Omnibus

"Muž na hraně... vypadá nasraně." Na hraně uvěřitelnosti. Scénář krutě laškující s pravděpodobností, že tak složitý plán vůbec vyjde. To miluju. Aneb jaká je pravděpodobnost např. toho, že projdu za bílého dne celým Václavákem úplně nahý, s obří hořící prskavkou v zadku a rolničkou na penisu, aniž by si mě kdokoli všimnul, protože úplně, ale fakt úplně všichni čumí se zavrácenými krky na jakéhosi ptáka na římse hotelu Ambassador? S dovolením teď budu svému jmenovci, Pablovi F. Fenjves, trochu fušovat do (hrubě nezvládnutého) řemesla a navrhnu alternativní konec filmu: Po slanění zásahovky na římsu, kdy náš nevinný/vinný dablzloděj diamantů prchnul z parapetu a skočil (konečně!), bohužel ne dolů, ale oknem dovnitř do baráku (to fakt zklamal), čímž opustil i zorné pole družstva hasičů dole na ulici, dal velitel zásahu pokyn k ukončení akce. Hasiči vypustili vzduch z (nyní již zbytečné) matrace, srolovali ji a právě když ji cpali zpátky do auta, ozvalo se za jejich zády překvapené: "Kuuurva!" a vzápětí hlasité ŽUCH!

"Jen ho píchni, otčíma! Třeba budeš nevinná?" Matka rodu courá barákem a sklepením, s kuchyňským nožem velkým tak, že by s ním mohla 30 let staré matrace krájet, buší do dveří, lomcuje divoce klikami jako blbá z chudobince a trousí po místnostech znepokojivé otázky. Během své vzpomínkové vycházky potkává množství postav, hlavních, vedlejších i zcela vedle, resp. mimo sebe, ozbrojených noži velkými tak, že by se s nimi i za 30 let daly matrace krájet, které courají barákem a sklepením, buší do dveří jako navedení, lomcují divoce klikami a trousí po místnostech znepokojivé odpovědi. Není divu, že z toho matka předčasně zešediví. Když už opravdu neví kudy kam a kde by si ještě divoce zalomcovala, potká děda Vševěda, samozřejmě s nožem velkým tak, že by se s ním ... který se na ni láskyplně usměje a místo tří svých vlasů jí daruje ten nůž, spolu s instrukcemi, koho s ním zapíchnout. Toť v kostce vše. Pardon, málem bych zapomněl na sportovní baseballovou vložku a prďácky smrtící homerun. Ten to fakt zabil :-).

Víceméně zdařilý dokument o imho aktuálně nejznámější osobnosti Evropy, možná i světa. I o zajímavém prorůstání filmové fikce a virtuálního světa s realitou. Bohužel, postrádal jsem v tom dost důležitou věc, úvahu na téma Budapešťské memorandum 1994. Protože tenkrát Ukrajina byla jadernou velmocí a kdyby si alespoň část těch jaderných zbraní nechala... Že chybí úvaha i chápu, protože prý: "Spekulace do dobrého dokumentu nepatří." Ovšem důležitá fakta snad ano. A obávám se, že zrovna tahle fakta už dnes nejsou v obecné paměti, zejména u mladší generace. S dovolením tedy připomenu. Smlouvu s Ukrajinou v r. 1994 podepsali: americký prezident Bill Clinton, britský premiér John Major a ruský prezident Boris Jelcin. Ukrajina se vzdala jaderných zbraní (ty se pak všechny převezly do Ruska) a za to dostala záruku bezpečnosti a územní celistvosti. Inu, není nad to, dostat od Rusáků nějaký ten cár papíru, договор на бумаге, se zárukami...

