Omnibus

"Měsíc dutý jako bambus... uvnitř bordel, hvězdný cirkus." Nanočásticová Adéla ještě nevečeřela aneb novodobí Buzzové vletěli do Měsíce jak raketová liška do kurníku! Ach jo. Z naší krásné luny, zasvěcené milencům a básníkům, už zbývá jen ohlodané torzo a lidstvo i s celou romantikou brzy zmizí v černé prdeli (já to říkal), resp. v propadlišti kosmických dějin. U vzedmutého jezera umírající vodník zaskřehotá: "Sviť, měsíčku, sviť...", sveřepí šakali si ještě naposledy zavile zavyjí na bílý měsíc a Harperův nevychovaný spratek s ksichtem budoucího masového vraha (zajímavě pojatý casting) bude, uprostřed masového vymírání lidstva po stamilionech, zachraňovat pár zbytečných a nezajímavých prdelí. Uvnitř našeho satelitu kolem švestkové pecky rotuje bambilion  filmových klišé a krychlových minut prvotřídních fyzikálních bejkovin a záchrana lidstva závisí na šikovnosti kocoura, s jakou pochčije noviny s vědeckým článkem. Dobré vědět.

"Poletují noční můry. Napadají mstivé stvůry." A už jsou tu zase... Zmrd a dívka. Tentokrát jsem ale únosem nebyl unesen, jako v roce 1994, když si "Ripleyová podávala Gándhího"(© Gilmour93). Njn, Paulina Escobar by naší krásné cikánce s ošklivým traumatem poradila, kudy tudy psychologicky na zmrda, aby kápnul božskou dřív, než kapáním krve zasviní celou podlahu. Ovšem Ta, co kopala do mužů spíš než psychologii preferovala tesařské Kladivo na Nazi. Jak říkával už pan Boblig: "Dejte mi sklep a člověka a přiznání už půjde samo..." Romská samosoudkyně Maja vedla proces zaujatě a obžalovaného krátila na právech i na prstech. Zodpovědně přiživovala svá traumata, kvůli nervům kouřila jak fabrika a spoléhala na pomoc trestuhodně neinformovaného manžela, jehož ochotné tahání "úlovku" z kufru Chevroletu jsem moc nepobíral (to Gerardo Escobar měl aspoň ánung, koho a proč si má ubytovat ve sklepě). Dtto finále, kdy místo katarze si i Lewis pořídil kvalitní trauma, čímž to úplně zabil.

"Vykuchaný netopýr... u verbala poletuje, v komentech mu bují pýr, dobré filmy honestuje."  Dehonestuje, samozřejmě, ale přece si nenechám kvůli verbalovu zteřelému netopýrovi zprasit jamb a trochej, či nedejbože pterodaktyl! Pýr nepýr a netopýr sem a tam, stejně mám obavy, že výše hodnocení zde bude přímo úměrná věku uživatelů. Např. já romantickou lásku mezi staroušky Pearl a Howardem hodnotím svým gerontosrdcem a oceňuji pěti svraštělými hvězdami! Zamrzela jen nízká iniciativa fauny v péčkových hrátkách, zejména crocodile ejaculatio praecox, kdy krokodýl byl s blondýnou hotový během pár vteřin :-) a znechutilo dvojrolní mazlení Pearl s Maxine. Brrr... Potěšilo plamenné kázání černobílého TV kazatele: "Je čas obrátit se k hříchu zády!" Naprostý souhlas. Bend over table, ideální poloha pro hluboký průnik... víry. Jo a šňupání kokainu během řízení auta bych zakázal! Sympatické Maxine v lacláčích naostro to u mě zbytečně zmršilo rating. Ale tak nemusí vždycky přežít jen hodné holky, no ne? Už se těším na Pearl!

"Bobr v šortkách naostro? Mozek v trenkách, nadobro..." Pozor, těžká artová kláda! Jen pro náročné diváky a profi recenzenty, uvyklé při konzumaci filmů po(u)žívat mozek. Tedy i pro mě, certifikovaného filmožrouta, obdařeného chytrým a lahodným dablmozkem. Nicméně, film si mohou užít i bezmoci. Ekologičtí aktivisté ocení to holčičí "propojování s přírodou", zejména pětihvězdičkové čtyřky, které se tolik obávaly medvěda a jeho velkých tlap (kamarádčiny tlapky jim při koupání nevadily :-). Duchovní pastýře určitě zaujme slečna Amy coby obětavá ovečka, která "seznala vůli Pána". Totiž, že ji Bůh seslal, aby s ní pastor mohl uvolnit své sexuální touhy! Fandové pořadu Top Gear si otestují jízdu autem bez řidiče, včetně automatického parkování do dubu a mikrobiologové ochutnají černý sliz. Užijí si i milovníci vulgarismů, protože co dialog, to hláška, leckdy vynalézavě peprná. Sice časem už zábava ztrácela mozkodrajv a  infantilní finále s vězeňskou "mamkou" ducha filmu zabilo úplně. Přesto uděluji poctivé čtyři buňky šedé kůry mozkové.

