Kosir

Možná je dobře, že jsem se ke Ki-duk Kimovi dostal přes Ostrov, kterej mě ale vůbec neoslovil. Tohle je ovšem parádní věc. Ta východní nekonformita je sice mimo evropské kořeny, ale nevadí, dodává nádech fantasy.

Pro mě, závislákovi na Onibabě, naprosto nepřesvědčivý, vyumělkovaný snímek. Nemohu říci, že by mě něco šokovalo, nebo bylo odporné, nicméně výrazu nechutnost se tu a tam nebráním. Možná Korea není Japonsko, ale budu se asi muset mrknout na pár dalších Ki-duk Kimových výtvorůt, abych dokázal jeho jednoduchou a pro mě těžko pochopitelnou symboliku rozšifrovat. Tak asi 30 %.

Patřím ke generaci, která ještě měla možnost číst rodokapsy, které mimo jiné proslavila Cesta do hlubit študákovy duše. Patřím ke generaci, která je sice četla, ale byly to výtisky staré, ohmatané, potrhané, někdy nekompletní. Jejich karikovanou ozvědou byla později Smrt v Sedle. V rodokapsech to vždycky dobře skončilo a Ruda si vzal svoji Maud. Při čtení, kdo vydržel nepodívat se na poslední stranu, musel absolvovat štrapaci nesmyslů a doufat, že rozuzlení, kdy bídný gringo dojde spravedlivé odplaty, bude tak "mistrovsky" napsané, že čtoucího dostatečně odmění, utrpením padoucha. Znovuzrození je velmi působivý rodokaps, s řadou mimořádně působivě udělaných scén a poutavých záběrů, které/což si zaslouží aspoň ty tři hvězdy. Smotný děj si ovšem nezaslouží jakýkoli komentář, se zručností sobě vlastní ho popsal Verbal. Jen doufám, na rozdíl od Poma, že Oscaroví "akademici" budou mít tolik rozumu, aby se neztrapňovali jakýmikoli nominacemi. Pravda, Leonardo to hrál výborně, skvěle chrchlal, smrkal, dusil se a mrznul, jenomže jeho výkon vůbec nekoresponduje s hodnotou příběhu. Student DAMU si přišel zahrát do dramatického kroužku s žáky základní školi roli v kuse, ktery napsala učitelka, co neměla nic kloudnýho na práci.

Ač se na remaky rád podívám, tak rád je nemám. A už vůbec nemám rád ta srovnání ve kterých se objevuje, že je to (po 20 letech) natočený nápaditěji, v exkluzivnějších exteriérech, výraznějších barvách a co si před/dovyprávěno na rozdíl od původního. To může tvrdit jen někdo, kdo se včera narodil a pécečka jsou pro něj archaismem. Kdo v dětství prožil dvoulampovky (kdo ze zelenáčů ví co to je?) a byl na větvi, když na brněnském výstavišti na konci 50tých let ukazovali jak se dá mlíko balit do takovejch papírovejch krabiček (dneska se tomu říká tetrapak), ten může kritizovat originál z třiapadesátýho. Ten by si ale měl všimnout, že obraz Jižní Ameriky se ani po 20 letech moc nezměnil. Jen lidí je víc a jsou nervóznější. Takový může být rád, že žije tam, kde se to úplně nepodařilo zničit ani Husákovi, ani Klausovi, ani Kalouskovi. Teď záleží na něm, snadný to nebude.

Nekonzistentní, neuspořádaný, rozháraný, banální poselství nepřesvědčivě a nevábně naservírovaný...

Jsem zajedno se zelvopyrem. Kdyby se nejednalo o filmovou adaptaci divadelního kusu neměl bych možná problém ani s nejvyšším ohodnocení. Jenomže takto to na mě působí jako nízkonákladový komorní příběh, na který jsem si mohl zajít do divadla, viděl bych aktéry naživo a ještě se mohl rozhlížet po hledišti a balkónech.

Poněkud utahaný, malej spád, ale zas ne tak nekoukatelný.

Hezká holka, ta Jessica, pro mnohé jistě taková koukatelná mayovka. Také jsem dokoukal.

V kontextu doby vynikající, v kontextu Bergmana klasika.

Řemeslně docelá zvládnuté, kdyby se ovšem jednalo o původní nápad, dal bych víc.