Shaqualyck

Half man, half machine - Full Throttle ...And he´s mad about gadgets. Ano správně, alfou a omegou Iron Mana je (ať se vám to líbí nebo ne) eso jménem Robert Downey Jr. alias Tony Stark. Šarmantní švihák co si ve společnosti rád hraje na Jamese Bonda a se svářečkou umí takové věci, že i MacGyver by se od něj měl co učit. Krom toho miluje cheeseburgery, tvrdou muziku a v neposlední řadě taky dost chlastá. Prostě ideální hrdina, kterého nelze nemilovat. Downey za celou dobu téměř nesleze z plátna, s grácií trousí hlášky a pro potěchu diváka by se snad i rozkrájel. Jenže co dál? Solidní záporák, obstojné triky, divoké akční sekvence - to všechno tu je. Stejně jako "standardní" příběh, jehož předvídatelnost filmu spíše prospívá. Jistě, je to zábavné a nenudí to. Jenže všechno to funguje s jakousi učesanou samozřejmostí, které schází sebemenší náznak momentu překvapení. Zkrátka něco, co by vás zvedlo ze sedačky (v kladném slova smyslu) a narušilo do té doby poklidnou konzumaci popcornu... Takže spíš než abyste na konci nadšeně zalapali po dechu a zatoužili po druhé projekci, řeknete si asi jen "Hm, docela dobrý. A na co zajdem příště?" Nebudu to protahovat. Bylo by to za tři, ale za výkon mého veleoblíbeného Roberta Downey Jr. musím o něco přitlačit. A o totéž prosím tvůrce chystaného pokračování...

Zajímavé obsazení, slušně nadupaný soundtrack (Jane´s Addiction rules) a zvracející Colin Farrell. Jinak vcelku koukatelná úvaha na téma "I příslušníci zvláštních jednotek jsou jenom lidé z masa a kostí". Čili nikterak zásadní film, ale pakliže nemáte v sobotu večer do čeho píchnout, klidně pošlete mozek na dovolenou se S.W.A.T.em. Bude mu fajn. I tak si ale nejspíš na konci povzdechnete: Ach, kdyby tak na postu režiséra stanul třeba takový Michael Bay nebo Tony Scott, to by byla jízda... Ale kdyby jsou chyby. Příště, kluci!

Počtvrté o tomtéž a přece jinak. Že to nejde? Ale ano. A vůbec ne špatně. Naklonovaná rošťanda Ellen Ripleyová dostala od tvůrců do vínku drsné manýry, řadu cool schopností a aby jí nebylo smutno, tak ještě partičku nevyzpytatelných desperátů (něco mezi vykulenou posádkou z prvního Scottova Vetřelce a nabušenými mariňáky z Cameronova sequelu). Casting se hodně povedl, třeba Ron Perlman vskutku válí ("Když odmítáš hrát basketbal, znám další hezký sporty..."). Navíc přestože scénáristé neměli úplně jednoduchou pozici, příběh nedopadl zdaleka nejhůř. Rovněž vizuálně to rozhodně není nezajímavý zážitek (Jean-Pierre Jeunet svůj rukopis nezapře). Odkazy na předešlé díly jsou vysloveně příjemné, neméně pak i novátorské snahy osobitého režiséra. Vetřelci sice opět slintají první ligu, ale krom toho také plavou, rodí a s gustem se mstí svým úchylným "chovatelům". Závěr se možná trošičku zbytečně vymyká, ale film to jako celek v pohodě ustojí. Sečteno a podtrženo - málokterá série se může pochlubit natolik vysokou kvalitou jednotlivých "epizod" jako ALIENská sága. A to nelze ponechat bez povšimnutí...

Sympatický "kraťas" Guye Ritchieho zřejme neobsahuje řešení věčné tajenky, zda-li patří reklama do umění, zcela jistě ovšem dává odpověď na otázku - Co chci letos pod stromeček (pro BMW jsem měl vždycky trošku slabost). A jen tak mimochodem, při pohledu na Clivea Owena už musí být všem jasné co znamená "šéfovat situaci s anglickým klidem".

