DearS

Mladá dáma Emma Woodhouseová (Kate Beckinsaleová) považovala svůj život za téměř dokonalý. Jako krásná, inteligentní a navíc i dobře vychovaná a vzdělaná slečna z lepších kruhů byla obdivovaná a chválená v širokém i dalekém okolí rodinného venkovského sídla. Na rozdíl od svých vrstevnic, nemyslících na nic jiného než vdavky, byla Emma (dle svého mínění) naprosto spokojená s životem na venkově s milovaným hypochondrickým tatínkem. Jenže pak se její vychovatelka a přítelkyně provdala a Emmina bystrá hlavinka se začala trochu nudit. I začala se milá Emma, místo aby se starala o své štěstí, starat o štěstí jiných a manévrovat je do (podle ní) nejvhodnějších svazků. Výsledky byly dost žalostné, svými malými intrikami a manipulacemi nadělala Emma víc zmatků než užitku. Trvalo jí ale nějaký čas, než dospěla k poznání, že lidé se prostě chovat a zamilovávat tak, jak si ona zamane, nebudou. A navíc si ke svému úžasu uvědomila, že jistého pana Knightleyho (Mark Strong), dávného rodinného přítele, by v ženské náruči viděla velmi nerada

Televizní film EMMA (1997), adaptaci v pořadí pátého ze šesti románů Jane Austenové, potkala podobná smůla jako svého času VALMONTA Miloše Formana. Opět došlo k tomu, že v krátkém časovém úseku vznikly dva filmy podle stejné literární předlohy. A v takových případech vždy musí být jeden u diváků i kritiky úspěšnější. VALMONT byl zastíněn NEBEZPĚČNÝMI ZNÁMOSTMI a EMMA z roku 1997 EMMOU z roku 1996 první EMMA měla výhodu nejen časovou , ale i mnohem hvězdnější, mezinárodně známější obsazení včetně Gwyneth Paltrowové v hlavní roli. Jedno je jisté, tvůrci Tv adaptace si dali velmi záležet na autentičnosti prostředí a co největším souznění s románem. Je na divácích, jestli je více okouzlí Emma - blondýnka v podání Gwyneth nebo tmavovlasá Emma Kate Beckinsaleové, pro kterou byl právě tento film jednou z prvních velkých výzev v její úspěšné kariéře.

Továrník Pavel Haken musí celé dny čelit výpadům své noblesní matky, která se ho snaží mermomocí oženit. Únik hledá v lesní chatě daleko od civilizace, kde si hodlá užívat klidu a samoty. Ke své smůle (či štěstí) ovšem netuší, že zlomyslná matinka zapůjčila sousední pozemek bandě rozmazlených slečinek, které si chtějí hrát v dívčím táboře na zálesačky. To energická dívka Andula Mráčková má úplně jiné starosti. Od rána do večera je v jednom kole - stará se o domácnost, otce, bratra a navíc vypomáhá tetě v kantýně tenisového klubu. Tamější ředitelka ji dokonce milostivě dovolí jet na již zmiňovaný tábor, kde Andula působí coby děvče pro všechno.

Osudovému seznámení s P.H. tak již nestojí nic v ceste. Ten si totiž rozmyslí zbabělý útěk a zůstává, vydán napospas uječenému davu v sousedství. Andula se nechá vyprovokovat k sázce právě o Hakena, který se jí líbí. Pak už stačí jen lehce zaintrikovat a je ruka v rukávě.

Krátce po svatební cestě ovšem zamilovaný pár rozeštvou pomstychtivé slečny, které pošlou Andule vyhrané peníze a neopomenou to telefonicky sdělit Hakenovi. Andula odchází a zařizuje si vlastní parfumerii.

Haken trucuje a 'užívá' si znovu nabytého staromládeneckého života, až jednoho dne přichází matinka s nečekanou novinou. Andula má nejen prosperující obchod, ale i dvojčata. Šťastný otec samozřejmě nemešká a spěchá se usmířit. Kupodivu, nad kočárkem s vrnícími miminky to jde nečekaně snadno.

Veselohra ANDULA VYHRÁLA byla natočena podle námětu herečky, spisovatelky a manželky Karla Čapka Olgy Scheinpflugové a promítaná v kritickém roce 1938. Pro Hugo Haase postava bohatého továrníka znamenala jednu z posledních rolí v českém filmu. Krátce nato je nucený odejít do emigrace kvůli svému židovskému původu a v USA začíná druhou etapu svého hereckého života.

Svítá a jedno městečko u skotského pobřeží se pomalu probouzí do možná nejstudenějšího dne v roce. Venku sice mrzne, až kosti praští, a z ledového vzduchu se tají dech, ale jinak je tento únorový den úplně všední. Jen další v pořadí jiných nezajímavých dnů kdy lidé jdou do práce nebo do školy tak jako jindy a nikomu z nich se nestane nic zvláštního. My ale máme možnost sledovat blíže, čím zaplní tento konkrétní den tři různorodé dvojice. Tři páry lidí odlišného věku, pohlaví i vzájemných vztahů.

