Shaqualyck

Dokonalý reprezentativní vzorek české populace se kodrcá autobusem na dovolenou k moři a chová se u toho dle očekávání velmi svérázně. Bezva. A dál? Dál už nic. Několik více či méně trapných dovolenkových historek poslepovných rádoby cool českou izolepou má zřejmě fungovat na osvědčeném principu identifikace diváka s děním na plátně. Jenže kvůli tomu přece nemusím chodit do kina. Stačí vytáhnout zaprášenou krabici od bot plnou zažloutlých fotek nebo si zaplatit nějaký ten Last Moment... Snaha byla, ale kromě provařeného podšálkového vtipu, kterému vévodí dvojice Karel a Karel, tu není prakticky nic, kvůli čemu by stálo za to, dopřát si tenhle zájezd v repríze. Snad ještě pár těch odhalených hrudníků a slušně hrající rekreanti (Klepl, Polívková). Viewegha jsem nikdy nečetl a po tomhle zážitku bohužel nemám důvod na tomto stavu cokoliv měnit. BTW Pokud si myslíte, že to nejhorší, co Vás může na dovolené potkat, je skupinka českých turistů, pak vězte, že mladí Britové nebo "frantíci" jsou daleko větší zvěř.

Nimród Antal mě přesvědčil, že nejlepší cesta z manželské krize vede přes jistý zapomenutý motel ukrytý kdesi v americké pustině. Pravda, majitel má poněkud zvláštního koníčka a navíc se pyšní videotékou, za kterou by se nemusel stydět ani samotný Jack Rozparovač. Ale to k tomu už zkrátka patří. Podobný folklor je s ubytovacími zařízeními tohoto typu již neodmyslitelně spjat. Takže pokud Vám to ve vašem hnízdečku lásky lehce skřípe, není nic jednoduššího, než popadnout svou drahou polovičku, vyrazit si na výlet a pokusit se všechny chmury vyhnat z těla trochou toho neředěného adrenalinu. Funguje to. Kate Becknisale a Luke Wilson by mohli vyprávět :-)

Dr.House mezi paragrafy. Po první epizodě... Ani se mi tomu nechce věřit, ale vypadá to, že by se konečně mohl najít seriál z právnického prostředí, který bych si mohl oblíbit (samozřejmě nepočítám rozpustile úchylnou Ally). Aby se člověk v tom bezbřehém legálním svinstvu neutopil, potřebuje zkrátka dobrého lodivoda. Někoho, kdo Vám s úsměvem vrazí Sbírku zákonů do zadku a Vy mu za to ještě poděkujete. Rámeček s fotkou drsného a ultracharismatického Jamese Woodse by mohl zdobit noční stolek nejednoho mladého juristy. A když to drobátko přeženu, tak můžu s klidným svědomím říct, že by "Dobrodružství neohroženého Sebastiana Starka" mohla představovat spolu s plakáty Glorie Allred a knihovnou plnou románů Johna Grishama velmi snadnou cestu za poznáním angloamerického právního systému :-) Na neprobádanou půdu nových amerických seriálů vstupuji jen zřídka. Ale už kvůli tomu, že mi žralokovy postoje a metody připomněly ledacos z vlastního života, rozhodl jsem se dát tomuhle seriálu šanci. Uvidíme dál...

Nejvíc se budou smát ti, kteří mají tak říkajíc nakoukáno. Je až neuvěřitelné, kolik rekvizit, motivů a nápadů si pan Sommers pro svůj rádoby hororový magnum opus "vypůjčil". Jenže už v momentě kdy se na plátně odehraje souboj kombinující Dr.Jekylla se Zvoníkem u Matky Boží, je zřejmé, že něco je špatně. A pak už je to jenom horší... Z filmu sálá naprostá neschopnost dosadit zmíněné prvky do něčeho, co by se dalo nazvat příběhem. Evidentně zůstalo jen u námětu, se scénářem se nikdo neobtěžoval. Další průšvih spočívá v tom, že Van Helsing se coby blockbuster bere příliš vážně. Chybí tomu nadhled, humor, prostě něco, kvůli čemu bych byl ochoten přimhouřit oko nad zpackanou a poslepovanou kvazistory. A hlavní bouchač? Vyfoukané kadeře a kožený obleček dělají z Hugha Jackmana festovního queer hrdinu, který by se daleko lépe vyjímal ve videoklipu Village People nebo v baru Modrá Ústřice. Výstavní obludárium tak nezachrání ani krásná Kate Beckinsale, ani slušná výprava a bohužel ani pohříchu průměrná hudba Alana Silvestriho. A pokud jde o Stephena Sommerse, ten by si měl až do smrti opakovat každé ráno před zrcadlem, že digitální efekty jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Tuhle "poctu" si veteráni typu Frankensteinova monstra či Drákuly opravdu nezasloužili.

