Ryuuhei

Extrémně nadržený a upocený film o tom, kterak se divný týpek vydává na divnou cestu, na níž se mu dějí ještě divnější věci. To, že se zde všichni chovají jako kdyby byli na drogách a mají nepřirozené sklony k solidaritě, je vysvětleno působením blížícího se slunečního úlomku, který může, ale i nemusí nakonec Zemi zasáhnout. Ve výsledku jde ale jen o typický evropský divnofilm, kde panuje minumum dialogů, děj často zmatečně odbočuje a zaměřuje se i na vedlejší charaktery, a který se zkrátka snaží asi něco sdělit. Jen mi uniká co. Ani ne hodina a čtvrt se mi zdála jako nejméně dvě hodiny.

Něco mezi Interstellarem, Moonem, Ad Astrou, s příměsí fantasmagorie z Vesmírné odysey, nicméně ani jednomu nesahající byť po kotníky. Téměř dvouhodinová psychologická rozmluva astronauta a bludu ve formě inteligentního, přerostlého pavouka. Snaha o atmosféru, thrillerový nádech, nějaké to drama a nakonec výjevy, co by měly pokořit lidské chápání. Pro mě relativně nudná a neustále se opakující spleť pohledů do hrdinovy minulosti, kde mě držela akorát zvědavost, co se z onoho pavouka nakonec vyvine a co hrdina nalezne v mlhovině. Výsledek byl veskrze zklamání. Pointa tkvící v tom, že člověk si začne něčeho vážit až když to ztratí, a že není dobré myslet jen na sebe, ale naslouchat druhým a zajímat se, je extrémně banální a nepřináší do kinematografie nic nového, ani zajímavého. Rozhodně zvláštní, až artistický film, kde Sandler snad prvně exceluje v naprosto vážné roli, ale žádné zázraky se nekonají. Třeba na Ad Astru jsem schopen se podívat pokaždé, co někde běží, ten film mi svou melancholičností imponuje. Toto? Asi si už znovu nedám.

Náhodně jsem brouzdal takhle k brzkému ránu televizním programem a hledal něco, co bych si pustil k usínání. Nabídlo se mi toto údajné drama o člověku, co se kdysi ztratil, adoptovali ho a nyní hledá cestu domů. Říkám si, že to bude asi blbost, ale ladím HBO, ulehám a... zjišťuju, že se od toho absolutně nemůžu odtrhnout. Pohltil mě jak ústřední příběh, tak hlavně hudební podkres a atmosféra. Film zaujímá až takový mysteriózní nádech, melancholicky vypráví obrazem, vtahuje nás do hrdinova zoufalství a touhy najít svůj dávno ztracený domov. Vracíme se s ním do minulosti, prožíváme stále dokola všechny ty zdánlivě zapomenuté vzpomínky a panuje tu ten pocit, že svět zase není tak malý. Na konci jsem měl tak velký knedlík v krku, že kdybych ho nakrájel a dal si ho se svíčkovou, vystačí mi nejméně na dvě porce. Za mě úžasný, emotivní, atmosférický snímek, který mě chytil od první minuty a nepustil až do té poslední. Celou dobu jsem byl napjatý, jak pátrání dopadne a zda konec oné nejdelší cesty domů bude zdárný. 10/10

Nuda, šeď a odtažitost zasazená do stejně chladného prostředí základny támhle někde v horách, okořeněná o robotickou filozofii a závěr, který se v jistém ohledu dal předvídat, ale mě osobně dokázal celkem mile překvapit. Bohužel výplň zdlouhavá a prakticky o ničem. Relativně hezké vizuály, místy těžký kyberpunk, ale nic víc. Takové to napětí a pocit, že žárlivost starší verze robotky může vést až k něčemu fatálnímu, se hodně rychle vytratil, takže mou pozornost nemělo co udržet a místy jsem se ztrácel ve vlastních myšlenkách a nápadech na podobně laděný film - a to je špatně.

