Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (107)

plakát

Lék na život (2016) 

Vlastně už mě nebaví ani přemýšlet, jestli v tom bylo něco hlubšího, protože bezbřehé valení klišé jedno za druhým mě už skoro klasicky připraví o jakýkoliv zájem filmu věnovat další jednotky pozornosti. Zhuleně mumlající (tajemné) postavy, povinná hadovitá nebo jinak, na první signální útočící stvoření, nekonečné expozice podbarvené tak děsivým a atmosférickým soundtrackem, že jsem chvílemi uvažoval, že bych si u toho třeba upletl svetr. Sice to neumím, ale stihl bych se to naučit z videí na youtubu. Fakt se mi nesnažte namluvit, že v "hororech" se tohle všechno musí proto, že "to je kurva žánr, ty píčo, chápeš to?" Ne, nechápu. Kravina je prostě kravina, žánr nežánr. Jedna hvězdička za fajn exteriéry, viděné zatím pouze tisíckrát.

plakát

Prázdnota (2020) 

Na tom, že tenhle film tak propadl, má největší zásluhu především distributor se svým stupidním textem lákajícím na nadpřirozený horor plný akce, napětí a čiré hrůzy! Nejedná se totiž o horor. I tak mi ale postupem času začiná připadat všechno to ohánění se povinnými klišé, které musí ten který žánr splňovat, už taky jako docela slušné klišé, možná to největší a nejhloupější. Tenhle film nemá skoro žádná a ta která nakousne, tak vzápětí chytře rozcupje. Když v prvních dvaceti minutách proběhne drastický scénáristický twist, bylo mi ihned jasné, že tuhle originalitu režisérovi moc fanoušků hororů neodpustí. Největší slabinou filmu totiž je, že není určen jim ani žádnému jinému upjatému milovníkovi pořadačů a žánrových kartoték. Jinými slovy, na horor málo stupidní, na thriller moc dlouhé, na detektivku moc ujeté. A že je to hodně dobře zrežírované, má to inteligentní scénář, atmosféru a neokoukané, zato perfektní herce — to už vlastně pak málokoho zajímá. A nakonec, asi by člověk chtěl už moc, si alespoň po shlédnutí o námětu něco zjistit ale neodpustím si: jedná se o filmové zpracování indie grafické novely The Empty Man od Cullena Bunna, která má navíc tři díly a tady se všechno muselo (i když hodně osekané) vecpat do jednoho filmu, proto ta dlouhá stopáž. Jsem přesvědčený, že kdyby z toho udělal Netflix seriál, všichni z toho uchcávají. Za mě nadupaná multižánrová podívaná a překvapení.

plakát

To Catch a Killer (2023) 

Začíná to jako solidní thriller, ale velice rychle se z toho stane trapné melodrama s úplně samoúčelnou a zbytečnou buzna vložkou a blboučkým scénářem i vrahem.

plakát

Slimák (2006) 

Že by ve filmu byla hláška na každém kroku, jak tu někdo psal, to jsem nějak nezaznamenal. Slušná slizká zábava s hektolirty krve, to bylo milé. Jinak ale slabý podprůměrný film, dalo se z toho minimálně tím humorem vytřískat daleko víc.

plakát

Sisu (2022) odpad!

Rádoby atmosférická záležitost v rádoby béčkovém kabátu. Krvavé efektní scény z traileru navnadí na ujetou, svižnou a vtipnou, i když už ne tak originální podívanou. To se ale vůbec nekoná. Chybí tomu jakýkoliv humor, ať už záměrný nebo nechtěný, nadsázka, šmrnc, nebo aspoň akce, když už nic. Místo toho jsem dostal rozbředlou, vykastrovanou nudu, která je všechno, jen ne zábavná. Tvůrci si dali tak záležet na stylizaci, že zapomněli na všechno ostatní. Zbytečné, zapomenutelné prakticky hned, nešlo dokoukat => odpad.