Mexiko, únosy dětí a pořádně namíchnutý Denzel Washington, který už opravdu nemá co ztratit. Sotva náš nemluvný opilec znovu našel smysl života a ulevil své bolavé duši i játrům, už se zase musí vydat na cestu lemovanou zohavenými těly a hromadou prázdných nábojnic. Scénář Briana Helgelanda není sice ničím jiným než ultra drsnou pohádkou (byť na vážné téma), která není co do námětu kdovíjak originální, zato se však může pochlubit nekompromisním tahem na bránu, padnoucími dialogy a v neposlední řadě i několika opravdu šťavnatými charaktery. Tony Scott si pro svůj nadpozemsky zběsilý leč technicky vytříbený režijní styl nemohl přát lepší zboží. BTW pozor na Dakotu Fanning, z tohohle "dítěte" roste nová Meryl Streep ;-)

Král temných depresí David Fincher poprvé celovečerně. Nepochybuji o tom, že navázat na předchozí dva vetřelčí "díly" nebylo nikterak snadné, stejně jako přijít s něčím novým tak, aby to nevypadalo hloupě. Nápad s trestaneckou kolonií má určitě něco do sebe. Atmosféra je opět naprosto fascinující, i když jiná než v předchozích filmech. Žádná vykrádačka se nekoná, žánrovým kolečkem bylo v duchu tradice znovu mírně pootočeno. Místo lekací jedničky a hyperakční dvojky je fincherův film mnohem více zaměřen na postavy a jejich vnitřní rozpoložení (banda deviantů - to je tedy materiál), spousta situací se zde řeší "pouze" pomocí dialogů, přičemž dosud jen tušená potvůrka udeří čas od času jakoby mimochodem. Krom toho je třetí Vetřelec jediným filmem z celé série, kde se Ripleyová neplánovaně sblíží s osobou opačného pohlaví. Charles Dance tak svou postavou způsobil takřka malou revoluci, když hlavní hrdince posloužil coby bezpečný maják v moři vrahů a úchylů. Jenže slintající ošklivka nemá pro lásku pochopení a tak náš příběh metamorfuje v napínovou honičku, ve které se početná kořist zoufale snaží přechytračit a lapit xenomorfní bestii a nepřijít při tom pokud možno k úrazu. Tím, že snímek ve druhé polovině tak trochu rezignoval na psychologickou rovinu, v mých očích nepatrně ztratil. Nicméně chápu, že bylo potřeba celé to nějak efektně zakončit a režisér byl tehdy příliš mlád, něž aby mohl se svými připomínkami prolomit diktát studia. Úplný závěr s Lancem "Bishopem" Henriksenem ale celkový dojem výrazně vylepšuje.

Kultovní české emocionální bludiště plné N.E.Z.A.P.O.M.E.N.U.T.L.E.N.Ý.CH a vpravdě geniálních hlášek jakož i bizarních a posmutněle hořkosladkých situací. Pánové Ondříček a Zelenka zvou na tématicky laděný večírek osamělých srdcí jehož ústředním mottem jsou Ztráty a Nálezy. Nehledejte odpovědi, nesnažte se ani moc přemýšlet, jen naneste a nechte působit... PS všichni opěvují "vejhul" výkon Jirky Macháčka, event. Ivana Trojana, pro něž se Samotáři stali expresním výtahem ke slávě, nicméně málokdo už se zmiňuje o naprosto rulezoidní Haně Maciuchové ("A nesahejte na ni, když ji jenom stěhujete!"). Ač ve vedlejší roli, na mě udělala ze všech zúčastněných zdaleka největší dojem.

Hm, velmi explicitní výklad termínu "MÍT TO NA HÁKU".... Děti, chovejte se o prázdninách slušně nebo přijde pán v pláštěnce a bude po srandě.

Morbidní exhibice hollywoodské smetánky dávající na odiv svůj mimořádný sací výkon. Žízeň je veliká a čerstvě registrovaní partneři B.Pitt a T.Cruise vezmou zavděk krysou i slepicí, ačkoliv nic se nevyrovná dobře rostlému krčku mladé slečinky. Jednoho dne však "adoptují" nenasytnou Kirsten Dunst a začnou se dít věci... Interview představuje zajímavý pohled na život nemrtvých, který zdaleka neoplývá potoky kečupu či malinovky. Zato je plný ponurých uliček, osudových proslovů, kontaktních čoček a dlouhovlasého Antonia Banderase. Problém je v tom, že spíš než aby mě zajímalo, jak to všechno dopadne, opanovaly mou mysl myšlenky na téma, jaké by to asi bylo, kdyby se k tomuhle krvelačnému dýchánku přimotal Wesley Snipes se svým vybroušeným ostrovtipem :-)

Zachovat si alespoň špetku důstojnosti v souboji s něčím tak zákeřným jako je rakovina, je zhola nemožné. Tím spíš, že pro muže a ženy v bílých pláštích je "oběť" jen dalším subjektem XY, jehož jméno vévodí pořadníku na rakev. O umírání už bylo natočeno víc než pár filmů, většinou proměnlivé úrovně, Vtip je ale hodně jiná liga. Žádné nabubřelé a prvoplánové srdceryvné výlevy se nekonají, zato se ale před vámi odehrává hodně d-r-s-n-á reality show, jejíž hlavní aktérka v jednu chvíli s ironickým úsměvem a cynismem sobě vlastním komentuje dění v "jejím světě" a za pár okamžiků už málem zvrací vlastní vnitřnosti. Úmyslem určitě nebylo opakované ždímání promočeného kapesníku, ale spíš pozvolné přilévání živé vody do strnule plynoucího toku myšlenek přikovaného diváka. Na to, co předvedla Emma Thompson, neexistují herecké tabulky. To upřímné odhodlání čelit svinstvu hrdě až do poslední chvíle. Ta nezlomná vůle, udržet si nejčernější humor i v okamžicích největší bolesti... Hodně neobyčejný film a mj. další důkaz, že výborný snímek nemusí vzniknout za miliony dollarů pod záštitou velkého studia, ale klidně jako skromný televizní projekt. Zvlášť když máte ty správné lidi (Mike Nichols opět nezklamal). 10/10.