Máme tu především Elspeth (Phylida Lawová) a její nedávno ovdovělou dceru, fotografku Frances (Emma Thompsonová). Obě jsou velmi tvrdohlavé a tak se matka snaží zničené dceři pomoci i proti její vůli. Elspeth přichází ráno k Frances domů a není zrovna bouřlivě přivítaná, nicméně během následující dlouhé procházky po zmrzlém mořském pobřeží se mezi nimi leccos vyjasní. Pak je tu Alex (Gary Hollywood), dospívající syn Frances, který hned zrána narazí před domem na dívku Nitu (Arlene Cockburnová). Ta se už nějaký čas potlouká kolem jejich domu a sleduje ho. Oba se nakonec uchýlí do tepla vyprázdněného domu, kde mají dost času a prostoru na bližší seznamování. To dvě staré kamarádky Lily a Chloe (Sheila Reidová a Sandra Voeová) se znají desítky let a svůj volný čas tráví exkurzemi po pohřbech široko daleko. Smrt je prostě fascinuje a nezáleží na tom, jestli nebožtíka znali osobně nebo ne. Dnešek není výjimkou, vyráží jako obvykle autobusem za svou pohřbovou zábavou. Na rozdíl od nich má poslední dvojice - školáci Sam a Tom (Douglas Murphy, Sean Biggerstaff), celý život ještě před sebou, ale bezstarostné dětství jim už pomalu končí. Dnešní den tráví za školou: poflakují se po pláži, dělají skopičiny, zahřívají se u ohníčku a projdou se i po zamrzlém moři.

U filmů tohoto typu - jednoduchých náčrtů mezilidských vztahů, jsou stěžejní herecké výkony. V ZIMNÍM HOSTOVI se vyskytuje prakticky jen osm postav a režisérovi (debutující Alan Rickman) se podařilo šťastně namíchat efektivní směs složenou jak ze zkušených herců, tak debutantů filmového plátna. Nejlepším tahem bylo beze sporu obsazení hlavní dvojice, která nese na bedrech sílu a přesvědčivost celku. Dvojice, jejíž part je nejzajímavější a nejjiskřivější i dějově nejbohatší. Vztah matky a dcery, nesmírně silný a plný emocí, které ovšem vyplouvají na povrch pozvolna, znamenal těžkou, ale vděčnou roli pro obě představitelky. Rickman se trefil do černého obsazením do role Elspeth a její dcery Frances Phylidu Lawovou a její dceru Emmu Thompsonovou. Krásný příklad, jak něco takového může na plátně skvěle zafungovat máme i na domácí půdě díky Alici Nellis, Ivě Janžurové a jejím dcerám Theodoře a Sabině ve VÝLETU.

ZIMNÍ HOST je původně divadelní hra (premiéra v r. 1995). Hrála se v divadlech v Leedsu a Londýně a nerežíroval ji tehdy nikdo jiný než Alan Rickman. Ten se posléze rozhodl komorní příběh adaptovat pro film jako svůj režijní filmový debut. Na scénáři spolupracoval s autorem divadelní hry Sharmanem Macdonaldem a plná polovina herců ( tj. 4) své role ztvárňovala i v jevištní verzi. Je zajímavé sledovat, jak autoři využili možnost doplnit křehkou pavučinu lidských vztahů a pocitů o prvky, které nabízí filmové médium. Člověčí svět je pomocí kamery a jejích obrazových kouzel reflektovaný v drsné zimní přírodě; v mrazivé, ale překrásné krajině skotského pobřeží. Krutá, mocná a tajuplná zima tak hraje ve filmu velkou roli sama o sobě.

Klenot české pohádkové literární pokladnice zná zpaměti každé malé dítě. Kdo pohádku četl nebo slyšel v její klasické podobě, ten zná přesně i děj televizního zpracování z roku 1969 . Nic nechybí - skromná Popelka (Eva Hrušková), zlá matka ( Dana Medřická) i líné sestry (Dana Hlaváčová, Růžena Merunková), hodný tatínek (Ilja Prachař), zoufale zamilovaný princ (Jiří Štědroň), holoubci - kamarádi, tři kouzelné oříšky, tři plesyatd. Snad se sluší ještě dodat, že tato černobílá stálice TV programu patří vůbec k prvním pohádkám televizní obrazovky. K její oblibě určitě přispělo doplnění notoricky známého příběhu písničkami, které kromě holoubků a ústřední dvojice (mimo jiné milostný duet) zpívá hlavně postava potulného loutnisty (Jan Tříska), která komentuje dění coby nezávislý pozorovatel a dodává příběhu spád. Autorem hudby byl Angelo Michajlov a písničky jsou dílem Ivo Fischera. Hlavní dvojici v podání mladinké Evy Hruškové a tehdy oblíbeného zpěváka Jiřího Štědroně obklopila režisérka Vlasta Janečková tehdejším hereckým výkvětem vlastí českých (Medřická, Pešek , Beneš). Zajímavostí také je, že Dana Hlaváčová si stejnou roli zlé sestry zopakovala i ve filmové variaci příběhu, volněji pojatých Vorlíčkových TŘECH OŘÍŠCÍCH PRO POPELKU.