Zdaleka ne tak špatné, jak líčí recenze. Ale ani zvlášť dobré. Zábavný, nenáročný filmek, který mě nenudil, ale chvíli po opuštění kina jsem už zapomněl, že jsem něco vůbec viděl. Příběh měl trochu divné tempo, hrdinčiny schopnosti nedostaly příliš prostoru až do závěrečné konfrontace. Vidím tam jistou paralelu na Profesora X, tedy využívání mysli namísto těla, což je fajn. Doprovodné trio hláškujících děv taky relativně v pohodě. Jsem na jednu stranu rád, že jsme dostali další film, jemuž vévodí ženské hrdinky. Nevím, jak ostatní, ale já už mám všech těch osvalených týpků, kteří se snaží za každou cenu hláškovat, za ta léta dost a tak vítám podobné inovace. Na druhou jsem necítil, že jde o nějak výjimečný, promyšlený film, kde by všechno zvlášť zapadalo. Ono vidět do budoucnosti je ve výsledku celkem nuda a nemá pak diváka co pořádně překvapit. Chemie na poli postav na hraně, neviděl jsem zvláštní dynamiku mezi kýmkoliv - Marvels tohle dělaly líp. Obecně bych Madam Web přirovnal k Morbiovi. Zajímavý nápad přijít s něčím novým, zde tedy těžícím z pavoučího hypu, který zůstává dost nedotažený. Ale pokud se k tématu filmový Marvel časem vrátí, nebudu proti.

Film, který ze začátku vypadá jako nízkorozpočtová břečka, hraje na strunu thrilleru a napíná tím, že nevíme, co se to vlastně děje, a nakonec servíruje celkem slušnou, bizarní jízdu. Nicméně je tu hromada ale. Nejvíc mě otravovala dětská hrdinka, která se chovala až bipolárně - jednou chtěla otce zabít, potom zase ne, pak se spolčila s dědou, toho později taky nesnášela, ale stále nesnášela i svého otce. Vlastně nevěděla, co chce. Dost částí filmu se zbytečně táhlo. Ale říkám, koukatelný nadprůměr, ke kterému nemůžu říct víc, protože všechno by byl spoiler. Jen řeknu, že veškeré moje teorie, které jsem na začátku měl, byly s přehledem vyvráceny.

Hodně jsem se držel, abych nedal odpad. Téměř až protináboženský patos, který se ani nesnažil dávat smysl a utápěl se ve vlastním pojetí existence paralelních dimenzí, nadlidských existencí a podobných témat. Všemu vévodila extrémně nesympatická hrdinka a ještě méně sympatické zasazení do Maroka. Od zhruba čtvrtiny, kdy se děj přesunul z počátečního neznáma a zabředl do fantasmagorična, jsem minutu od minuty víc trpěl a snažil se film předčasně nevypnout. Stále jsem čekal, jestli mě něčím překvapí, nebo nadchne. Nestalo se, nesedl mi. Hlavně mě štvalo, jak přitupoval k nebezpečím. Divná smečka psů? Proč k nim nepřistoupit blíž? Nebo hrozivá mlha plná záblesků? Proč se do ní rovnou nevydat? Kde by člověk normálně vzal nohy na ramena, tam všemu šel děj až nepřirozeně naproti. Realismus nula, požitek nula a vysvětlení taktéž. Víc k tomu nemám co říct, tohle rádoby umělecké dílo mě spíš štvalo, než aby ve mně vzbouzelo cokoliv pozitivního.

Nejde o takový ten typický, pozitivní příběh o člověku, co by měl geniální nápad a my bychom tedy sledovali jen jeho počáteční neúspěchy a postupnout neústupnou cestu za slávou. Naopak, Zakladatel vypráví smutný příběh dvou bratrů, kteří vskutku měli skvělý nápad, zároveň si plnili i vlastní sen, ale rozhodli se vše vložit do rukou vizionáře, který je různými podlými a protiprávními cestami nakonec připravil téměř o vše. Ještě navíc, když na příběh nahlížíme optikou právě Raye Kroca, kterému jde výhradně o zisk, slávu, uznání a půjde kvůli tomu i přes mrtvoly. Na druhé linii se nám samozřejmě představuje i úsvit řetězce McDonald's, jeho prvopočátky a systém, který podniku dopomohl k celosvětovému úspěchu, jenž přetrvává dodnes. Snímek jsem si užil, výborný životopisný film pojatý z trochu jiné stránky, než je zvykem.

