Shaqualyck

Bylo nebylo. Parta kamarádek podnikla exkurzi do tajů speleologie. Nejprve vyperou trochu toho špinavého prádla (jakože jde o psychologický horor) a vzápětí už se musí (a to doslova) poprat o život s olezlou slintající jeskynní havětí. Hra světel i nepříjemně podivné pazvuky dotvářejí hodně solidní atmosféru, do které režisér navíc rychle přikápne i něco málo krve a adrenalinu. Ze skupinky vyděšených "turistek" se tak rázem stává kmen drsných amazonek a číselník na počítadle bodycountu se začíná roztáčet... i legendární kat Mydlář by zbledl závistí, kdyby viděl, jak se tyhle dámy dokáží ohánět cepínem :-) V rámci žánru slušný nadprůměr, obdařený dost zvláštním a originálním závěrem. Tahle hororová jednohubka Vám v krku rozhodně nazaskočí, tedy pokud zrovna netrpíte klaustrofobií.

Scény z manželského života - jednání druhé. Michael Douglas má problém. Jeho milovaná choť ho jednoho dne začne dosti intenzivně nesnášet. Ani on jí ale nezůstává nic dlužen. Manželskou idylku odnesl čas a rozvodové řízení je stále v nedohlednu. Počáteční pošťuchování tak záhy vystřídá nekompromisní a zákeřná zákopová "válka růží". Absurdní konflikty se mění v boj o holé přežití a vzduch zlověstně houstne... Na režisérskou stoličku usednuvší Danny DeVito rozehrál mrazivou a zároveň neskutečně zábavnou šachovou partii, která je coby "krabička poslední záchrany" jistě hojně užívána v nejedné manželské poradně. A určitě nejen tam... Nikdo Vás přece nedokáže "odrovnat" s takovou jistotou jako Vaše lepší polovička :-)

Po čertech sympatický Keanu Reeves jest hlavním tahounem comicsové antitabákové kampaně, která hýří digitálními kouzly první kategorie. Hard core ikona moderního ocool tismu vymítá, až se z ní kouří a názorně ukazuje, že exorcismus v praxi není žádná legrace, ale tvrdá práce na plný úvazek. Příběh můžeme směle a bez výčitek označit za ptákovinu, která ani moc nedrží pohromadě. Přesto díky skvělým hercům a precizní vizuální stylizaci nenudí tohle pekelné dobrodružství ani na okamžik. A jako třešnička na čtyřhvězdičkovém dortu sám vrchní slizoněk Peter Stormare :-)

Takoví Dannyho Parťáci po česku. Nejezdí sice v limuzínách, nenosí Armaniho a život jim občas uštědří dobře mířený kopanec do zadnice. Tím spíš jsou ale sympatičtější tuzemskému divákovi, který je navíc schopen "ocenit" lehce sametovou poetiku, která je z filmu cítit. Buddies Vaculík, Tofi a spol. jsou z kategorie obyčejných hrdinů, kterým prostě nelze nefandit. Díky Soukupově dynamické režii si film drží tempo a útočí na publikum sérií velmi vtipně vypointovaných situací (prof. Syřiště forever). Nepředstírá žádnou hloubku, jeho jedinou přiznanou ambicí je prostě bavit. V mém případě se mu to povedlo (i opakovaně). IMHO jeden z mála českých filmů, který dokázal trefit onen kouzelný osmdesátkový feeling. S přibývajícími léty nezrezavěl, naopak chytil jakousi zvláštní patinu. Totéž platí o soundtracku.

Když musíš, tak musíš... noblesní sebedestrukce. Adrian Lyne se nezalekl Kubricka ani Nabokova a pod jeho vedením pak Jeremy Irons zabodoval jako nikdy v životě. Čtyři a půl...

