Slavníkovec

Krásná, ale také poučná pohádka.

Umělecký animovaný film o milionáři, který krom celého průmyslového města chtěl vlastnit i samotné Slunce. Troufalý čin. Což se také nevyplatilo. Hlavní postava je chamtivá, panovačná a krutá a doplatí na to. Komunistickou ideologii bych zde dával stranou. Jde zde především o nádhrenou perokresbu. Stíny a jas vytváří skvělý celek.

Myšička, ptáčci a nezapomenutelný krteček.

Zde uvedený název žánru komedie, horor, romantický vystihuje snad vše na tomto filmu. Je to kombinace tří úplně rozdílných žánrů, včetně dějových linií, romantická - Paquita se zamilovala do Lionela, komedie - ten toho bohužel má dost na starost, včetně rodinky zombie. Je překvapující s jakou "lehkostí" se Lionel vyrovnává s problémy se zombíky, později se to bohužel trochu zvrtlo a máme tu rázem dům plný uslintaných, ošklivých malomocných "la zombie", a proč je to taky horor! No zombie rozhodně není klasická postava komedie. A je to taky trochu humorně strašidelné, hodně moc jsem fandil faráří!

Co se tak asi může honit hlavou člověku, který má pod sebou skákavou minu. Pokud zůstane ležet na zemi, tak zemře podchlazením, žízní nebo zraněním, jakmile jen o 20 cm zvedne bedra, mina vzlétne do vzduchu a rozletí se na tisíce střepin ostrých jako břitva, které nenechají žádnou část jeho těla na přirozeném místě. Genocida, zvrhlost, absolutní idiocie vrchních velitelů a těch, kteří věřili, že konají správnou věc, když systematicky vyvražďovali místní školy. Kdo začal válku Srbové x nebo Bosňané. Obě strany se provinily. Obě dvě porušovaly Ženevské konvence. Tento film ukazuje, že ani na neutrálním území "nikoho", se lidé nedokážou usmířit a dohodnout na spolupráci, ač se poté můžou vrátit domů k rodinám.

Stále se opakující moment, kdy Witek chce dostihnout odjíždějící vlak, jeden moment, jedna minuta, rozhodne, jakým směrem se bude jeho budoucí život odvíjet. Konec, ač tragický, mne stejnak nezměnil v názoru na to, že si cestu životem vybral dobře. Sic krátkou, ale šťastnou.

Luis Buñuel a jeho umělecký film. Ostrá kritika aristokratů, kteří se v nelidských podmínkách, žijí a spí v jedné místnosti několik dní, stávají doslova opicemi. Jejich pudy by je dovedly dokonce až k vzájemnému vraždění. Vše zachránil majitel domu a pořadatel oslavy, který rozluštil se svou družkou zakletí, proč se nikdo již dřív neodhodlal odejít. Nebýt jeho, který jako jeden z mála zůstal ještě duševně zdráv, nedokázal bych si představit následky. Ode dneška, když uslyším jméno Luis Buñuel, tak se mi zobrazí režisér, jehož tvorba byla tak trochu rozdílná od hlavní větve tehdejších režisérů - zvířata: medvěd, slepice a ovce, časová smyčka, výjevy z blouznění - chodící zápěstí, které je vlastně cizí rukou, no je težké cokoli říct.

Natočením filmu "Sedm samurajů" odstartoval Akira Kurosawa nový žánr. Dá se říct, že je Kurosawa otec moderních akčních filmů a obzvlášť filmů se samurajským motivem. To vše se stalo před 53 lety?!?! Dlouhá doba, ale mne přesto film nesmírně okouzlil. Banda zlodějů si jede jako každý rok pro lup do vesnice. Vesničané, kteří si to už nechtějí nechat líbit, požádají jednoho samuraje na volné noze, jestli jim nepomůže. On přijme toto povolání a sežene ještě pár dalších samurajů. V jednom to přece nejde. Nakonec jich je 6 a jeden opilec, z nějchž se vyklube Toshiro Mifune. Vesničanéi mají, ale jen proso a trochu rýže, žádné hedvábí, zlato drahokamy. Po dlouhém rozhodování skupinka odhodlaných ochránců vesnice všechny podmínky přijme. Všichni přece jen berou ochranu vesnice téměř jako svou povinnost či čest. A tak může začít dlouhá připrava místních obyvatel na den, kdy přijedou zloději. A ten se blíží.

Několikaminutové záběry na přírodní jevy, nemocnice uprostřed Zóny, která se stala součástí přírody. Kompozice barevného a černobílého filmu, skutečný život je černobílý, barevný je život v tajemé a dosud neprozkoumané Zóně. Hlavní hrdina Stalker nás provádí svým světem. Dialogy týkající se fylozofických otázek. Andrej Tarkovskij nutí diváka zamyslet se nad tím co je v životě důležité a co ne.

Klasika. Rudolf Hrušinský skvěle zahrál roli oplzlého a nesympatického Karla Kopfkringla. Karel žije ve stereotypu, je nekuřák a abstinent, pracuje v krematoriu, svou práci odvádí mimořádně pečlivě. V obsazeném Československu, kde vládnou nacisté nemá zatím šanci na pracovním postup na vyšší místa, jeho manželka je totiž půlžid. Se vší precizností bez jakéhokoliv soudnosti nad sebou a bez špetky soucitu odpraví svoji manželku Marii. Syna zabije při jeho návštěvě v krematoriu, kdy mu detailně popisuje co a jak se používá. Dcera unikne jeho smrtícím úmyslům jen o vlásek. Postava jakoby ze sebe vyzařovala skryté zlo. Skvělé psycho drama, strach plynoucí z ponurého příběhu z období okupovaného Československa a mistrovsky natočený film pod aktovkou pana režiséra Juraje Herze, tak lze co nejjednodušeji shrnout tento film. "Zemřít mladý je lepší jen tehdy, kdyby měl později člověk trpět." "Toto je učitelka klavíru... to je vhodnější."