Omnibus

„Nůžky v nosu vražené, neublíží, fakt že ne.“ Ale jo. První půlku zábavného porcovacího pořadu „Výměna maminek“ J*S*E*M si i já „počvachtával“, fandil soutěžící „Nechci mít nic v bříšku!“ a kukátkem šmíroval maminčin nový makeup. I psychologická hra na kočku a myšlenku „Přestat mámu milovat, začít s ní už bojovat?“ vypadala slibně. Chystal jsem si 4 hvězdy, pro případ kulervoucího zvratu i pátou. Pak na natáčení začaly kamiony vozit umělou krev v cisternách, mámohnijka i rakvoděcka začaly levitovat, resp. poletovat po bytě jako nějaký jeblý kanárek a začala tupá řezničina, čili nuda. KVÍZLOVÉ OKÉNKO: [][] Co chraptěl démon z gramodesky? A) Ustřelená noha je cajk. Šimrání nůžkami v nosní dírce je ZLO, na hodinu zvadnu (sorry, ale musím, mám to ve scénáři). B) All dead... all dead... all dead... (sborová recitace pionýrů hadr). C) Správce budovy upozorňuje: Výtah je mimo provoz! [][] Btw, mačkat knoflíky v na cimprcampr rozsekaném výtahu, tomu říkám optimismus... Škoda, že to byla jediná odlehčující scéna. Namlsán kukátkem v traileru, čekal jsem i nějaký ten černý humor, ale marně. Navíc bylo Smrtelně vážné zlo i divně nevýchovné, místo pečující přežila ta promiskuitní! Tři velké střepy mi v krku uvízly, čtvrtý jsem vykuckal.

„Nejlepší milenec... je čerstvý umrlec!“ Aneb co čeká zamilovaného pozůstalého, když cestou na Pet Sematary špatně odbočí. Ocitne se v konverzační, romanticky plesnivé lovestory pro celou umrlčí rodinu. Ta se pak díky němu rozroste z nemrtvé švédské trojky na tzv. Kingovu americkou čtyřku. HUDEBNÍ OKÉNKO: [][] Při divoké souloži na hřbitově, v rozhrabaném hrobě, zazněla píseň: A)„Když jde maso od kosti, žena výská radostí.“ B) „Užíváme rozkoše, když nás milý pokouše.“ C) „Co už žerou červíci, to se zpátky nevrací.“ [][] Nejvíc ovšem zabodoval mrňousek kňourající při „kojení“, čili hnilobné děťátko coby záhrobní plod velké lásky. Brrr... Čtyři zasloužené deci hnisu do kojenecké lahve.

"Miminko u ledu vysvětlit nesvedu." Ale jinak je poselství filmu čiré jak voda jezera Bjørsjøen. Tíha malého coming outu, sténajícího pod velkou hromadou mysteriózna a fantasy rekvizit. Pozor, dále narazíte na SPOILERY a všudypřítomné hady (zřejmě prchající z křesťanského Ráje). PRŮHLEDNÉ OKÉNKO: [][] Hororové jinotaje a co znamenají. A) Hořící hlava taťky na člunu = samovznícení mozku rigorózního křesťana  (oxidantem je teplá dcera). B) Had v ústech při lesbických fantaziích = pochyby. Orál klukům by podle taťky byl v cajku? C) Vyzvracený ptáček = pokus být hetero. Dtto. D) Uzdravení mámy na vozíku = emancipace. Coming out dcery ji osvobodil z ochrnutí pod despotickým manželem. E) Mizení lidí = jen Thelminy představy. Únik z reality a z problému „zakázané“ lásky. [][] Správné odpovědi... je třeba hledat, ideálně v sobě. Poznámka: Copak Carrie (zmiňovaná často), nebo Muréna (JitkaCardová), Thelma je hlavně příbuzná obávaného kluka z It's a Good Life z Twilight Zone (zmiňuju jen já). Bohužel, miminko pod ledem průhledné nebylo, s interpretací váhám. Thelma coby 6letá holčička, ale již zmítaná pochybami o své sexualitě? A proto „zmizíkující“ brášku? Ale no tak... ! Jen tři kousky ledu tají v teplé dlani. Škoda. Pětihvězdičkový lov s přesouváním namířené pušky ze srnky na dceru, to byl parádní a nečekaně drsný úvod.