Když se poněkud samolibému, hodně sarkastickému a zapřísáhle staromládeneckému profesoru lingvistiky Henrymu Higginsovi (Rex Harrison) připlete do cesty poněkud nevycválaná a prostořeká a hodně umolousaná květinářka Líza Doolittleová (Audrey Hepburnová) s příšerným cockney nářečím londýnských spodních vrstev, ani jeden z nich netuší, jaké bude mít toto letmé setkání dvou lidí z naprosto odlišných světů pro jejich život důsledky. Nicméně Líza je tu, v jeho domě, a výsledkem její žádosti o poskytnutí jazykového vzdělání za účelem získání vysněného místa prodavačky v květinářství je velmi odvážná sázka mezi Higginsem a dalším fonetických nadšencem plukovníkem Pickeringem o to, jestli je možné během vražedně krátkého časového období 6 měsíců vytrénovat Lízu tak, že bude moci být uvedena na velvyslanecký ples, prestižní událost té největší smetánky, aniž by kdokoliv odhalil její původ. Rošáda mezilidských vztahů začíná a po daném časovém limitu a tvrdém Higginsově výcviku Líza skutečně mluví, vypadá a chová se jako vévodkyně, nicméně triumfální slavnostní večer ještě neznamená konec příběhu. Transformovaná Líza se ani teď nedočká Higginsovy pochvaly nebo uznání a navíc netuší, co bude dál, co si počně se svou novou podobou a kam vlastně patří. A jaký dopad má její nové já na okolí, to staré i nové? Co její otec - bezstarostný popelář Alfie, plukovník Pickering, nebo zamilovaný mladík se šlechtickou krví Freddie Eynsford-Hill a hlavně co profesor Higgins - ten především bude potřebovat pořádnou ránu, aby konečně prohlédl, a vylezl ze své ulity ješitnosti...

60. léta znamenala v americké kinematografii ohromný rozkvět muzikálů. Dokladem této vlny je i fakt, že některá tato kritikou oceňovaná díla a kasovní trháky zároveň získala také prestižní Oscary za nejlepší filmy. Kromě WEST SIDE STORY (1961) a ZA ZVUKŮ HUDBY (1965) do této elitní společnosti patří i filmová adaptace stejnojmenného broadwayského muzikálu MY FAIR LADY (1964). Ten sklízel na jevišti ohromné ovace v letech 1956 - 1962 a tak není divu, že se producenti filmových společností o filmová práva této hudební verze původně divadelní hry G.B. Shawa Pygmalion (1912) div nepoprali. Vítězem se stala společnost Warner Bros. a určitě nelitovala, i když práva spolkla 5.5 miliónů dolarů z celkového (tehdy rekordního) 17 mil. rozpočtu. Okázalé a velkoryse pojaté kostýmy a výprava, zkušený režisér George Cukor, pořádná porce nesmrtelných písní (A.J. Lerner, Frederick Loewe), vtipný scénář (A.J. Lerner) a vynikající herecké obsazení v hlavních i vedlejších rolích, to všechno dohromady bylo receptem dokonale vyvážené směsice.

Známá je ovšem také lehce pikantní záležitost ohledně obsazení titulní hrdinky. Zatímco zkušený harcovník Rex Harrison se z jevištní verze přestěhoval ve stejné roli profesora Higginse i na plátna kin, Jackovi Warnerovi se nepozdávala filmem dosud nedotčená a pro filmové diváky tudíž neznámá anglická herečka Julie Andrewsová (která roli hrála 7 let na jevišti), a tak ji přeobsadil Audrey Hepburnovou. Ta sice byla v pěveckých partech dabovaná Marnie Nixonovou, ale i tak zůstává dodnes rozum stát, že její vynikající a nezapomenutelný výkon (pro výslednou podobu filmu stěžejní) zcela opomenula oscarová porota, když ji ani nenominovala. Tuto nespravedlnost ještě podtrhuje paradoxní fakt, že film jinak triumfoval v 8 kategoriích, včetně prostižního nejlepšího filmu, z celkem 12 nominací (další sošky: herec - Rex Harrison, režie, barevná kamera, výprava, zvuk, hudba, barevné kostýmy). A převálcoval tak konkurenční rodinný muzikál Studia Walta Disneye MARY POPPINSOVÁ, který se ovšem mohl chlubit právě Oscarem pro nejlepší herečku - debutující J. Andrewsová si svůj triumf při předávání (vcelku logicky) náležitě vychutnala a poděkovala Warnerovi, že jí tohle umožnil.Ovšem zákulisní tahanice jsou už dnes jen vzpomínkou a my se můžeme kochat oběma filmy, které nás dovedou okouzlit i po 40 letech, bez ohledu na to kolik sošek mají.