Pomstu si nejlépe vychutnáte zpoza holičského křesla. S písní v srdci, břitvou v ruce a extravagantním účesem... Zasmušilý filmový čaroděj Tim Burton hlásí návrat k temné straně síly a mj. radí, jak zásobovat svůj fast food čerstvými surovinami i v době obchodní stagnace. Pryč jsou doby pestrobarevné Velké Ryby či úleťacké čokládovny pana Wonky. Mistr tentokrát maluje "pouze" v odstínech šedi, přičemž zatuchlé londýnské obrázky pravidelně oživuje krvavými chrstanci a la Jackson Pollock. A já mu to baštím od prvního dechberoucího průletu kamery. Jistě, není to kdovíjak úžasný muzikál (Danny Elfman prostě chybí), zcela jistě to není ani nejlepší film Tima Burtona, přesto mě příběh pekelně ostrého holiče okouzlil natolik, že už se nemůžu dočkat, až si ho dám znovu. 90%

Indiana Jones zabloudil do Star Treku a shodou náhod k tomu došlo roku 1994, tedy v době, kdy Roland Emmerich náležitě popustil uzdu své vášni točit velké a drahé filmy. Přičemž se sluší upozornit, že tehdy jestě dokázal poměrně slušně krotit svůj patetický patriotismus (u režiséra německé národnosti mi ta záplava amerických vlajek stejně vždycky připomínala jakési podivné mimikry). Výsledek rozhodně nezklamal. Pyramidy, molekulový rozklad, mystické okruží, bloumání vesmírem, láska, akce... Zní to bizarně, ale funguje to. Film se navíc opírá o výborné efekty, čarokrásnou hudbu (jednoznačně nejlepší počin Davida Arnolda) a v neposlední řadě též o dobře trefený casting. Překvapil hlavně příjemně civilní James Spader, který zpravidla hraje (a dobře) jen samé devianty a úchyláky... Navzdory několika hluchým místům jde o snímek, který dokáže zaujmout a pobavit i na několikeré pokoukání. Navíc se kolem něj vytvořil významný kult, který dostal výraznější obrysy v podobě série SG-1, ale to už je jiná pohádka z jiné předaleké galaxie...

Inu, není nad kdysi tolik oblíbenou rychlovku na staré dobré "TATRAMATce" :)

Dokonalý předkrm před českou premiérou Sweeneyho Todda ;-) Z talíře se na nás směje lehoulince připálená kanibalská lahůdka nejen pro filmové gurmány. Ale pozor. Téměř neznáma Antonia Bird uvařila hodně kuriozní specialitu, která rozhodně nebude chutnat každému. V hrnci se totiž mísí podivná indiánská pověst, česko-slovenské hvozdy a několik vyhladovělých herců v čele s precizně hrůzostrašným Robertem Carlylem. K tomu přisypte něco málo dalších ingrediencí, jako třeba hrst černočerného humoru, špetku westernu a vše ozdobte totálně "úleťáckou" hudbou jakoby z jiné planety. A nezapomeňte tabletky na trávení, protože z tohoto voňavého pokrmu by se nejednomu divákovi nemuselo udělat dobře...

Těžká nostalgie. Stačilo pár tónů geniálního motivu Billa Contiho, jeden záběr na staré známé schodiště (Philadelphia Museum Of Art) a bylo jasné, že jsem v pasti. A vůbec se za to nestydím. Na návštěvu se totiž zastavil někdo, koho už jsem dlouho neviděl, někdo s kým mi bylo vždycky moc dobře. Kamarád, legenda, symbol, fenomén... Ano, čas už mu za těch pár let vykouzlil na tváři spoustu vrásek a možná zpomalil jeho reflexy, takže italský hřebec občas praští těsně vedle. Těch pár zaváhání mu ale snadno odpustíte a možná Vám díky nim bude Sly dokonce o něco sympatičtější. Rocky Balboa určitě není pokusem o jakýsi okázalý comeback zašlé ikony, spíš jde o přátelské mávnutí na rozloučenou. A nutno poznamenat, že je to rozloučení více než důstojné. Díky, Rocky!

Americký sen bolí. A pořádně. Ale když dokážete přetrpět nocleh v kanále, prázdný žaludek, nářek vlastního syna a sáhnete si až na samotné dno, pak Vám Amerika otevře zlatou náruč a vezme Vás pod svá ochranná křídla. Hlavně vydržet a nevzdat se. S nezdolným optimismem si nechat od života kálet na hlavu, však ono to jednou vyjde. Jsme přece v USA... Je mi líto, ačkoliv se film honosí nálepkou "Podle Skutečných Událostí", na mě ten vodopád katastrof se sladkou tečkou na konci působil až příliš vyumělkovaně. Zkrátka tady se bude brečet, tady se bude jásat a kdo s námi nehraje, dostane za uši, protože je necita. Ale abych jen nekritizoval... Velmi mě potěšil Will Smith, který tu konečně ukázal, že zvládne i náročnejší role než jen hlaškující drsňáky bez bázně a hany. Dál než ke třem hvězdám ale tenhle film nedotáhne. A to i přesto, že mu velmi zdatně vypomáhá jeho sympatický syn Jaden.