„Proč požárem svítíš? A kam se to řítíš?“ Ptal se Měsíc hořící Zeměkoule. „Zeptej se Val Guesta, ten to natáčí, se mnou otáčí,“ nevrle odsekla frustrovaná planeta. Klobouk dolů. S rozpočtem menším než má v poliklinice oddělení RTG, v roce 1961, čili bez CGI, ale zato s takovým entuziasmem a kreativitou natočené scifi memento, že i po 60 letech smekám. Apokalypsa vs. lovestory, naděje vs. deprese. „Radši konec hned, než život ve strachu.“ Požáry, celosvětové sucho a ŽÍZEŇ, kterou zde imrvére hasí spoustou panáků whisky (děsná kravina a ledviny v...). Popílkem pokryté ČERNÉ OKÉNKO: [][]  Val Guest odpálil atomovou bombu. Co na to kdo říkal? // Geiger a Müller: „To bude průser! Ale aspoň vyzkoušíme tu naši trubici.“ // Stenning: „To bude sólokapr! Jdu to zapít.“ // Jeho Jeannie: „Nějak se ti zapalujou lejtka!“ // Mr. Apache: „Pořádně dnes peče, to Midnight Sun,“ [apokalyptická epizoda z Twilight Zone, pozn. aut.] // Marie Curie-Skłodowská: „Já to Pierrovi v laborce říkala: Opatrně, ještě něco rozbiješ!“ // Učitelka ZŠ: „Tak, děti, hezky čelem k výbuchu a dávejte pozor, nic takového už v životě neuvidíte!“ [][] Jj, když je na něco člověk krátkej (viz dnešek a zakrslej magor v Kremlu) aspoň si uleví srandou. Pět litrů vody nesu... na Vodní mejdan.

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO: [][] V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat: A) V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost. B) V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář. C) Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale... [][] Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“

„Morálka a přesvědčení? Zadupáno, dnes už není.“ Volha se dál řítí blátem, až stříká na všechny strany. Mravní bahno i hliněná břečka na panelovém sídlišti s „plnou občanskou vybaveností“. Nový model auta, nová manželka, ale zip na poklopci se rozjíždí stále. Souloží se, schůzuje, udává a kádruje. Šrouby strachu se utahují. Brabec v komisi (ne)schvaluje film a huláká: „My s váma zatočíme, po soudružsku!“ STANDOVO OKÉNKO: [][] Z čeho mi nejvíc zatrnulo? A) Ze Standova míče, hozenéno do auta po synovi. „Vídat ho jen občas? Víc si ho tak užiju.“ Empatie nula, ryzí sobectví. B) Ze Standovy „uvědomělosti“, viz pantomima: „Nekuř, když jsi těhotná!“ C) Z naivity u StB: „Že je rejža teplej vás zajímá? Vždyť už to není trestný.“ D) Z jeho upřímné nechápavosti: „O co jí šlo? Přece když se Minařík dnes vrátil ze špionáže ve Svobodné Evropě, tak nebyl čas napsat scénář, no ne?“ [][] Dvě hloubavé otázky. O co vlastně těm disidentům jde? Dozvíme se z televize a Rudého Práva. Má dcera produkčního Horáčka koule? StB už ví. Sbohem FAMU. Republiku si rozvracet nedáme!

„Samota když zuby cení, bílý sníh se krví zpění.“ Seversky chladná mezigenerační i mezidruhová „lovestory“ mezi dvěma neadekvátními kamarády, ztracenci vyděděnými z lidské smečky. Aneb zapomeňte na romantické představy o upírech z gotických románů a vítejte uprostřed panelákového sídliště současnosti, na plácku s prolézačkami ušpiněnými lidskou zkažeností a lhosteností. Odhrňte dlaní sníh a zádumčivě poseďte v pískovišti, nasáklém slzami smutku a osamění. KVÍZOVÉ OKÉNKO: [][] Na norském dětském hřišti můžete potkat: A) Bezva neadekvátní kámošku. B) Svůj osud, čili pochopení a změnu (už žádná šikana). C) Upíří anti-existenciální úzkost v té nejryzejší podobě (čti nesmrtelnost je opruz). D) Plavčíka z bazénu, s pytlem končetin přes rameno. [][]  D) je správně. Ale současně i špatně, protože za pouhých pár desítek let ONA bude zase sama, na jiném odlištěném sídlišti kývat nožkama na prolézačce a dětskou ručkou smutně přidržovat urnu s popelem. Nešť. Ať si zítřek zuby cení, dnes ještě šťastně zaklepu na víko kufru smluvený signál. Pětkrát.