"Kuchaři (čepice) stojí, ženich se parohů bojí." Romino, Romino... nevěstinko sladká, holka do nepohody, Tobě bych řekl ANO! V dobrém i ve zlém, dokud nás smrt nerozdělí. Bože můj, přitom taková všivá a laciná romantika. Přeslazená jak čtyřpatrový svatební dort, shozený ze stolku na špinavou podlahu, z ní po kusech sebraný a ochutnaný. Do maximálních obrátek vytočená pětihvězdičková pohádka, doslova zkurvená (kuchařem na střeše) romantika. A o tom to je. Manželský život není procházka růžovou zahradou. Žádné distingované a společensky přijatelné tango, s chlapečkem dosud visícím na maminčině prsu, ale divoký čardáš. Život manželský je zraňující a nebezpečný jako ulítlý pouťový vozík. A ostatní povídky? Taky mňamky. Pár jedovatých jednohubek, ochucených člověčinou. Zejména řidičův fakáč měl drajv. Ano, ano, ZLOČIN Z VÁŠNĚ na nás dnes číhá na silnicích za každým patníkem. Poučme se. Nespěchejme, netrubme a neukazujme si fakáče. Ani na silnicích, ani na csfd diskuzích. Jo a abych nezapomněl - u csfd oltáře si říkejme ANO!

"Pokud má nevěsta díru hlubokou, kostlivce ve skříni utluč lopatou." Svéráz národní svatby w morzu wódki. Ožrat se jako to hovado boží, udělat na svatbě ostudu a bordel  a pak to svádět na chudáka dybbuka :-). Pozvat kněze, co nazývá svatbu ďáblovými úklady (tím mi mluvil z duše), ovšem vymítání odflákne a odpíská dřív než bys řekl mrtvá v ženichovi. Btw, jak přesvědčit Hanu, že se nažouželila do špatného těla? Velice snadno. Rozepnout Piotrovi poklopec a vítězoslavně tím zamávat: "Ha! A copak je asi tohle, Haničko?!" Kromě dybbukovy krize identity Wrona řešil i další artově hluboké otázky, např. matematické: Jak hlubokou díru vykope jedna košer nevěsta za dvě hodiny? Logistické: Proč, když něco vyhrabává, jí to ostatní zase zahrabávají? Existenciální: Věřit na démony? Přece žijeme ve 21. století! No jo, ale řekl to někdo dybbukovi? Zdravotní: Proč nehrajou, když tancuju? A jsem epileptik nebo jen posedlý? A zásadní: Proč "nahoře bez" byla nevěsta jen pár vteřin, zatímco ženich běhal polonahej polovinu filmu??? Závěrem: Copak na samotě u lesa, tam jenom mrholilo, zato tady opravdu "Chčije a chčije..."

"Santa leze komínem, šprajcuje se bachorem." Jsem asi divnej. Vánoce mám rád, coby svátky lásky a pohody, pořád ještě věřím na Ježíška a na návštěvě u tchýně pro sichr i na Santu Clause, aby nepřišel nazmar jejich krb se širokým komínem, tchánova pýcha. A dárky taky rád, samozřejmě. Letos jsem napsal Ježíškovi o figurku sprostě mluvícího Santy, model vraždící čtverák. A protože jsem byl celý rok hodný, Ježíšek mi Santu přinesl! Bohužel, radost mi vydržela jen krátce, cca 10 úvodních minut, pak se mi hračka začala zasekávat a po půl hodině se rozbila už úplně. Bral jsem to od Ježíška jako podraz, podobně jako když vám vyčůraná tetička zabalí dárek typu měkkýš (něco užitečného na sebe) záludně do tvrdé krabice, aby si užila chvilkové vítězství, že její dárek rozbalujete přednostně. Odpustil jsem mu jen díky překvapení, roční permici do klubu "Zlatokopky". Tu mi ostatní kluci budou závidět! Proto zvedám ze dvou hvězd na tři, ta třetí hvězda je ozdoba ze špičky stromečku a je vrhací :-).