Nějak se to zvrhlo... Kyselé hrozny sladké Francie očima Andrzeje Wajdy aneb jak se dělá revoluce. Země Galského kohouta to nejsou jenom croissanty, Provance, Eiffelovka a Notre Dame de Paris, ale taky období konce 18. století a krvavá lázeň, kterou si moderní historikové navykli označovat nevinně vyhlížející zkratkou VFR. Geniální zpracování velmi vděčného tématu zdobí především naprosto strhující výkon Gérarda Depardieu a mistrovské zachycení ducha doby. Doslova tak můžete cítit onu zlověstnou atmosféru, ve které to máte ke gilotině stejně daleko jako k olivové ratolesti. Liberté, égalité, fraternité nebo také kdo nejde s námi, jde proti nám. Vedle "úspěchů" Výboru pro veřejné blaho pak vypadá řádění samotného hraběte Drákuly jako nevinná strkanice na pískovišti. Slovo vlastenectví v sobě ještě nikdy neneslo tolik odpornou pachuť bezbřehého fanatismu a zbabělosti. Ale co, když se kácí les, lítají třísky, že? Třikrát fuj, pánové!

Některé květiny uvadnou dřív, než si k nim stačíme přivonět. A to i přesto, že je starostlivý zahradník opatrně ukryl do pozlaceného skleníku, který navíc obehnal vysokou zdí. Ve snaze uchránit tak jejich neposkvrněnost již ale pranic nevnímal, že nejedna křehká a úzkostlivě opečovávaná lilie by možná raději rostla na louce jako divoká kopretina. Láska těch nejbližších může být někdy stejně krásná jako zhoubná a rodinný kruh bezpečí se pod tíhou okolností může rázem změnit v čistoskvoucí vyvoněnou oprátku... Vynikající debut, Keep On "MOVIEn" Sofia.

"Už je Ti teplo, děvče?!" První pohádka, která skutečně nejlíp chutná na ledu. Díky Dědečku Hříbečku, díky Babo Jago...i po stopadesáté mi bylo ctí. Příští vánoce se těším na shledanou.

Jestli někdo světu ukázal, jak má vypadat plnohodnotné pokračování veleúspěšného titulu, pak to byl James Cameron. Z původního filmu zbyla v podstatě jen Sigourney a xenomorf. Jinak to Jimmy a jeho parta vzali pěkně od podlahy. Nové prostředí, šťavnaté charaktery, více potvůrek a velmi chytrá žánrová obměna. Místo efektních lekaček ještě efektnější akce. Spousta akce. Zapracováno bylo navíc i na technických a výtvarných detailech - tam kde H.R.Giger skončil, Stan Winston pokračoval a se svým týmem pak výsledný "look" celého filmu vyšperkoval k dokonalsti. Co víc k tomu dodávat? Vypravěčsky vytříbená záležitost překypující geniálními nápady, motion scanem počínaje ("Sakra lidi, tohle je ale blbej signál") a samotnou vetřelčí šéfovou konče. Neoddiskutovatelncých 100%.

Že by mě Hugh Jackman konečně přesvědčil o svých hereckých kvalitách? No, už to tak vypadá... Ať už dobývá mayskou pyramidu, meditativně zahradničí nebo se "jen" koupe s Rachel Weisz ve vaně, dělá to nanejvýš přesvědčivě, civilně a bez křečovitého přehrávání a to přesto, že k tomu jeho netradiční trojrole často vysloveně vybízí. Zasněné pátrání po elixíru života ale není jen o vynikajících hereckých výkonech. V dnešní době plné všech možných i nemožných sequelů, prequelů a remakeů je Fontána především moc příjemným závanem svěží filmařské originality. Jak po obsahové, tak především po formální stránce. Ačkoliv při opětovném zhlédnutí vyplouvá na povrch jistá příběhová poloprázdnost, výtvarná stylizace vás prostě nemůže neohromit. Za využití detailně nasnímaných chemických reakcí rozehrává Darren Aronofsky úchvatné vizuální orgie, které navíc důmyslně obohatil o působivý hudební doprovod Clinta Mansella. Něco takového tady už hodně dlouho nebylo a s největší pravděpodobností ani dlouho nebude. Výdělečně přece jen nejde o kdovíjak vděčný snímek. A protože davy krvelačných a sexuchtivých teens dají asi vždycky přednost duchaplným bijákům a la Hostel, bude vznik podobných filmů malým zázrakem.