Shaqualyck

James Bond - Nová generace. Popkulturní fenomén numero uno je zpátky a je to návrat jak se patří. A opět u toho nebyl nikdo jiný než Martin Campbell, spotřební všeuměl, který už jednou dokázal našeho 007 úspěšně vzkřísit. Nezatěžkán technickými cingrlátky uhání urostlý anglický plnokrevník skrz vodopád mrtvol a product placementu vstříc otevřené divácké náruči. Trochu mě sice mrzela absence pana Q a hlavně slečny Moneypenny, nicméně bohatě mi to vynahradil charismatem sršící záporák Mads Mikkelsen (poker face až na půdu) a taky parádní akční scény překypující invencí a poctivou kaskadéřinou. Ke konci to sice scénáristé drobátko přehnali s odbočkami a dějovými zvraty až málem převezli sami sebe, ale uznejte sami, dá se na ně po tom všem zlobit? O Danielu Craigovi jsem nepochyboval, ale že bude Casino až taková pecka, to tedy klobouk dolů. Srdéčko zaplesalo.

Pološílená a "vybělená" Nicole Kidman nervózně zavírá všechny dveře na odlehlém venkovském sídle a stará se o dvě roztřesené bledulky. Amenábarova tajemná stínohra se sice může pochlubit zručně budovanou atmosférou a několika výbornými nápady (album mrtvých mi bude ještě dlouho ležet v žaludku), přesto nepřináší v zásadě nic nového pod Sluncem. Z mého pohledu dobře odvedená práce, která si až příliš hýčká závěrečnou double pointu. Ale nenudí, to rozhodně ne. V lehce !SPOILER!oidním duchu bych si tak dovolil shrnout Ty Druhé jako velmi slušný remake Šestého Smyslu :-)

Neuvěřitelně nepovedené počítačové strašidlo poletuje chodbami nejslavnějšího světového muzea a divák neví, jestli se má smát nebo brečet. Fakt netuším, o co tady šlo. Jedno vím ale jistě, nebýt tu Louvre a Sophie Marceau, nedokoukal bych to. Bohužel:(

I cesta může být cíl... Vítr ve vlasech násobí touhu vyjet ze zaběhnutých kolejí ubíjejícho stereotypu a vydat se vstříc něčemu novému, dosud nepoznanému. I když je to cesta, ze které už není návratu, pro mnohé z nás stojí za to vydat se na ni. Jedna noc, jeden výstřel. Pouta zpřetrhána, okovy leží v prachu... Krásná a osvobozující životní etuda pro čtyři ruce S.Sarandon a G.Davis, kterým navíc přidržuje noty zkušená pravačka samotného velkého Ridleyho. Závěrečná scéna mi vždycky vhání slzy do očí a řádně provětrává srdeční komory. Tohle finále a la Butch Cassidy a Sundance Kid patří bezesporu do zlatého fondu filmových okamžiků, které tvoří celuloidové dějiny.

"I don't want to move to a city where the only cultural advantage is being able to make a right turn on a red light." Jak já miluju Woodyho Allena! Ta vznešená sebeironie, ty dobře mířené políčky do tváří pseudointelektuálních troubů... A přitom nejde ani tak o komedii jako o sarkastickou partnerskou pitvu jejímž jediným nosným motivem je láska. Allan Konigsberg nesype z rukávu životní moudra, jen se snaží s divákem sdílet své frustrace a fobie. A jde mu to víc než dobře; 99,9 % lidí se tu na mnoha místech bezpečně najde. Stejně jako já:-) Je to o životě, je to o vztazích, je to neotřele vtipné a je to ...geniální. La-di-da...

Neptejte se, co může fanynka udělat pro svého oblíbeného spisovatele... naopak se ptejte, co může rozlámaný romanopisec udělat pro svou fanynku. Tu největší samozřejmě. Kdyby James Caan věděl, jaké peklo na něj čeká v podobě duševně vykolejené zdravotní sestry, myslím, že by rychle zabouchl dveře a v nabouraném Mustangu raději "pohodlně" skonal. Uff, ještě teď mi běhá mráz po zádech. Rob Reiner dávkuje napětí s velkou jistotou, kamera Barryho Sonnenfelda je se všemi svými podhledy a smyslem pro detail až neskutečně dokonalá a Kathy Bates v životní roli hraje opravdu, ehm, přesvědčivě. Až hrůzostrašně přesvědčivě. Pětka s hvězdičkou:-) P.S.: Kingova předloha je ještě o nějakou tu podlitinu drsnější...ale to sem nepatří.

Budiž Videoklip!

Volaný účastník byl toho dne poněkud mimo. A měl k tomu zatraceně pádný důvod. Mach a Šebestová se za rohem můžou potrhat smíchy... Kouzelné sluchátko svírá roztřesená ruka namistrovaného floutka, jemuž novodobá Nemesis právě šeptá do ouška, že pohár přetekl. Colin Farrell zprvu nevěří, zvráceně líbezný hlas shůry ale brzy názorně demonstruje, že to myslí vážně. Zažívací trakt hlavního hrdiny je tak nedobrovolně vystaven zatěžkávací zkoušce a v zavazadlové části jeho trenýrek začíná být nepříjemně těsno. Joel Schumacher ukázal, že v jednoduchosti je krása a natočil jeden z nejlepších one man show thrillerů poslední doby. Zážitek rovnající se koňské dávce adrenalinu, čili nic pro slabší nátury.

Kdepak béčko, k vyjádření úrovně tohoto veledíla by mi nestačila ani celá abeceda. O "pušce na negry" už tu někde jistě byla řeč. Není divu, jde totiž o jediný opravdu povedený "joke", kterého se nám za tu slabou hodinku a půl dostane. Nebýt tohoto vtipného detailu, neváhal bych s odpadem ani na vteřinu. Pokud horor nedokáže za celou dobu ani jednou vyděsit (alespoň trošičku), je nutně něco špatně. A přitom se to zpočátku tvářilo docela slibně, tak ať mi nikdo nevykládá, že Eli Roth je talentovaný režisér :-(

Sex je náš... to věděl už nějaký ten pátek před Davidem Kollerem jistý profesor Kinsey. Začal u hmyzu a skončil u "výzkumu" skupinového sexu. Životopisné filmy často zavánějí nudou a to i přesto, že osobnost, o které pojednávají s sebou nese veskrze zajímavý potenciál a slibnou dávku kontroverze, která by měla/mohla vyvolat divácký zájem. Liam Neeson hraje naplno, o tom žádná, a díky němu je divák jistě schopen lépe vstřebávat útrapy hlavního hrdiny, přetěžce zkoušeného náladami a postoji puritánské Ameriky. Jinak je ale Kinsey film, který se snaží stihnout hrozně moc a přitom zůstává na půli cesty. Příště bych ocenil, kdyby šli tvůrci alespoň kousek nad rámec pouhopouhé odosobněné deskripce. Místo obvyklého "Co?" a "Kdy?" se zaměřit víc na trochu toho "Jak?" a "Proč?"