"Osiřela po přeslici, tatínek byl trotl, Charlie běhal po světnici... jak na něj, by zkrotl?" Devět z deseti otců psychologů doporučuje pořídit si imaginárního kamaráda, zejména jste-li poloviční sirotek! Což Emily byla, v útlém věku přišla o maminku a tak si holt k opuštěnému rodinnému krbu pořídila Charlieho, aby měla s kým lumpačit. Její tatínek byl bohužel z výše zmiňovaných psychologů ten desátý, pročež to Emily nedoporučoval. K imaginárnímu, leč reálně škodícímu rošťákovi měl, coby profesionální cvokař, ambivalentní vztah a to přesto (nebo díky tomu), že Charlie byl ludra mazaná a nikdy se tatínkovi neukázal face to face. Taky by ho neubylo, že jo? Znepokojen duševním stavem své dcerky i jejího dablmiláčka (zde je to "dabl" opravdu namístě), poctivě si obavy zapisoval do sešitu, omylem však použil pero se žertovným inkoustem, kdy písmo po čase zmizí jak pára na hrncem. Když pak na prázdné stránky deníku tupě čuměl, jak péro z psychologova gauče, bylo mi ho líto a přál jsem mu, aby konečně čapnul hajzlíka Charlieho a mohl tak uznat, že Emily si nic nevymýšlela!

"Zadlužená, hnáty křivé... pod plachetkou osoba. Uslintaná, oko divé... hlas vichřice podoba!"  Ruku na srdce, zaměstnali byste Christine ve vaší bance? Já tedy ne! Měkkosrdcatá altruistická vegetariánka, neznalá knihy Exekuční kladivo na čarodějnice, povinné to četby finančních poradců, trestuhodně dlouho váhající, než pošle cikánskou čarodějnici do dža, resp. s bezďáky pod most. Navíc, práce ve Wildshire Pacific Bank má svá specifická rizika. Nespokojení klienti vás proklínají, jako urvaní z řetězu rvou vaše knoflíky, trhají vám chomáče vlasů a snaží se vám ukousnout bradu... nebo alespoň oslintat a ožužlat bezzubými dásněmi! Brrr... A nasrat špatnou osobu, phenas phuri daj s krhavým okem a nevábně vyhlížející zubní protézou, to mívá fatální následky, dyk more. Stín pekelného kozla, kopání kopyt do dveří, hrnce a pánvičky tancující čardáš a neustálý průvan v baráku i v peněžence. Malý průvan v krámku jasnovidce a pořádnou vichřici v peněžence v secesní vile profi vymítačky, která jde po démonech jako posedlá slepice po flusu. A ohledně výsledku exhumace bez legrace: Čačaľipen, more. Kam jinam než do pekla patří sexy čůza, vraždící roztomilá koťátka! Nejzábavnější vymítání, které jsem kdy prováděl. Pět vyhnilých zubů cením.

"Bručet budu tiše... v šamanově břiše." Brum, brum... Brrrr. Samý přemrzlý led a kosa děsná tak, že by chudák polárník pro trochu tepla i do medvědího zadku vlezl. Na palubě britského škuneru zima jak v Rusku, v podpalubí teplo(uši), arogantní kapitán s kriticky se tenčící zásobou chlastu, plus jeden poctivě se nalodivší vrah, což je vražedná kombinace. Námořníci nemytí, vojáci zpruzení, zkrátka posádka hustá a hladová tak, že by se dala krájet. A jako bonus nekonečná deprese polární noci, kdy čas se plazí po ledových krách ještě pomaleji než eskymák, zdrchaný celonočním šukáním v iglů (to aby s manželkou neumrzli), plazící se za tuleněm v posledním tažení (v něm je ten tuleň, ne eskymák, ačkoli... :-)). Pár rad z Příručky mladého polárníka: Nekrmte lední medvědy, neodporujte kapitánovi a neserte kanibaly! Jezte nohy, (dokud) jsou zdravé, příp. jezte paty, ty jsou nejmíň jedovaté. A hlavně čumte pod nohy (pod vaše, ne pod ty konzumované), kam šlapete! Vyhýbejte se trhlinám v ledu, loužím mysteriózna i hromádkám medvědího trusu. Výpravě zdar!