Woodstock

Něžná bolest nenasytného klína hippísácké Máří Magdalény. Zpěv jako o život, tanec v blátě hnusného válečného léta 1969, horký a živočišný sex bez výčitek, květinami pomalovaná nahá rozkoš, pádící i vzlykající. Květiny, sex, drogy a ... smrt. Prostě život. Smyslné chraptění vychlastaného hlasu mojí holky, poživačné nymfomanky, její nadržené vytí do mikrofonu, rvoucí uši, tolik podobné nářku týraných strun kytary Jimiho Hendrixe. Dodnes si užívám tu zimnici i husí kůži po celém těle, užívám si horké tělo mé kamarádky Janis Joplin. Rád si nechávám jejím hlasem, jako drsným kartáčem, podrbat záda i žaludek zevnitř. Nenasytná divoška Janis spolykala semeno snad všech kytek světa, i většiny mužů, které potkala, i některých žen... a kdykoli pak na pódiu uchopila mikrofon, rázem na ní vyrašily spousty květin! V jejích očích se smály slunečnice, kolem ňader se divily divizny a vlasy jí zcuchal zapletený svlačec. Hrdlo měla sežehnuté kopřivami, pod sukní jí vyly vlčí máky a bodaly bodláky. Zhulená sedmikráska, zatracená sedmilhářka, první i poslední má nepoznaná láska.

"Make love, not wrath!"     ... not gluttony, greed, sloth, pride, lust, envy.     (Committed 4/7)

Velmi cynická a velmi zábavná jedovatá slina, flusnutá důvěřivým divákům na jejich neposkvrněné roucho. Chvílemi to i vypadá, že se Bůh, ten starý flegmatik, ustrnul a podává nám pomocnou ruku... až na to, že v ní svírá revolver a jeho božský prst právě tiskne spoušť. Flanďáci všech zemí, lomte rukama nad božským Brendanem Gleesonem! I hořkou černohumornou slzu smíte ve finále uronit, nad jeho úplným a bezvýhradným odevzdáním se do rukou Páně a nad jeho skvěle zahranými (či snad, nedejbože, skutečnými?!) pochybnosti.

Jedno vím naprosto jistě. Mě by ten žralok nezabil! Hned při prvním vynoření jeho ploutve by mě totiž zabil můj šílený strach. Spielbergovy Čelisti jsou čajíček, tam byl jen filmový žralok a plaval jen po filmovém plátně. V Útesu smrti jsem plaval já sám ve skutečném oceánu a kolem mne kroužila skutečná smrt. Sugestivní, realistické, hnusné. Fuj!

"Make love, but very quietly!"     Majitelka penzionu, slečna Mossieová, očividně není květinový člověk - lásce moc nepřeje, natož pak mrzkému tělesnému chtíči. Ta stará rachomejtle se snaží svůj staromládenecký penzion udržet naprosto čistý, mravně neposkvrněný. Jenže Bertík tam svou Andělu stejně propašoval. Láska holt kvete všude, na tu je i sebepřísnější domovní řád krátký! A místní "recenzenti" se svými nespokojenými a hnidopišskými komentáři taky :-)

Tak se nám zbláznil Kohák... a nejen on. Vždyť vyrobit "zábavný" pořad je tak snadné! Stačí si zavzpomínat na svá léta na základní škole (první stupeň) a všechny ty "notyvoe!" úžasné vtipy, vykládané o přestávkách. Dnes si chlapci myslí, že jim stačí přetáhnou přes pupky reklamní tričko s obrázkem Monty Pythonů, otevřít flašku České sody, ucpat ji palcem, pořádně s ní zatřepat, vrazit si ji do prdele... a z úst jim začnou spolu s bublinkami tryskat i perly humoru. Jenže nezačnou. Zmiňovaný postup je vhodný pouze jako klystýr. Nicméně, televizní zábava pro gaučáře má tu prima vlastnost, že své vděčné diváky si nakonec najde i ta sebevětší amatérská a trapná sračka. Viz komentáře čtyř a pětihvězdičkových příznivců seriálu, ty mě pobavily. S nima byla větší prdel, než s celým Huhulákem.

"Make love, not questions!"     Especially not very stupid questions. However, I alone on some of them do not know the answer.

Zavíráme! Oznamuje se láskám vašim, že došlo pivo. A hvězdy hodnocení taky. Jednu z nostalgie, za ty zrzavé kozy, které pluly kdysi po Labi a mně se pak o nich v noci zdálo :-) Ale tohle Divoké pivo? To není příběh úsměvný, jen útrpný.

Kdo nezažil, neměl by hodnotit. Já zažil, přímo v Praze a dokonce přesně v roce natáčení filmu a proto hodnotím. Tu zkurvenou dobu, děsivý nevkus, kýč kam se podíváš. Prahu plnou tupých, poslušně pracujících ovcí (ale pozor, pořád dvakrát chytřejších než mimopražští řepáci!), ale hlavně ty pasáže. Socialisticky laciné a nevkusné, ale pro mne, kluka z vesnice u okresního města, to byla Broadway. Diskotéková barevná hudba pro světa neznalé prosťáčky, srdceryvná naivní lovestory z pasáží. V jediném městě v republice, kde to tenkrát, v roce 1984, žilo rádoby NONSTOP. Pěkné kecy, nežilo. Zhruba mezi třetí a pátou ranní i tam, v srdci komunistické umakartové zábavy („Už je tu zas, zabitej čas...“) , bylo pěkně mrtvo. Tento film je dle mnohých komentátorů sračka (a já jejich argumenty beru), ale současně je to geniální muzejní artefakt, zachycující mravní rezignaci a prázdnotu. Obraz doby. Naprosto přesný.

"Make love, my squaw!"     Rybanna sensual bathing in the pond - erotic dream of my puberty :-)