Shaqualyck

A to jsem si myslel, že Schumacher thrillery umí... :( Dvě hvězdy za Prahu a mafiánské duo Vašut/Stormare. Jinak je to jen totálně nezáživná přehlídka k uzoufání znuděných herců (Hopkins) a údajně vtipných vykecávaček Chrise Rocka (osina v zadku hadr). Chápu, že i hollywodské štáby musí z něčeho žít, ale než takovouhle trapnou oslavu (pod)průměrnosti, to ať se raději dají na reklamy.

Příjemně neukázněné, divoce stylové aneb pozor na „krysí dynamit“ a splašené pendolino. Ruský medvěd usedl za comicsový tkalcovský stav, přestavěl ho na šicí stroj s kulometnou kadencí a následně z něj vymlátil filmovou anarchii, za kterou by se nemusel stydět ani samotný Michail Alexandrovič Bakunin :-) Říká se, že génius nevykrádá, ale osvojuje si. Těžko říct, jestli je Timur Bekmambetov génius, faktem ale je, že inspiraci „čerpá“ kde se dá, načež z té hromady nasbíraných kamínků nevytváří žádnou mozaiku, ale za pomoci srpu a kladiva z nich sochá neposedné novotvary a přetváří si zavedené filmové postupy k obrazu svému. Pokud se vám nelíbila Noční Hlídka, pak se Wanted obloukem vyhněte, všem ostatním přeji příjemnou zábavu. Už proto, že tahle šílenost není žádnou „namistrovanou“ hrou na filmovou revoluci. Jde o drsně roztomilou a vtipnou nadsázku plnou šťavnatých akčních scén. Nejen že se určitě nebudete nudit, ale navíc si to zaručeně budete chtít brzy dát znovu. PS James McAvoy zraje jako víno a Angelině Jolie by měli v supermarketech doživotně zakázat vstup do oddělení mraženého zboží, páč by to od ní mohlo všechno ve vteřině roztát ;)

Jak je asi nevinnému člověku, který musí za mřížemi čekat, až si pro něj přijde krvelačný dav „slušných lidí“??? A jak se onen dotyčný zachová, když tento justiční omyl náhodou přežije a octne se na druhé straně barikády…??? Působivá a nadčasová záležitost z dílny Fritze Langa, která velmi názorně ukazuje, že právo a spravedlnost jsou dvě odlišné věci, a že její tvůrce rozhodně není jen „pan Metropolis“.

Největší průšvih je v tom, že tenhle film se strašně snaží být opravdu cool, ale zoufale mu to nejde. K čemu je hvězdný herecký ansámbl, když většina zúčastněných může na minimálním prostoru tak akorát trousit rádoby drsné hlášky a tvářit se u toho majestátně. Naštěstí je Willisův obličej spolehlivý trademark a Lucy Liu tááák roztomilá. Milovníci elegantního a nápaditého designu si taky určitě přijdou na své (těch vychytaných blbinek je tu vážně plno), a s bytovým architektem bych rád zašel někdy na kafe. Jenže to jsou všechno podružné záležitosti, které snímek jako takový nemůžou zachránit. Tohle měl zkrátka dostat do ruky někdo schopnější. Paulu McGuiganovi nelze upřít snahu, ale na mě dělá dojem kluka, který zapomněl domací úkol a tak ho na poslední chvíli nešikovně opsal od služebně starších spolužáků Ritchieho a Tarantina. Tak snad příště.

I dospělí muži jsou vlastně kluci na pískovišti… Jen místo obligátního „Rozšlápnul jsi mi bábovičku, já Tě za to umlátím lopatičkou“, je to tentokrát spíš o „Na konci poslání Vás bodnu, pane“. Oním pískovištěm je pak „napoleonská“ Evropa a dvěma znesvářenými galskými kohouty pánové Keitel a Carradine. V případě prvně jmenovaného mě trošku mrzela „javertovská“ plochost jeho charakteru (byť šlo nejspíš o záměr), v případě Keitha Carradinea pak kvituji s povděkem, že jsem měl zase jednou příležitost užít si herectví "toho chlápka co balil Madonnu" :-) P.S.: pokud jde o výtvarné zpracování, je jasné, že v případě Soupeřů platí víc než kdy jindy, že režiséři točí, ale Ridley Scott maluje.