Manželé Banksovi z Třešňové ulice č.17 mají jeden velký problém - svoje děti. Oba jsou příliš zaneprázdnění, pan Banks (David Tomlinson) prací v bance a paní Banksová (Glynis Johnsová) schůzemi sufražetek, což by ani tak nevadilo, vždyť o ratolesti se přece může starat guvernantka... Potíž je v tom, že jak Jane (Karen Dotriceová), tak Michael (Matthew Garber) nejsou zjevně s výběrem těchto pečovatelek spokojení, protože u nich žádná dlouho nevydrží. A tak si šestá chůva za poslední čtyři měsíce balí kufry a rozezlený pan Banks musí psát další inzerát. Seznam s požadavky dětí striktně odmítne a roztrhaný ho hodí do krbu. V noci ovšem do domu vnikne západní vítr, zmocní se útržků a odnese je vzhůru k nebi. Ráno stojí na prahu domu Mary Poppinsová (Julie Andrewsová) s tím samým seznamem v ruce, tentokrát ale celým. Mary Poppinsová je na první pohled, i přes svůj mladý věk, důstojná, přísná a upjatá osoba, se kterou není radno žertovat. Ovšem na pohled druhý, jak užaslí Jane a Michael brzy zjistí, je Mary docela jiná. Ne obyčejná, ledajaká chůva, jakých jsou tisíce, ale bytost plná fantazie, která navíc umí čarovat! Velké dobrodružství začíná. Kolem Mary a jejího veselého kamaráda a muže všech řemesel Berta (Dick Van Dyke) se pořád dějí podivuhodné věci, takže například i taková zdánlivě všední procházka do parku má do všedního zážitku daleko. A světe, div se, nebude mít nakonec Maryin kouzelný pohled na svět nějaký vliv i na rodiče? Že by si konečně všimli, že je jejich děti potřebují?

Ke vzniku rodinné muzikálové komedie MARY POPPINSOVÁ (1964), která se i 40 let po své premiéře těší neutuchající popularitě, přispěla šťastná náhoda. Král animovaného a dětského filmu (nejen) 60.let, Walt Disney, jednoho dne zaslechl svou dceru smát se, a když se zajímal, co ji tak pobavilo, ukázala mu dětskou knížku anglické spisovatelky P.L. Traversové z roku1934. Přečetl si ji také a usoudil, že příběh zasazený do Londýna r.1910, plný fantazie a bláznivých nápadů, je ideální předloha pro filmovou adaptaci. Psal se rok 1945 a Julii Andrewsové bylo 9 let. Naštěstí pro ni a pro několik generací jejích obdivovatelů si ale P.L.Traversová postavila hlavu. Bála se, co by mohlo velké americké filmové studio s její Mary provést, a filmová práva Disneymu prostě neudělila. Ten se ale nevzdal a nakonec spisovatelku přesvědčil, mimo jiné na ni zapůsobil tím, že netrval na tom, aby měla filmová Mary pletky s Bertem. Při natáčení, které vypuklo téměř o dvacet let později než Disney původně zamýšlel, pak Traversová působila coby konzultantka. Samotné natáčení trvalo čtyři měsíce a dalších 11 měsíců zabralo vytváření speciálních efektů. Technicky náročná byla obzvláště scéna, kde děti s Mary a Bertem procházejí kreslenou krajinou plnou animovaných zvířat. Trpělivost se Disneymu ale bohatě vyplatila, stejně jako fakt, že svěřil titulní roli na filmovém plátně debutující Julii Andrewsové. Oscara si odnesla nejen ona (nejlepší herečka), ale muzikál uspěl i v kategoriích nejlepší střih, píseň (Chim Chim Cher-ee), vizuální efekty a hudba, tedy v pěti z celkově 13 nominací.

Helena Veselá (Věra Ferbasová) - sympatická, ale chudá prodavačka v obchodě s pánskou konfekcí, sice své spolubydlící Milušce (Zita Kabátová) vehementně tvrdí, že milionáři se ve skutečném životě skoro nikdy neožení s chudým děvčetem, a proto u ní naleznou jen mrazivý chlad. Ale stejně se do jednoho takového zamiluje až po uši. A navíc se stává zjevnou výjimkou potvrzující toto pravidlo, když se svou láskou Jaroslavem Neradem (F.K. Veselý) skončí až před oltářem. Cesta je to samozřejmě poněkud klikatá, ale dvojice šťastně překoná veškeré překážky v podobě Járovy bohaté snoubenky Evy (Adina Mandlová) i nesouhlasících rodičů (Růžena Šlemrová, Oldřich Nový). A aby toho nebylo málo, podle titulu šlágru "Podej štěstí ruku", který ve filmu plném různých písní také zazní, se úspěšně řídí i Miluška, takže svatba je to tuplovaná.

Mezi mladými novickami salzburského kláštera byste těžko hledali někoho méně vhodného pro poslání jeptišky než je Maria (Julie Andrewsová). Vnímavá a činorodá dívka se totiž (přes veškerou snahu) nedokáže vyrovnat se strohou přísností církevního řádu, čarovná krása alpských velehor ji zajímá mnohem víc než klášterní disciplína. Matka představená (Peggy Woodová), moudrá to žena, si naštěstí ví rady a pošle ji jako guvernantku do rodiny ovdovělého námořního kapitána, t.č. ve výslužbě. Úkol, který má Maria před sebou, ale není snadný ani pro někoho tak temperamentního a kurážného jako je ona.

Nepřístupný kapitán von Trapp (Christopher Plummer) totiž po smrti manželky řídí celou svou domácnost, vč. sedmi dětí, jako námořní loď. Každý den se skládá převážně z plnění rozkazů a striktního dodržování pravidel, na dětské radovánky nezbývá místo. Navíc si ratolesti vynucují otcovu pozornost tím, že se každé chůvy zbaví, jak nejrychleji to jde. Fantazii mají v tomhle směru skutečně velikou, Maria je v pořadí už dvanáctá pečovatelka.

