DarkKnight

Do kin se vrátily staré dobré Hvězdné války. A slova „staré“ a „dobré“ nepoužívám náhodou. J. J. Abrams se chopil Epizody VII s odhodláním ji natočit co nejvěrněji staré trilogii a od té nové si spíše držet odstup. Vše dopadlo tak, že Síla se probouzí nezachovává jen atmosféru a manuální triky původní trilogie, Abrams se vydává dále – do nejnovějších Hvězdných válekvydestiloval to nejlepší z Lucasovy práce, čerpal ale i z té vlastní – ze Star Treku. Ten již od počátku stavěl na dobře provedené řemeslné práci zvládat nové příběhy a postupy vyprávění a zároveň odkazovat na stará dobrá původní díla. To dovedl ve Star Wars k dokonalosti a povedlo se mu tak umístit do snímku počet vtipů, který by se těžko hledal v řadě průměrných komedií, ale zároveň nenarazil na kámen úrazu filmů od Marvelu a dokázal si v potřebných chvílích zachovat vážnou tvář a dohnat tak diváka k napětí, strachu i k slzám. Žák tak předčil svého mistra, jelikož na rozdíl od něj nechtěl vyždímat na filmu co nejvíce peněz, chtěl jen uvést na plátna film, který by unesl diváky stejně jako jeho samotného Nová naděje, kterou on bez pochyby v nově rozjetých Hvězdných válkách probudil.

Americká vláda i po čtrnácti letech využívá jedenácté září jako výmluvu pro všechny své útoky a intervence na svém i zahraničním území, Joss Whedon ve svých Avengers (především v první scéně) sám využívá Marveláckou alternativu jedenáctého září - Hydru - jako omluvu intervence Avengers na cizím území a utlačování místních obyvatel. http://senftmatej.blog.respekt.ihned.cz/c1-63969130-druzi-avengers-cernobilost-a-ideologie-americke-armady

Až vám někdo bude tvrdit, že jsou Avengers nejlepší superhrdinský film, pusťte mu Birdmana.

Kdyby byly první sekvence, vyprávění lépe napsaná nebo kratší tak alespoň o patnáct minut, nestyděl bych se prohlašovat, že se jedná o jeden z nejlepších filmů o cestování časem vůbec. Takhle mohu jen říci, že druhá polovina je asi to nejlepší a největší psycho o cestování časem.

Po tomhle filmu už nebudete chtít jet nikam jinam než do Brug.

Tohle musíš vidět, starý brachu.

Interstellar: Do dobré noci neodcházej tiše; Nové sci-fi Interstellar je, jak již ostatně prohlašoval sám režisér filmu Christopher Nolan, poctou blockbusterum tzv. Zlatého věku, které utvářely sci-fi žánr. Není se však třeba bát, že by se jednalo pouze o poctu, která ale není ničím víc, jako tomu bylo například u Singerova Superman se vrací. Nolan se totiž svými vzory nechal ovlivnit v mezích, které filmu prospěly. Některé záběry jsou jak vystřižené z Nolanem obdivované Kubrickovy Vesmírné Odysey a v jiných momentech na vás dýchne trochu Spielberga (který měl film původně režírovat). Nolan ale všeho užívá s citem a rozmyslem a ve výsledku jsou z filmu nejvýraznější jeho osobité prvky (jimiž hýří především v druhé polovině) a samozřejmě jeho smysl pro pointu, kterou po celou dobu natáčení důkladně tajil, aby se jednalo o skutečné překvapení, jak má být. Christopher Nolan využívá též svých nečekaných zvratů (opět zejména v druhé půli), které ale mají delšího a „táhlejšího“ trvání než jeho předchozí filmy jako například často nesmyslně srovnávaný Počátek. Toto „roztáhlé“ trvání ale překvapivě pouze pomáhá vyniknout důsledkům rozhodnutí či činům a ponechává prostor pro prohloubení celého problému, aby ony vlivy nemusel režisér dovyprávět až „im memoriam“. Ve výsledku je tak překvapivě celkové vyznění zvratů mnohem svižnější a energičtější než například u zmiňované Inception, které mimo jiné jasně chyběla řádná citová linka (nebo alespoň ta uvěřitelná). V Interstellaru je toto však vynahrazeno dvojnásobně. S největší pravděpodobností za to lze vděčit bratrovi Christophera Nolana, Johanovi. Ten ve všech svých dosavadních scénářích (i v tom pro seriál Person of Interest) používá vztahy pro to, aby nebyl film tak chladný a sterilní. (Nutno však podotknou, že se nejedná o žádnou „citivou vydíračku“, která by diváka nutila každých deset – nebo méně – minut brečet.) Nolanovi bratři též nezapomínají na své klasické vyprávění Michaela Cainea, které pomáhá jak hlavní postavě, tak divákovi pochopit smysl, jenž celá výprava má. Ovšem, abychom se netočili stále v kruhu (když už tam máme McCoughneyho), nahrazují bratři Nolanovi ono vyprávění verši dystopického básníka Thomase Dylana, které ponáší nikdo jiný než Michael Caine. Dylanovy verše jsou ve filmu použity hned několikrát a vždy je slyšíme v klíčový moment příběhu. Velká slova Velkého básníka zde tedy nejsou použita bezmyšlenkovitě jako „nějaká básnička“, ale jsou umístěna s velkou péčí a rozmyslem stejně jako odkazy na filmy tzv. Zlaté éry blockbusterů (jak ostatně zmiňuji výše). Jelikož není třeba pět chvály na grafickou stránku věci (o to se postarali již jiní recenzenti a na vlastní oči to můžete vidět v kině), podotknu k tomu ono Nolanovi u The Dark Knight Rises vytýkané střídání 30mm filmu a IMAXu, tomu se zde Nolan vyvaroval a prostřihy umožňují ničím nerušný zážitek i těm, kteří se u Povstalého Batmana necítili příliš pohodlně (i když v tomto případě to byla asi jen snaha najít u TDKR nějakou chybu). Interstellar tedy není klasickým „nolanovým“ filmem, jak jej charakterizují režisérovi skalní fanoušci. Je to mezihvězdný film, který posouvá nejen hranice Nolanovy tvorby, ale i celého sci-fi žánru. Za horizont, který doposud ještě nikdo neprobádal.

Tento pořad připekl!

Jedna z nejlepších komedií a rozhodně nejlepší dílo Setha MacFarlana. Komedie, jejíž scény by se klidně mohly stát podobně veřejně známé jako ty z Návratu do budoucnosti (tato narážka snad není třeba vysvětlovat, stejně jako objevení Jamieho Foxxe). Alternativní název tohoto seriálu by měl zkrátka jednoznačně být: Milión způsobů, jak při sledování filmu zemřít smíchy.

Nejdřív jsem se podíval na A Time to Kill a říkal jsem si, jestli existuje lepší drama ze soudního prostředí. Potom jsem si pustil 12 Angry Men a bylo to jasné. Jedná se o takový soudnický filmový předchůdce The Newsroom. Kdyby filmy jako tento nyní nahradily v kinech většinu blockbusterů, jásal bych radostí.