše ale bohatě vynahrazují úžasné vizuální efekty, na kterých se evidentně nešetřilo. Po technické stránce není filmu co vytknout, a tak všechna ta hmyzí havěť a honosné vesmírné koráby vydatně podporované skvělou "testosteronovou" hudbou Basila Poledourise dělají z "béčkového" příběhu nadprůměrný filmový zážitek, který rozhodně má své kouzlo.

Brilantně natočená Sci-fi je krásným příkladem toho, že bizarní postapokalyptické vize tady byly už před Matrixem a že „šokující“ závěrečnou pointu nevymyslel M. Night Shyamalan. Tvůrcům se povedlo přetavit originální nápad v napínavý a působivý příběh, od kterého neodtrhnete oči. Celý zážitek je navíc umocněn výborným herectvím Charltona Hestona, skvělým hudebním doprovodem Jerryho Goldsmithe a perfektními maskami, které směle ustojí srovnání i s o mnoho let mladším Pánem Prstenů. Škoda jen, že film zaplatil daň z vlastního úspěchu v podobě několika zpackaných sequelů, které nikdy neměly spatřit světlo světa.

Životní příběh nedávno zesnulé hudební legendy Johnnyho Cashe patří nepochybně k tomu nejlepšímu, co naše kina letos nabídla. Po všech stránkách (především scénář a režie) výborně zvládnutý životopisný film ukazuje osudy hlavního hrdiny bez zbytečného přikrášlování a nudného patosu. James Mangold, který svůj cit pro obsazení předvedl mj. už v "Narušení", vsadil tentokrát na Joaquina Phoenixe a Reese Whiterspoon, kteří své role zahráli (a především odzpívali) na výbornou a spolu s úžasnou a příjemně chytlavou muzikou dohromady vytvořili bez debat jeden z nejlepších filmů tohoto roku.

Filmu spolehlivě podkopává stoličku nudný a mdlý scénář trpící snad každým neduhem současné americké komedie. Mike Myers se sice snaží, ale sám tuhle podprůměrnou quasikomedii neutáhne. Gwyneth Paltrow si zřejmě chtěla před kamerou vyzkoušet uniformu letušky, jinak si nedovedu vyvětlit, proč vzala roli v takovém "veledíle".

Nejblonďatější letní film roku 2000 nabízí, jak se na klasický letní blockbuster sluší, oddechovou zábavu bez velkého přemýšlení. Scénář je sice prostý jako bulharská striptérka, ale svižná videoklipová režie, chytlavý soundtrack (Moby, Apollo 440, Chemical Brothers) a sympatický Nicolas Cage drží film nad průměrem a jsou zárukou 117 minut slušné popcornové zábavy, která neurazí. Takhle nějak by možná vypadalo "Ocean´s Eleven", kdyby ho natočil Michael Bay:-)