Oblíbený muzikál ZA ZVUKŮ HUDBY, dnes označovaný jako 'klasický', byl mimořádně úspěšný už při prvním uvedení do kin v r. 1965, když tehdy překonal všechny kasovní rekordy. Jedná se o téměř tříhodinovou filmovou adaptaci muzikálového hitu z Broadwaye (premiéra 1959). Cesta sentimentálního příběhu na jeviště, resp. filmové plátno byla dosti spletitá. Scénář je založený na knize Howarda Lindsaye a Russela Crousela a tato kniha vznikla pro změnu na motivy autobiografie (1949) skutečné baronky Marii von Trapp (ta se mimochodem ve filmu mihla v komparzu při večírkové scéně). První filmová verze příběhu byla navíc natočena už v r.1956 v Německu (Die Trapp-Familie, pokračování Die Trapp-Familie in Amerika (1958)).

Radostná, povznášející a místy i dramatická podívaná chytla za srdce i oscarovou porotu, která film nominovala celkem v 10 kategoriích. Muzikál nakonec získal přesně polovinu těchto cenných sošek, vč. prestižních Oscarů za nejlepší film a režii (režiséru a producentovi Robertu Wiseovi tak přibyly další cenné kousky do sbírky, už v r.1961 slavil triumf s WEST SIDE STORY), dále pak za nejlepší zvuk, hudbu a střih. Jedna z neproměněných nominací patřila herečce v hlavní roli, Julii Andrewsové, která už předtím za ztvárnění Marii dostala cenu kritiku Zlatý Glóbus. Jednalo se teprve o její druhý film (za debut MARY POPPINSOVÁ o rok dřív Oscara získala), kterým potvrdila svou pozici muzikálové hvězdy v typově podobné roli guvernantky. Co se týče dalšího hereckého obsazení, malou perličkou pro milovníky muzikálu je fakt, že v menší roli sestry Sofie se tu poprvé před kamerou objevila Marni Nixonová, jejíž hlas zaznamenaly v předešlých letech miliony návštěvníků kin. Nazpívala totiž pěvecká čísla místo Natalie Woodové (WEST SIDE STORY,1961) a Audrey Hepburnové (MY FAIR LADY,1964). Kromě kvalitního hereckého obsazení, chytlavého příběhu plného emocí a dokonale propracovaných hudebních čísel filmu k úspěchu určitě pomohla i kamera, působivě zachycující svěží krásu rakouských Alp. Natáčelo se skutečně v rakouských exteriérech, takže pocit autentičnosti je dokonalý.

Don Lockwood (Gene Kelly) a Lina Lamontová (Jean Hagenová), hvězdný hollywoodský pár hýčkaný fanoušky i filmovým studiem (pár ovšem jen na oko, kvůli publicitě), si okázale 'odbývají' další veleúspěšnou premiéru a netuší/0, že (nejen) jejich kariéry se brzy ocitnou ve vážném ohrožení. Píše se totiž rok 1927 a v americké továrně na sny zanedlouho nezůstane kámen na kameni. Revoluční vynález zvukového filmu způsobí všeobecnou paniku a chaos, kdo se nedokáže přizpůsobit, má smůlu. Vzdálenost mezi bezmezným obdivem a hlasitým výsměchem může někdy být hodně krátká, jak se záhy přesvědčí i Don s Linou. Hlas 'božské' Liny se totiž dá jen těžko popsat slovy, něco takového se slyší skutečně zřídkakdy. K tomu přidejme technické potíže a strnule herecké pózy němého filmu (do zvukového jen těžko aplikovatelné) a ostuda jako hrom při předpremiéře jejich nového kostýmního dramatu 'The Duelling Cavalier' je tady, publikum se smíchy skoro válí po zemi. Naštěstí pro Dona dostane jeho dlouholetý kumpán a kamarád do nepohody Cosmo Brown (Donald O'Connor) spásný nápad předělat 'Kavalíra' na muzikál a Linin hrůzný hlas předabovat. Je tu totiž ještě Kathy Seldenová (Debbie Reynoldsová), sympatická a talentovaná aspirantka herectví, do které je Don beznadějně zamilovaný. Kathy souhlasí s namluvením a nazpíváním Linina partu. Don ale trvá na tom, aby se jednalo jen o jeden film, a po jeho dokončení se Kathy plně soustředila na svou vlastní kariéru. Problém je pouze se žárlivou primadonou Linou, která nemá Kathy zrovna v lásce. Když na všechno přijde, nejdřív málem 'vyletí z kůže', pak ale začne intrikovat a vydírá šéfa studia, aby Kathy dabovala její hlas napořád. Po úspěšné premiéře muzikálu (přejmenovaného na 'The Dancing Cavalier')se jí ale její podlost vymstí, když Don a Cosmo odhalí pravdu přímo před zraky užaslého publika. V jediném okamžiku je Lina zesměšněna a Kathy, 'hlas, který jste dnes slyšeli, a hvězda tohoto filmu', je katapultována do nebeských výšin, navíc v náručí Dona. Nový hollywoodský pár číslo jedna je na světě.