"Tři kostrouni levitují, řidič blbku sráží, tři vrahouni pikle kují, dýku pomsty vráží..." BESIP varuje: "Pokud řídíte, nečumte do mobilu!" Ale je to marný, je to marný, je to marný... No a když čumíte, tak se pak nedivte. Až budete na liduprázdné emergency procházet telefonickým rychlokurzem mladého chirurga. I já varuju, dejte si pozor zejména v americkém prdelákově, mohli byste někoho srazit! Nedejbože nějakou pajdající antologii. Jako se to stalo včera v noci mě. Naším mitsubishi jsem srazil antologii, na omak pěkně vypasenou (60% csfd tuku, to bude mňamka...), doma ji pak připravil k večeři a pozval sousedy, členy naší sekty. Bohužel, moc jim to maso nechutnalo. Prý příliš suché, poněkud tuhé a obtížně stravitelné, navíc nesmyslné chuti a se špatně provázanými vlákny. Na sektářské fanatiky nějak moc rozežraní, čekal bych spíš asketickou skromnost. Co jsem přejel, to podávám, no ne? Dal bych jen dvě hvězdy, ale naši tři mazlíci kostrouni (vznášející se nasraní kostlivci zkřížení s kudlankou nábožnou) by se o ně mohli poprat, což bych fakt nerad.

"Úchyle v temnotě... Prozřu a čapnu tě!" Darovaným očím na zuby nekoukej. Ostatně, zřejmě pocházejí od milujícího oběšence. Přehlížejme i očividné díry v logice scénáře. Např. dablslepou mutr, která nám, po synáčkově odborné, láskyplné práci s jehlou, najednou z příběhu zmizela jak vygumovaný text. I to, že pro orientaci ve scénáři, napsaném zřejmě Braillovým písmem, by bylo nutné zhlédnout film znovu a tentokrát si na všechny postavy důkladně posvítit. Např. na souseda chlíváka a jeho dceru, podezřele informovanou. Fakt netuším, odkud věděla o bodání do očí, to jako panu Neviditelnému při tom svítila? A její fotr? Celou dobu ťunťa, který neumí do pěti dioptrií napočítat, pak ho zničehonic chytne ošmatlávací rapl a ... ? A dál nic. Stejně jako dablslepá mutr si odpíchnul odchod z natáčení a už se nevrátil. Njn, třeba šlo jen o jakože artový záměr, ty ze scénáře postupně mizející postavy. V temnotách, kam ani světlomety dabldekru nedosáhnou :-). Ale nešť. I tak poslepu otvírám hodnoticí šuplík a nahmatávám... čtyři hvězdy!

"Stmeloval se, nebohý... Cvak! A už je bez nohy! To znám. Předevčírem jsem v práci pomáhal kolegyním z HR, balit vybavení pro náš teambuilding v Boubínském pralese. Trávu, pytlík houbiček, pilulky extáze... Na rozcvičení týmu zbraně paintballové, pro další hrátky pak zbraně sečné, střelné i plamenometné a jako bonus pro lídra týmu i protiletadlovou střelu Stinger. Samonaváděcí :-). Nezapomenout na nášlapné miny a železné medvědí pasti s extra silným pérem! Potraviny netřeba, občerstvení (teplý jablečný koláč se zuby) zajistí cateringová firma Serjoža & spol. Ještě zajedu s firemním pick-upem do ZOO, vyzvednout medvěda brtníka. Toho pak v Boubínu vypustíme, aby během našeho teambuildingu volně korzoval po turistických pěšinách a zpochybňoval tak tvrzení lídra týmu, že: „V těchto lesích žádní medvědi nežijí!“ Jo a příští teambuilding plánujeme ve Švédsku.

"Setřičko, ty mazlíku, dej mi loknout kyslíku!" Základní stavební kámen zastydlé hollywoodské odnože severské kinematografie aneb sesterská láska i hory přenáší, resp. nadzvedává. Použitelné coby výukové video pro začínající recidivisty, pod názvem: "Jak se dostat do zamčeného auta snadno a rychle", jehož obsah je v kostce: "Ten byl malej, chce to větší šutrák!", bohužel však neobsahující návod jak, sedím-li už uvnitř auta, otevřít jeho kufr. A já bloud myslel, že na to v autech bývá nějakej čudlík... Uměle vyrobený dramatický materiál dále obsahuje nádherné přírodní scenérie, větší než malé množství kyslíku,  odborné pojednání o fyzikálních principech páky, homemade dekompresní zvon a finále, které potěší citlivé divačky i pana Kesona. Obsahuje též zkrácený kurz sebeobrany proti vzteklým čoklům, poslušně hlídajícím barák před drzými zloději. R.I.P. Rex.