Vtipné v detailech, nefunkční jako celek. Eurotrip se snaží brát (sub)žánr teenagerské komedie s nadhledem a pokouší se ho jakoby parodovat. Problém je však právě to „jakoby“, neboť navzdory sympatickým náznakům tenhle film vlastně po většinu času těží ze stejných atributů jako profláknuté kousky typu Road Trip nebo American Pie. Opravdu od plic jsem se zasmál jen když se na scéně objevil Matt Damon a spustil Scotty Doesn´t Know. BTW docela by mě zajímalo, jak se tvůrcům podařilo narvat Vinnieho Jonese do dresu Manchesteru United ;)

Sex, násilí, surovost. Třikrát jinak, ve vizuálně extraordinerním balení a s blyštivým hereckým obsazením. Hyperaktivní a v dobrém slova smyslu brakový nadšenec Robert Rodriguez rozhýbal slavné neonoirové omalovánky způsobem, který nemá obdoby. A nebyl na to sám. Triumvirát pokleslé zábavy skvěle doplnili Frank Miller a Quentin Tarantino, a společně se předvedli v excelentní formě. Zejména Frank Miller si může gratulovat k velmi efektní a rovněž patřičně efektivní selfpromotion. Film samotný sice občas zavání vítězstvím formy nad obsahem, ale to vítězství stojí za to. A stejně, kdo by to řešil, když od krvavých obrázků neodtrhnete oči, neb tento comicsový triptych vládne neskutečně uhrančivou silou. A nemalý podíl na tom mají tři černí králové - Marv, Dwight a Hartigan aneb až do skonání vtipkující Mickey Rourke (tomu říkám šibeniční humor!), na dřeň stylový Clive Owen a v neposlední řadě oldschoolově drsný Bruce Willis a jeho vpravdě "kulervoucí" charisma :-)

Svou dlouhotrvající tvůrčí impotenci se Rob Reiner rozhodl „léčit“ pomocí osvědčených hollywoodských medikamentů značky Nicholson & Freeman. A výsledek? Cosi jako ve filmu často zmiňovaná káva Kopi Luwak – tváří se to jako něco extra a přitom je to vlastně o h*vně… Pan režisér měl sice při obsazování šťastnou ruku, ale ani dvě osvědčená herecká esa v hlavních rolích za něj i přes své nesporné kvality nedokážou udělat všechnu práci a odtáhnout celý film. Žádná scénáristická hitparáda se rozhodně nekoná, celý příběh včetně většiny dialogů připomíná nanejvýš slohové cvičení průměrného studenta střední školy. Než jet celou dobu podle téhle víceméně nezáživné mapy, to měli raději oba protřelí bardi 97 minut improvizovat na téma „mravenci v kredenci“ :-) Bylo by to jen ku prospěchu věci. Nestalo se. A tak je The Bucket List bohužel jen dalším x-krát přežvýkaným produktem typu „O životě a smrti vážně i nevážně“. Ale má své chvilky a hlavně dva výborné herce, kteří možná měli raději rejžu zamknout na záchodě a jít na pivo.

Nebýt Davida Cronenberga, byli bychom téměř nuceni setrvávat na premise, že ruská mafie (minimálně ta filmová) je jen banda tupých agresivních troubů s legračním přízvukem. Ale není tomu tak. Alespoň pro tentokrát ne. Vítejte ve světě, kde pozvání na boršč rovná se poslední výstraze před popravou, a kterému vládnou lidé, kterým byste vážně nechtěli přijít pod ruku… Prostý řidič, kterého bravurně ztělesnil Viggo Mortensen je tvrdší než hřebík do rakve a zdatně mu sekundují Vincent Cassel, Armin Mueller-Stahl a řada dalších. Především jejich zásluhou je pak účinek tohoto nenápadného londýnského civilního minipříběhu o to intenzivnější. No a ta atmosféra! Chladná a temná jako anonymní vody Temže, klidná a komorní jako čaj o páté a přitom rázná jako zvuk Big Benu a ostřejší než břitva Sweeneyho Todda. A k tomu ten ne zrovna příjemný pocit, že tohle by se klidně mohlo stát i vám. Čtyři a půl.

Tak já nevím, má tohle Harrison Ford zapotřebí? Calista nejspíš nutně potřebovala nové naušnice od Tiffanyho, jinak nevím proč by „Indy“ bral tuhle spotřební tuctovku a la správňácký americký taťulda, který miluje svou rodinu, vlast i práci a běda každému, kdo by toho snad chtěl zneužít. To pak tenhle pán nejdřív zaveze děti do školy, nakrmí psa, zaplatí účty a všem natrhne p*del. Nebo tak něco. Z mého pohledu naprosto zbytečný film a pro každého diváka, který už má něco za sebou jen veskrze nudná ztráta času.