Recenze (365)
Takoví normální Američané (2013) (seriál)
Parádní retro s 6 metrovými plavně se houpajícími amerikami. Hravé momenty kdy rodiče u snídaně oznámí dětem, že auto nestartuje (mají v kufru uloveného přeběhlíka) a musí jet do školy metrem.
Diplomatické vztahy (2023) (seriál)
Obraz západního světa. My jsme ti dobří. Musí to být hrůza pracovat ve státním aparátu. Těch intrik. To že seriál psala scénáristka je patrné. Důraz na jiné věci než by řešil muž. To není misogynie, ale fakt. Neříkám, že je seriál špatný. Jen jiný.
Zocelovací kúra (2015)
Hlavní hrdina vypadá jako degenerát a podobně je i vtipný. Ale v Americe se to líbí.
Jak funguje katolícka cirkev (2007)
Geniální. Doporučuje 9 z 10 exorcistů.
Lekce neslušného chování (2008)
Divadelní hra o válce anglické tchýně s americkou snachou. Přeji dobrou zábavu.
Všechno, všude, najednou (2022)
Neuvěřitelná slátanina. Nejhloupější multikulturní woke sci-fi hra na paralelní vesmíry. A tohle dostalo Oskara? Další film, který předstírá hloubku, kterou ani náhodou nemá. Barevná iluze pro životem ubité starší ženy (i muže), že silou vůle a odvahou mohou svůj život změnit. Kdyby tomu tak bylo, nebyli by životem ubití. Musím dát za pravdu Verbalově recenzi i když na hodnocení odpad! odvahu nemám.
Babicovy dobroty (2008) (pořad)
Veselý segeďín. Přidáme mleté maso, pórek, ajdam a v zapíkací misce zapíkáme s bramborem. Rád bych znal myšlenkové pochody dramaturga který tento mediální formát uvedl v život.
Menu (2022)
Další ze serie komedií parodující bohaté snoby. Skoro bych řekl, že to zapadá do doby chiliastického třeštění zeleného údělu a návratu do ne/dobrovolné chudoby oslavované politiky a miliardáři létajícími soukromými tryskáči na zasedání do Davosu.
Na nože: Glass Onion (2022)
Je to takové bezpohlavní. Naleštěná banalita. Stokrát ohrané motivy známé z desítek detektivek. A jako třešnička na dortu geniální afroamerický vamp obklopený bílými nemorálními blbci.
Trojúhelník smutku (2022)
Tak to je síla. Nastavené zrcadlo nám všem lidem a společnosti. Je to příliš příkré? V každém případě film nutí k zamyšlení. Kritika je jedna věc, ale režisér se záměrně vyhýbá tomu říci jak by měla vypadat náprava. Předmětem kritiky je: 1. Společenská nerovnost - nejde odstranit. Poslední pokus o vybudování společenské rovnosti skončil v roce 1989 neúspěchem. 2. Egoismus - nejde odstranit. Jak chcete vybudovat dobrovolnou altruistickou společnost? 3. Zbrojení (roztomilí stařečkové) - nejde odstranit. Vizte válka na Ukrajině vyvolává nové závody ve zbrojení. 4. .... Odpovězte si na další kritiky znázorněné ve filmu a zjistíte, že tyto jevy jsou neodstranitelné kvůli základní podvědomé lidské motivaci, přežít a předat svoje geny další generaci. Společenská pyramida je nejstabilnější historická formace. S tím nejde nic dělat. I socialismus skončil jako společenská pyramida s neomezenými vládci na vrcholu a zchudlou základnou pracujících vespod. Takže film je pouze úspěšná filmařská exhibice, která paroduje bohaté (paradoxně zbohatlé díky práci) a přehnaně pozitivně nasvěcuje chudé "lidi práce". Takže režisér je takový švédský Costa-Gavras. V současném světě je, než společenská nerovnost, větším problémem elitami tlačené agendy, které jsou pro společnost destruktivní. Přesto je elity přes ovládaná media natlačí do hlav i relativně inteligentních lidí takže ti tuto destrukci nadšeně podporují. Ale o tom švédský levicový režisér film nenatočí.