Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Komedie
  • Animovaný

Recenze (41)

plakát

Resident Evil: Afterlife (2010) 

Velmi špatný díl. Anderson se asi definitivně zbláznil. Herní design je zde často spíše na škodu. Dialogy jsou hloupé, postavy plytké. Ani zmalovaná Milla to tentokrát nezachraňuje. A navíc je to neuvěřitelná vykrádačka jiných filmů. Hlavní záporák připomíná matrixovského agenta Smithe, a vlastně má i jeho vlastnosti. A rozpůlení psi v závěru mi zase téměř ihned evokovali The Thing. To, že je série RE neintelektuální béčková vyvraždovačka zombíků s herními prvky, namakanou hlavní postavou a spoustou mutantů, je známá věc. Nevadí mi. Vlastně mi zvláštním způsobem imponuje. Ale tohle bylo jen obyčejné céčko (navíc vysokorozpočtové). Anderson prostě neodhadl cílové publikum a má za to, že hráči počítačových her jsou zpocení nerdi, kterým bude stačit Alice. Nebo odhadl? Těžko říct (Viděno ve 2D - ve kterých scéna, kdy hlavní záporák vyhodil brýle směrem k bratrovi Claire, který je chytl, je nejenom zbytečná, ale strašně trapná - jako většina bojových scén.)

plakát

Resident Evil: Zánik (2007) 

Společně s jedničkou to jsou nejlepší díly série. A přesto jsou úplně rozdílné. Zatímco v jedničce se pohybujeme v klaustrofobickém světe podzemního úlu a jediný nepřítel jsou vlastně zombíci, event. jejich mutované formy, ve trojce je t-virem zpustošen celý svět, který parádně připomíná mad-maxovskou poušť, a zombíci ustupují do pozadí, neboť hlavním nepřítelem je umbrella corporation a - velmi efektivně ztvárnění - zombie havrani. Vlastně vše, co mi u dvojky vadilo a v co jsem doufal, že by se mohlo zlepšit, se zlepšilo. Dokonce i akční scény nejsou trapné, ale vcelku vkusné.

plakát

Resident Evil: Apokalypsa (2004) 

Jo, to je ta hra, kterou jsem jako dítě hrál na play-stationu a nemohl jsem tu obrovskou obludu porazit. Když ve škole začala prorážet stěny a střílet z bazuky, znovu jsem se na chvíli vrátil do dětství. Bohužel jen na chvíli. Filmu chybí ta správná atmosféra. Sérii resident evil prostě nesluší bezduchá akční střílečka bez tajemné atmosféry - i když zrovna tímto směrem se vydává nejen ve filmech, ale i v nových herních dílech. Oproti jedničce rozhodně zklamání, často to totiž působí jako parodie. Alice je ale skvělá, to bezpochyby. Víc zombíků, víc temna, víc survival prvků, víc lekavých scén, míň trapných keců, míň nábojů a epičtější závěrečný boss fight... a bude to mít tu správnou atmosféru, jakou si matně pamatuji z dob prvních videoher.

plakát

Resident Evil (2002) 

Jeden z prvních zombie filmů, které jsem viděl. Nejspíš to je právě resident evil, kdo ve mne probudil touhu k zombie světu a post apo budoucnosti. A vlastně mi vůbec nevadí, že je to béčko jak vyšité (i když příběh rozhodně béčkový není), že je to celé místy trapné, a že Milla nemá žádná prsa. Na poslední scénu, ve které se přeživší chytá brokovnice a kamera ukazuje rozpadlé opuštěné město, prostě nikdy nezapomenu...

plakát

Divergence (2014) 

Nezačíná to špatně. Vlastně to mělo celkem dobře našlápnuto ukázat dystopickou budoucnost lidské rasy. Bohužel to však vše končí už asi od druhé minuty filmu, kdy začíná úplně obyčejná, stupidní a pubertálně naivní hloupost. Velmi se to podobá Hunger Games, které mají, na rozdíl od tohoto díla, alespoň trochu násilí. Doteď nechápu úkolu těch hopsajících magorů. A závěrečné "Já jsem divergentní" snad ani nemohlo být myšleno vážně...