"Pukni, střevo! Roztékej se, skvrno krvavá... Bacha, vlevo! Neflákej se, mrtvý vyhrává." Skryté kamery viditelné z kilometru, neočekávané zvraty ještě překvapivější než padání listí v listopadu, potoky umělé krve domácí výroby versus řeky skutečné, průmyslově vyrobené umělé krve. Plus výchovný záměr, který z filmu čouhal jak youtuberské péro z gauče. Gilmour93 a Kovy prominou :-). V podstatě mě na tom bavilo spíš to odhadování, kterými břišními dutinami, ječícími hubami a půlenými mozky se bude (jen na zisk lajků orientovaný) scénář prodírat dál. Užil jsem si i zachytávání odkazů od protinožců na hororové filmy a postavy. Proto jsem váhal, jestli dát tři hvězdy, ale bát se nebylo čeho, protože nebylo o koho. Na hromadu střev můžeme přihodit i hlubokomyslné a nechutně uvědomělé dialogy tetrálně přehrávajících "obětí" s Příšerami, fakt krutopřísně hustými zlouny. Scary pindy.

"Králíčci mí ušatí, kdo vám vodu nalije? Fousáč už se nevrátí, jinde své dny dožije. Dráždí mě drážní karma, v životě nic není zdarma." V Bulharsku jako v Česku. Šikulové kradou naftu z lokomotiv, manuální nešikové sedí na ministerstvech a kradou miliony, premiéři a prezidenti kradou iluze voličům, novináři kradou pravdu, 40leté bezdětné workoholičky kradou čas, svůj i partnerův (a příležitostně i hodinky poctivým nálezcům).  Zkrátka krademe všichni. Protože i ten "Kdo nekrade, okrádá rodinu", jak jsme se při budování komunismu spiklenecky pochechtávali ve fabrikách nebo u piva v nádražních restauracích. Jen občas nějakej blbec poctivě odevzdá nález. Mravní poselství příběhu neuchopitelné, dokonce ani svalnatou rukou pochůzkáře, zvyklou na máchání těžkým železničním klíčem. Práci čest? Jo, jo. S poctivostí nejdál dojdeš... a v té dálce chudý pojdeš. Film v kostce: Tak dlouho se chodí se džbánem králíkům pro vodu, až se ajznboňák na PR babu utrhne.

"Manželská rozluka, vyvolala dybbuka." Přiznám se bez mučení (prováděném biblickými citacemi, cákáním olivového oleje a vyvoláváním jména Omnibus), že při většině vymítání zívám, div si sanici nevykloubím (taky zajímavý nápad), ovšem tahle posedlost mi sedla, jak dybbukova prdel na hrnec. Proszę chłopaka, zerknij z pudełka...wskoczyć do małej dziewczynki... pak se zas schovej do skříňky! A ze scény před zrcadlem mi naskočila husí kůže i pod jarmulkou. Při angíně už si nikdy nebudu svítit baterkou do krku! K úplné spokojenosti mi v tom chyběla jedna slavná scéna s krucifixem, ale uznávám, že masturbaci pětiramenným svícnem bych asi nerozdýchal. A ta malá už vůbec ne. Btw, nedávno jsem pobyl pár týdnů v nemocnici (JIP, Chirurgie, ARO, Chirurgie, ale teď už v cajku, už se tomu směju pod pejzy), kde mě i několikrát vyšetřovali v CT tunelu, až jsem si říkal: "Na co tam ti doktoři můžou pořád čumět?!" Tak už to vím...