Muzikálová komedie ZPÍVÁNÍ V DEŠTI (1952) zasazuje obvyklý milostný příběh do Hollywoodu konce 20.let a neodolatelným způsobem paroduje zmatky kolem převratné novinky ve filmovém průmyslu. Tvůrci si dali až puntičkářsky záležet na co největší autentičnosti a nejedná se jen o dobové kostýmy a kulisy (přesné kopie). Také představitelé filmových herců a členů štábu se přímo inspirovali skutečnými herci a členy štábů z 20.let a filmy, jejichž natáčení pozorujeme v několika pamětihodných scénách, mají reálný podklad v hollywoodských dílech němé éry. Poněkud kuriózní jsou okolnosti vzniku tohoto filmu, které úzce souvisejí s nezbytnou součástí každého muzikálu - písněmi. Arthur Freed, úspěšný producent studia MGM, díky němuž bylo natočeno ve 40.-60.letech více než 40 muzikálů, byl totiž původně uznávaný autor písní (ve dvojici s Nacio Herb Brownem), které se ve 30.letech objevily v mnoha různých filmech. A jednoho dne Arthura Freeda napadlo, že by bylo hezké vidět je pohromadě v jednom filmu. Najmout si scénáristy, kteří by dvacet let staré hity začlenili do celistvého příběhu, pak pro něho nebyl větší problém.

ZPÍVÁNÍ V DEŠTI je mimo jiné proslulé dokonale propracovanými a bravurně zvládnutými tanečními a pěveckými čísly (dohromady zabírají více než polovinu filmu). To, co na plátně působí odlehčeným a nenuceným dojmem, byly ve skutečnosti týdny úmorné fyzické práce. Představitel hlavní role Gene Kelly navíc film spolurežíroval (se Stanleym Dohenem). Donald O'Connor potřeboval po natočení své one-man-show 'Make them laugh' tři dny rekonvalescence a nezkušená Debbie Reynoldsová, snažící se udržet s matadory Kellym a O'Connorem krok, po dokončení celodenního natáčení 'Good morning' čísla omdlela. Mezi perličky ze zákulisí patří i paradox, že tehdy teprve 19letá Debbie (bývalá Miss Burbank ve své první hlavní roli), jejíž postava Kathy řeší ve filmu hlasový problém Liny, měla ve skutečnosti sama se zpěvem náročnějších písní potíže a musela být v některých částech přezpívána.

Na rozdíl od mnoha jiných klasických muzikálů 50.a 60.let, které se staly trháky okamžitě po uvedení do kin, ZPÍVÁNÍ V DEŠTI (dnes označované jako 'poklad MGM') se k uznání a slávě muselo dopracovat postupně. Ve svém premiérovém roce (1952) byl film zcela ve stínu o rok staršího, kritikou i diváky obdivovaného AMERIČANA V PAŘÍŽI, taktéž muzikálu stejného studia, opět s Genem Kellym v hlavní roli. Poté co AMERIČAN V PAŘÍŽI získal Oscara za nejlepší film, čerstvě premiérové ZPÍVÁNÍ V DEŠTI bylo dokonce na čas staženo z kin, aby nestálo v cestě. A o rok později na stejných kláních neproměnilo ani jednu z pouhých dvou nominací (hudba, herečka ve vedlejší roli (Jean Hagenová)).

Victoria Grantová (Julie Andrewsová) sice disponuje vynikajícím sopránem, ale momentálně jí to není nic platné, vypadá to, že rok 1935 pro ni bude smolný. Uvízla totiž v Paříži, opuštěná svým šéfem, hladová a bez haléře, a marně se pokouší získat práci. Díky sérii bizardních událostí se nakonec dá (pracovně) dohromady se světa znalým kabaretním bavičem, homosexuálem Carrollem Toddem, přezdívaným Toddy (Robert Preston). Toddy, taktéž v nezáviděníhodné situaci (čerstvě bez práce a bez přítele), Victorii přesvědčí, aby se pokusila prosadit jako imitátor, ženský imitátor...: 'chceš, abych byla žena předstírající, že je muž předstírající, že je žena?'. Jedné noci se tak v populární show módního klubu zjeví tajemný polský hrabě Victor Grezhinski a coby uhrančivá femme-fatale s čarovným hlasem zcela uchvátí mnohdy nevděčné a senzacíchtivé pařížské publikum. Úspěch je to vskutku kolosální, Victor, všeobecně považovaný za Toddyho novou lásku, se stává miláčkem davu a hitem noční Paříže. Všechno vypadá pro oba dva až nečekaně růžově, na scénu ale vstupuje King Marchand (James Garner), lehce mafiánský a mocný majitel prosperujícího baru v Americe, t.č. hledající v pařížských vodách nový pěvecký objev pro svůj klub. Na cestách ho doprovází velice sexy a velice afektovaná přítelkyně Norma (Lesley Ann Warrenová) a oddaný bodyguard (Alex Karras), mlčenlivý hromotluk, se kterým nejspíš nejsou žádné žerty. King je Victorem taktéž okouzlený, ale zároveň i notně vyvedený z míry. I když se tomu brání zuby nehty, Victor ho přitahuje a přece není možné, aby se mu líbil muž! Rozhodne se za každou cenu zjistit pravdu. Než se mu ale podaří rozplést všechny nitky a navíc získat Victorii i její srdce, budeme svědky nejednoho nečekaného odhalení, řady dramatických i komických situací, těsných úniků a (i přes odlehčený žánr muzikálové komedie) četných bojů s předsudky všeho druhu. Ke slovu se dostane i vděčný 'boj mezi pohlavími'. King a Victoria, oba stejne tvrdohlaví a ve svých názorech neústupní, jsou si navzájem důstojnými soupeři, mezi nimiž jiskry jen srší.