plakát

Teorie všeho (2014) 

Máte rádi genialitu? Fascinuje vás vesmír, filosofie a fyzika? Obdivujete díla a myšlenky Hawkinga? Zajímá vás, jak se zrodily, co jim předcházelo a jaké varovné poselství sebou přináší? Tak pak máte smůlu, film vaši zvědavost neukojí. Je to totiž spíše romantické drama o těžkém životě dvou lidí. (Nutno ale podotknout, že Eddie hraje svou roli famózně a Oscara si rozhodně zasloužil.)

plakát

Plán útěku (2013) 

Stallone jako génius, který se nechá napálit Schwarzeneggerem? A mezitím si ještě stihnout dát párkrát přes hubu? Vlastně, proč ne? Já se bavil. Tyhle béčka vzdávající hold akčňákům z osmdesátek prostě můžu. Škoda jen, že se nesetkali dříve v jiné formě.

plakát

Osvícení (1980) 

Filmu není co vytknout. Perfekcionista Kubrick se postaral o nezapomenutelný zážitek. Bodejť by ne, když se některé scény točily až sto dvacetkrát. Povinné promítání Lynchovy Mazací hlavy udělalo z už tak šíleného Nicholsona ještě šílenějšího maniaka, zesměšňování Shelley Duvall v průběhu natáčení v ní probudilo bezmocnou naivku, a Dany, který celou dobu netušil, že vlastně točí jeden z největších hororů všech dob, je se svým "redrum" opravdovým osvíceným. Tomuhle vážně není co vytknout. Nicholsonova improvizace v podobě "Here's Jonny" vstoupila navždy do dějin. Kubrick má jednu neuvěřitelnou přednost. Dívá se na svět intelektuálně, bez emocí, s odstupem... skrze sklíčko kamery. Nepotřebuje proto dojemný biják ani lekavé scény. Neútočí na naše pudy a nízké emoce, nerozbuší nám srdce ani nás nedonutí zavírat oči. Útočí na naši hlavu. A nejspíš proto je to můj neoblíbenější tvůrce.

plakát

Čelisti (1975) 

Spielberg to uměl už tehdy. Atmosféra je i po 40 letech úžasná. Dramatizující hudba geniálně zvyšuje napětí. Záběry pod vodou na plovoucí lidi ve mě doteď vzbuzují nepříjemný pocit. Lekavých scén není mnoho, a proto nevíte, kdy přijdou. Když už ale přijdou (např. když se objeví ve vraku lodi lidská hlava), stojí to zato. Žraloka vidíte vlastně málokdy, a první půle filmu se tak odehrává spíše ve vaší představivosti. A ani v druhé půli, která připomíná sice duchaprázdnou, za to však akčně vydařenou novelu Stařec a moře, kdy uvidíme žraloka celého, se mu nezasmějeme (jako ve většině starších monster movie filmů). Ten bastard totiž i dnes nahání hrůzu. A přiznejme si to, kdo občas u moře neznejistí a nerozhlíží se po rychle se přibližující ploutvi? Co když tam někde je ten bílej zabiják?

plakát

Chappie (2015) 

Blomkampovi se podařily dvě naprosto nemyslitelné věci. Z Hugha Jackamana udělal největší asexuální postavu filmu - a to i přesto, že mu konkuroval rozbitý robot, bezzubý pokérovaný jihoafrický gangsta, jeho mačo kolega a škaredá Jolanda. A největším cool gangstou v celé Jihoafrické republice se stal rozbitý policejní infantilní robot s tykadly. Stejně jako u Distric 9 i zde potkáváme ty nejpodivnější individua a režisér nás donutí nenávidět lidi. Že je to klišé? A že námět je okopírovaný? Jasně, že je. Film je plný takových námětů... a přesto mu to nelze vyčítat. Na rozdíl od jeho kolegů se totiž film bere s nadhledem a tak nesofistikovaně přenáší vědomí z flashky na notebook, neřeší etická dilemata a nedojde ani k filosofické debatě strůjce a robota á la RUR. A je to dobře, protože to aspoň neskončí takovým fiaskem, jako třeba Transcendence.