plakát

Medvěd na koksu (2023) 

První půlhodinu už jsem začínal mít pocit, že se mnou fakt něco není v pořádku, když už se raději vyhýbám komediím, které to mají v popisu práce, neboť jsem se u nich nezasmál zhruba 20 let. Ale nakonec to nebyl takový trapas a já se místy i docela pobavil. Mělo to na víc, ale třeba v tom E. Banks žádné vyšší ambice neměla, moc bych to nehrotil. Body za sanitku a jízdu držkou po asfaltě.

plakát

Utajený pasažér (2021) 

Psychologické drama o lidskosti ve vesmírných kulisách. Nechápu komentáře typu: "moc toho vesmíru tam nebylo" apod., když je možné si před filmem přečíst recenzi, abych věděl na co se budu koukat a neblil tady pak nesmysly. Jinak k filmu, za málo peněz hodně muziky, výborná práce s kamerou a napětím, které bylo místy až hmatatelné. To málo z vesmíru je uděláno úsporně a decentně, zato realisticky tak akorát, aby se v něm mohl odehrát tenhle komorní, ale vcelku originální příběh.

plakát

Zlý časy v El Royale (2018) 

Srovnání s Tarantinem se nabízí, ale nemá s jeho filmy společného kromě podobného vizuálu vůbec nic. Působivé prostředí a skvělý Bridges, ale tím to končí. Aby film fungoval, nestačí jen cool zvraty, které působí jak kdyby je někdo dopsal během natáčení (typicky úplně zbytečná dějová linka s Hemsworthem). Chce to hlavně o dost chytřejší scénář a jeho obratnější vyprávění, ne tohle úmorné a natahované nic. Stopáž filmu je naprosto vražedná, ale kde u jiných filmů má nějaký hlubší význam pro pochopení děje, postav, čehokoliv, tady je to jen samoúčelná a otravná manýra, která mě skoro přinutila film vypnout půl hodiny před koncem.

plakát

Modelář (2020) odpad!

Nemůžu uvěřit, že tuhlu volovinu natočil stejný Zelenka, který má na svědomí Samotáře, Happyend nebo Rok ďábla. Přemýšlím jestli scénář o partě dementních aktivistů byl myšlen jako parodie na současnou přehnanou dobu, ale spíš ne. Atentát na Zemana, to jako vážně? Půl hvězdičky za Hádka, který mě jako jediný neiritoval, narozdíl od šišlajícího "rappera" Mádla napodobujícího zřejmě Kata z Prago Union. Půl hodiny jsem se kroutil na židli a pak jsem to vzdal. Na tohle chci hodně rychle zapomenout.

plakát

Divočina (2014) 

Když čtu po letech některé komentáře, je mi trapně o trochu míň, neboť evidentně nejsem zdaleka sám komu film nedocvakl na první použití. Taky jsem se rozčiloval nad blbou blondýnou, její almarou s balíkem kondomů na zádech. Film trochu klame tělem a docela chytře si pohrává s vašimi dojmy. Hezká příroda je spíš jen kulisa a bloncka vlastně není ve finále až tak blbá a nemožná. Napodruhé mi docvaklo, jak neskonale debilní je na něco koukat už s předsudkem na jazyku a bez otevřenosti, které je zrovna pro tenhle druh filmů potřeba. Přede mnou byl najednou úplně jiný film, jiný příběh, jiné sdělení protkané nenápadnou a nevtíravou poetikou s kterou Jen-Marc Vallée vyprávěl vlastně všechny svoje díla, nechápu jak mě to napoprvé mohlo takhle zdálky minout. Snaha o předání pocitů, které film svojí skrytou lyrikou vyvolává je asi zbytečné. Uvidíte to sami, pokud budete chtít. Jsem rád, že jsem to znovu zkusil. Velká škoda, že Jean-Marc už nic dalšího nenatočí, s jeho Demolition jsem to měl podobně a teď je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.