Muzikálová komedie VICTOR/VICTORIA (1982) byla natočena v době, kdy byl tento žánr ve filmových kruzích všeobecně považován za mrtvý. Úspěšný režisér Blake Edwards (např. SNÍDANĔ U TIFFANYHO, RŮŽOVÝ PANTER, VELKÝ ZÁVOD), ale dostal důvěru studia MGM a napsal scénář šitý na míru své manželce Julii Andrewsové, která v té době poněkud stagnovala po fantastických muzikálových 60. i 70. letech. VICTOR/VICTORIA plný pěveckých a tanečních čísel jí znovu poskytl příležitost plně uplatnit svůj všestranný talent. Ve filmu můžeme vidět i jejího neúnavného manžela, který kromě psaní scénáře a režie zvládl i menší roli soukromého detektiva.

Přestože se VICTOR/VICTORIA odehrává v Paříži roku 1935, evokuje (i když americky umírněným a poněkud 'vydezinfikovaným'způsobem) spíš dekadentní prostředí nočního Berlína 20.let, prostředí libující si v odlišnostech, bisexualite, transvestitismu a senzacích. Nejspíš proto nepřekvapí, že muzikál byl inspirovaný německým filmem z r.1933 VIKTOR UND VIKTORIA, muzikálová verze se objevila v USA nejdřív v jevištním zpracování na Brodwayi. I přes dobu nepřející muzikálům byl VICTOR/VICTORIA úspěšný u kritiky i diváků. Získal celkem 7 nominací na Oscara a 5 na Zlatý Glóbus, v obou případech proměnil po jedné (Oscar: hudba - Henry Mancini, Leslie Bricusse ; Zlatý Glóbus: nejlepší herečka - Julie Andrewsová).

Až půjdete do lesa, dejte si pozor na nejrůznější nekalé živly - potažmo když jste v pohádce. Odstrašujícím příkladem vám může být trojice bratrů (Jiří Schwarz, Miroslav Hanuš, Gustav Bubník), kteří jednoho dne vyrazili do světa, aby si našli nevěsty, a kteří sedli na lep babě Hadovce (Blažena Holišová) a jejím třem dcerám - jedovatým houbičkám - Vláknici (Taťjana Medvecká), Vohnivce (Barbora Leichnerová) a Třepenitce (Eva Hrušková). A teď jsou ze ztepilých mládenců urostlé hřiby a nemohou dělat nic, jen čekat, až je přijde někdo zachránit. Naštěstí nechali doma nejmladšího bratra - benjamínka Antonínka (Karel Greif), kterému je už samotnému dlouhá chvíle. A naštěstí je tu ještě Serafínka (Alice Chrtková), údajná další dcera Hadovky. Ta je ale úplně jiná než její jedu a zášti plné sestřičky. Kdo ví, jak to s tím jejím původem je... nebude nakonec všechno jinak, než se zdá? Ve dvou jde v každém případě všechno líp - i osvobozování zakletých bratrů a boj se zlými čarodějnými silami.

Cíle a tužby mladých lidí bývají různé. Například princ Tomáš (Lukáš Vaculík) prahl hlavně po tom, aby dokázal sobě i královským rodičům (Dana Syslová, Otakar Brousek), že už je skutečně dospělý. A otec mu, v den jeho plnoletosti, dal jedinečnou příležitost - příležitost jménem Blouzov. Blouzov, starý hrad, kterému měl princ sám vládnout, ovšem nebyl obyčejné místo. Šeptalo se o něm ledacos a zvěsti to byly dosti divoké. Pravda se ale ukázala být ještě černější než dohady. Ve skutečnosti totiž na Blouzově pomocí temných sil vládla komorná Johana (Jana Hlaváčová). Ona a její stejně povedený syn, vodník Artur (Vladimír Marek), do svých podlých intrik zahrnuli i nezkušeného Tomáše, jen co se na hradě ukázal. A i když brzy pro svou "zkoušku z dospělosti" získal silné spojence a pomocníky - kamaráda z dětství Petra (Mario Kubec) a jeho sličnou sestru Jitku (Hana Ševčíková), obstát proti zlým čarám a vzít rozum do hrsti v pravou chvíli nebylo vůbec jednoduché.

Když se do sebe zamilují pohledný mládenec a vodníkova dcera, můžeme čekat, že jejich láska nebude mít na růžích ustláno. A přesně to se stalo mladému hrnčíři Vítkovi (Oldřich Vízner) a spanilé Běličce (Jarmila Švehlová). Hlavně pantáta vodník (Ota Šimánek) nebyl zprvu z nápadníka nadšený a dal mu to pocítit. Ale co by to bylo za lásku, kdyby nepřestála nějakou tu zkoušku a pár útrap... Od prvního okouzleného pohledu ke svatebnímu tanečku je někdy dlouhá cesta, ale většinou se také najde někdo, kdo přiloží pomocnou ruku tak jako rázná Běliččina tetička Žanda Frýda (Míla Myslíková).