„Bez vnitřního světa, zblázníš se do léta.“ Což o to, pobyt v Majáku a následný rozklad osobnosti až na hranici šílenství a vražedný zkrat bych si i užíval. ALE. To by hlavní hrdina nějakou tu osobnost musel mít a ne být poživačný, jednoduchý mukl bez špetky sebekázně a hlavně bez jakéhokoli vnitřního světa. Nabízeli mu i knihy, ale on žádnou nechce! Bez urážky, ale za společníka na pustém ostrově bych raději tu krysičku, než jeho. Navíc děj je civilní, velmi předvídatelný a halucinace zbytečně rozostřené a tedy od začátku zřejmé, bez tajemství. FILMOVÉ OKÉNKO: [][] Administrativní chybou došlo k záměně vězňů z Majáku a z epizody Twilight Zone. Co na to kdo říkal? A) Chmara: „Tvl, zanechán ve vesmíru, na pustém kamenitém asteroidu, v absolutním tichu a v totální samotě bez kontaktu s lidmi, raketa se zásobami jednou za uherský rok... tady se zblázním už za týden, ani té androidky se nedočkám.“ B) James Corry: „Tvl, fešácké vězení! Rádio, alkohol, rybaření, šumění moře, kontakt s lidmi imrvére (co 14 dní zásoby, denně telefonát), smysluplná starost o maják, ergo hmatatelné propojení se světem „tam venku“. A místo 50 let jen 2 roky přede mnou? Pche. Objednám si pár knížek a parádně si to užiju.“ C) Poručík v Majáku kapitánovi rakety Alenbymu: „Tvl, taková nespravedlnost! Tys vězni odstřelil „holku“, já jenom krysu (a ani ne schválně). Tebe pochválili a mě...“ [][] Jen třikrát zahoukal maják do mlhy.

„Když je démon smutný, potrat bude (?) nutný.“ Pozor, gravidní SPOILERY! Démona mi bylo líto. Paní z maskérny se na něm tak vyřádila, že žádná holka by si o něho ani vidle neopřela a tak zůstal single. Chudáček osamělý. I on chtěl zažít peklo rodičovství a mít vlastní miminko! V záhonku pod houpající se pannou pak funěl jako nadržený krtek a místo aby slečně záhrobním hlasem zarecitoval básničku a nesměle ji pozval do kina, rovnou jí sáhnul na kotník, buran jeden. Což vedlo ke střetu zájmů mezi ním a Bohem a k OKÉNKU DO SVĚDOMÍ: [][] Kdo udělal největší chybu? A) Rodiče neinformovaných a proto zbouchnutých dívek. Místo knihy „Děvčátka, na slovíčko...“ jim nutili Bibli a tahali je do kostela, místo do drogerie. B) Pan Burcell. Místo schůzování s aktivisty Pro-Life měl zbourat houpačku a hlídat dceru - pozor, nepoplést to! C) Scenárista, rušivými WTF momenty. Akce! Burcell&boys odstřelí ostrahu, ale pak půl hodiny stojí jako tvrdé Y před vchodem kliniky, to aby se uvnitř mohlo povyprávět o početí (školácká chyba dramaturgie v řazení scén). Nebo: Místo zachraňování své holčičky se taťka hodinu věnuje zájmové činnosti, karmickému mučení MUDr. Výškraba. A je mu buřt, že chudinka Angelique zatím rodí ježka proti srsti! [][] Správná odpověď: Mr. Carpenter, seriously? Místo děsivé krve v odsávačce jen jakýsi malinový sirup? Njn. Jen tři litry.

„Redakce tumoru, soudružského humoru.“ Atmosféra houstne, společenské bahno řídne, nachcávání manželské klouzačky pokračuje. Tentokrát nevěrník zjistí, že kudy chodí tudy plodí, my zjistíme, že je Standa sympaticky zásadový člověk („Zásadně nepiju, je to špatné na prut.“) a do jaké prdele na vrátnici porušení zásad vede. Ještě že je uniforma vrátného respekt budící a náplň práce tak zajímavá. Kontrolovat docházku a přítomnost... podprsenek.  ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [][] Jaké poznatky Standa vytěžil ze své spolupráce s StB: A) Že je to fajn a vlastně o nic nejde, jen říkat co kdo říkal. B) Že zkoušet na soudruhy z kachlíkárny švejkování je o přeshubu. C) Že režisérka Válová díky Standovi dostala klidnější práci. Prý je ráda. D) Že když v Československé televizi někdo „přikrýval“, StBáci mu dali „deku“. [][] Ušklíbám se pobaveně Standovým vtipům, směju se soudruhům. Hurónsky. Pláču při vzpomínkách. Hořce.