Ne, prostě nemůžu téhle zhovadělosti udělit byť jedinou hvězdu. Ani za efekty, které si vzhledem k dnešní době může alespoň na nějaké malé úrovni dovolit i studio, jako je The Asylum. Zde se rozhodlo parazitovat na Duně a uzmout si z ní i název ikonické planety. Ale tam téměř veškerá podobnost končí. Většinu filmů se jen kecá a mele o ničem. Dialogy jsou táhlé, extrémně hloupé a děj se posouvá jen malými krůčky. Hrdinka nesympatická jako prase, zbytek osazenstva plochý jako povrch oné planety a sem tam jsem měl pocit, že sleduju spíš parodii - konkrétně ve chvíli, kdy se dva týpci dohadovali, jak se dostanou z jeskyně. Červi byli stejně patetičtí jako zbytek - ze začátku se jevili jako nebezpečné bytosti, pak se ale ukázalo, že stačí jen zásah elektrickým proudem a z takového červa bude v mžiku špekáček. Pobavila mě akorát scéna, kde došlo na jízdě na červovi - to jsem tu upřímně nečekal a byla to taková jediná světlá chvilka celého snímku. Jinak neměl absolutně žádnou úroveň. Jsem radši, když se The Asylum alespoň pokouší o parodii, nebo o naprosté převrácení žánru a udělání něčeho, na co si velká studia netroufnou. Tady nefigurovalo nic z toho. Prostě jen klasický, nevkusný parazit.

Tak teď si nejsem jistý, zda jsem viděl jen další zhovadělý katastrofický film, katastrofický film s přidanou hodnotnou, nebo parodii na katastrofický film. Jedno je jisté - věci se děly, všechno bylo o náhodě, štěstí a pokus o vědecké kydy tu byl jen pro efekt. Nechyběl hrdina - bývalý astronaut a vyvrhel, protože mu nikdo nevěřil setkání s tajemnou entitou během nezdařilé mise; nějaký ten rádoby cvok z řad civilistů, konspirátor, kterému už tuplem nikdo nevěřil, přitom měl ve všem pravdu; no a pak řada postaviček přímo z NASA, která se postarala o to, aby bandu exotů poslala do vesmíru, resp. na Měsíc, kde se musí na vlastní pěst postavit tajemným silám a nejlépe odhalit jejich motivaci zničehonic svrhnout Měsíc z oběžné dráhy a ohrozit Zemi. Děj, aby plynul, pokryl dvě linky, jednu tedy zaobírající se astronautickým patosem, druhou skupinkou přeživších tvořených převážně hrdinovou rodinou, vedenou rebelujícím synem, který se také nebál spolehnout jen na štěstí a náhodu. Upřímně jsem nečekal, že se vůbec dozvíme, co se vlastně děje a jaký byl smysl všeho, takže mě vyvrácení těchto myšlenek mile překvapilo. Ale jinak? V tomto těžko hledat nějakou genialitu. Vidíme, jak je postupně pustošeno celé USA, klasicky nic jiného neexistuje, než Spojené státy. Film se snaží navodit nějaké to napětí, pocit nebezpečí. Ale je to zkrátka jeden velký, byť relativně zábavný patos s ujetou dohrou, která působila jako film ve filmu. 2012 z taktéž Emmerichovy dílny na tomto poli odehrálo mnohem víc a to se odehrávalo čistě na Zemi, nemluvě o výborném Dnu poté. Toto je takový miš maš všeho, který se sice rozpadá jako Země pod vlivem stále se přibližujícího Měsíce, nicméně přesto dokáže držet tak nějak pohromadě a s místy (zřejmě nechtěnou) poloparodickou gracií.