redsparrow

Když čtu po letech některé komentáře, je mi trapně o trochu míň, neboť evidentně nejsem zdaleka sám komu film nedocvakl na první použití. Taky jsem se rozčiloval nad blbou blondýnou, její almarou s balíkem kondomů na zádech. Film trochu klame tělem a docela chytře si pohrává s vašimi dojmy. Hezká příroda je spíš jen kulisa a bloncka vlastně není ve finále až tak blbá a nemožná. Napodruhé mi docvaklo, jak neskonale debilní je na něco koukat už s předsudkem na jazyku a bez otevřenosti, které je zrovna pro tenhle druh filmů potřeba. Přede mnou byl najednou úplně jiný film, jiný příběh, jiné sdělení protkané nenápadnou a nevtíravou poetikou s kterou Jen-Marc Vallée vyprávěl vlastně všechny svoje díla, nechápu jak mě to napoprvé mohlo takhle zdálky minout. Snaha o předání pocitů, které film svojí skrytou lyrikou vyvolává je asi zbytečné. Uvidíte to sami, pokud budete chtít. Jsem rád, že jsem to znovu zkusil. Velká škoda, že Jean-Marc už nic dalšího nenatočí, s jeho Demolition jsem to měl podobně a teď je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.

Chápu, že se asi režisér snažil hlavně o autenticitu, stísněnou a zoufalou atmosféru ubíjejících dní posledních přeživších, ale to bohužel samo o sobě nestačí na to, aby to byl koukatelný film. Výsledkem je příšerně rozvleklá a natahovaná nuda, která by se dala sestříhat do dvouminutového klipu. Film má nulový děj, tedy logicky postrádá jakékoliv napětí, postavy se jen hádájí, chodí sem a tam, po schodech, ze schodů, z místnosti do místnosti, koukají do blba, přísně se mračí, vedou pseudofilosofické debaty o h**ě a u toho se neděje vůbec nic. Navíc nemám rád, když se film tváří realisticky, ale už počáteční model světa je naprostý nesmysl. Těžko by asi zůstaly po zaplavení celé zeměkoule dva ostrůky, na kterých by se dalo žít, když by to logicky byla naprostá pustina v obrovské nadmořské výšce. Nešlo to dokoukat ani na rychlost přehrávání 3x => odpad.

Kdo ví, možná by mě film začal třeba jen obyčejně nudit, ale to bych musel vydržet koukat se na příšerně prkenného neherce Martina Kyšperského (přitom Květy se mi jeden čas docela líbily) a vyloženě trapná ticha a jalové dialogy, z kterých jsem jen nervózně zatínal zuby a podupával navědomky nohou. Zjišťuju, že už jsem z té artové pózy divnofilmů vyrostl a za to zjištění jsem vlastně jenom rád. Aspoň si můžu dovolit bez pocitu provinění říct, že to prostě byla jen totální kravina.

Námět mě zaujal, ale zpracování nikoliv. Pojaté jako bizarní TV inscenace s překombinovaným a těžko uvěřitelným scénářem a totálně ujetými dialogy (nebo spíš monology), u kterých jsem přemýšlel, jestli to někdo fakt myslel vážně, nebo je to nějaký zvláštní druh dadaistického humoru. Dokázal bych si to docela představit jako poťouchlé divadelní drama v Dejvickém divadle, ale jako film rozhodně ne. 15 %.

Asi poslední pokus vidět filmy kolem pana Krobota, nechápu proč vlastně tihle lidi dělají film a ne jen divadlo.

Herecky super, oba dva, fungovalo to dohromady. To se moc v nových českých romantických filmech nevidí. Ještě to chce ale vynechat vyloženě špatné vedlejší role na úrovni otravného komparzu z TV seriálů, které to prostě zbytečně sráží, jít víc emocionálně na hranu v místech která si to zaslouží a nebát se trochu tnout do živého. Dynamiku negativních x happy momentů víc rozhoupat a vytřískat z obojího víc. Nevím vlastně co je na vině, jestli slabý scénář, nebo režie. Možná jen nejsem ideální divák tohohle žánru, ale když se kouknu jinam do Evropy, tak to prostě ještě není ono. 50 %

Z faktického hlediska to má společný možná tak námět, fakta jsou tady překroucená, je jich tak destina a zbytek je vymyšlený úplně. Problém je, že se to jako film podle skutečného příběhu tváří. Jako psychologický film nebo drama o morálním dilematu hlavní postavy film nefunguje, vzhledem k tomu jak je postava hlavního vyšetřovatele neskutečně mělce napsaná a ostatní postavy jakbysmet. Na krimi se tam neodehrává prakticky žádná detektivní činost a jako thrilleru tomu chybí jakékoliv napětí. Od půlky se to celé táhlo neuvěřitelným způsobem a čekal jsem tedy alespoň nějaký zvrat, ale ten samozřejmě nepřišel (případ jsem si nastudoval až po shlédnutí). Celkem autentické kulisy, ale to je tak všechno. Hodně slabé.

Natočené bez sentimentu a těch našich rozverně nostalgických, zoufalých scénáristických úskoků. Aby se náhodou nenudil někdo, kdo to už nezažil.

Intimní drama ničím nepřesahující běžný vztah otec-dcera. Z velké části naaranžované, lehce pyšné a v důsledku zbytečné pro třetí stranu (diváka).

Ani vtipný, ani citlivý, jenom trapný. Stylem "jedno oko šejdrem" bych se do téhle tématiky vůbec nepouštěl, přijde mi to stejně obratné jako udělat celý film na základě jedné přisprostlé anekdoty. To je cool u ohně po půl litru rumu. Štěpán je dobrý bohužel jen jako šašek v divadle a talkshow, tohle je už několikátý film, který byl totální tragédie.