Úsměvná televizní pohádka PANENKA Z VLTAVSKÉ TŮNĚ (1976) vypráví nejen o soužití lidského a vodnického pokolení v Povltaví, ale i o tom, že všude na světě je dobře, ale doma přece jen nejlépe. A že to sice platí pro obyvatele břehů i hlubin, ale mladí si toto rčení musí často ověřit na vlastní kůži. PANENKA Z VLTAVSKÉ TŮNĚ je navíc plná písniček s texty Pavla Kopty, ale zazní tu i jedna lidová a to ta, která se vzhledem k titulu pohádky snad nejvíc nabízí - Široký, hluboký, tý vltavský tůně...

Právě dnešní noci za úplňku se většina jellicleských koček sešla na tradičním místě, aby se zúčastnila každoročního bálu. Všichni přítomní jako vždy netrpělivě očekávají příchod kočičího nestora všemi milovaného a respektovaného Deuteronomyho. Poté je zahájena celonoční zábava vrcholící za úsvitu, kdy Deuteronomy určí jednu vyvolenou kočku. Ta má tu čest vstoupit do zázračné uličky Heavyside Layer a být znovuzrozena v novém kočičím životě. Napjaté čekání na tento okamžik je vyplněno tancem a zpěvem, přičemž se blíže seznámíme s několika konkrétními kočkami např.s hejskem Rum Tum Tuggerem či bonviánským tlouštíkem Bustopherem Jonesem.

Poklidný mumraj ale několikrát naruší dvě kočky - Grizabella a Macavity, které rozhodně nejsou příkladem řádného kočičího života, a toto jejich počínání je v muzikálu zdrojem určitého děje. Stará, opuštěná a zoufalá Grizabella, jejíž přízvisko z dřívějších časů Nádherná dnes zní jako krutý žert, se opakovaně během noci pokouší dostat mezi ostatní. Ti se ale chovají značně nedůvěřivě a přezíravě. A nad veselým spolkem občas přeletí stín strachu a zazní jméno Macavityho obávaného to kočičího gangstera. Macavitymu se dokonce podaří unést Deuteronomyho a nešťastným kočkám ho vrátí až kouzelník Mistofelees. Po radostném shledání je určena jako letošní vyvolená kočka Grizabella, která vystoupá uličkou Heavyside Layer a zmizí.

Celý film CATS se odehrává na jevišti se stále stejnými kulisami. Není ale záznamem představení s diváky. Snaží se na filmovém plátně zachytit strhující muzikálovou atmosféru soustředěním se na prvky, které zajistily úspěch u divadelního publika tj.na taneční choreografii, zpěv, kostýmy, masky a v neposlední řadě ohromné nasazení všech protagonistů. Z ryze filmových prostředků se uplatnila především práce s kamerou a dynamický střih. A. L. Webber při skládání tohoto muzikálu nespolupracoval s libretisty (jako např.s Timem Ricem na EVITĚ a JESUS CHRIST SUPERSTAR), ale použil již existující text úsměvné verše pro pobavení od literárního klasika T.S.Eliota (základem se stala Old Possum's Book of Practical Cats z roku 1939).

V království riminském žila kdysi dávno krásná princezna Nicoletta (Pavla Ptáčková), která po smrti rodičů vládla svorně se svým starším bratrem Riccardem (Michal Dlouhý). A tahle veselá a vtipná princezna, přestože byla na svůj věk i moudrá, se pošetile zamilovala do písničky o dokonalém a všemi obdivovaném králi salernském (Vladimír Dlouhý). Riccardo, jako správný milující bratr, se vydal nabídnout králi její ruku, ať už si o takovém nápadu myslel cokoli. Pyšný, matkou rozmazlovaný král ji ovšem urážlivě odmítl, podle popisu se mu nezdála hodna jeho krásy, netušil však, že k dalším Nicolettiným vlastnostem patří i tvrdohlavost a odhodlanost. A tak se jednoho dne na salernském královském dvoře objevila nová služka Coletta s vlasy jako koudel, zjizvenou tváří, ale i bystrou hlavou, stále dobrou náladou a hlavně hbitým a často ostře upřímným jazykem. Tahle poněkud drzá, ale šikovná služka si brzy dokázala získat kdekoho, nejprve ovšem princeznu Marguerittu (Markéta Hrubešová). Zakřiknutá králova sestra, žijící odmalička v bratrově stínu a platící za ošklivku, díky Nicolettině péči brzy neuvěřitelně rozkvetla. Což zjistil zanedlouho i Riccardo, který se do Salerna vrátil pro zamilovanou uprchlici. Jestli ale důvtip riminské princezny nakonec platil i na samotného krále, to je otázka. V každém případě nás na konci příběhu čeká ne jedna svatba, ale...

Televizní pohádkový příběh O PRINCEZNĚ Z RIMINI (1999) režírovaný Ludvíkem Rážou napsala podle pohádky Jana Vladislava O kolovrátku, klíčku a sedmi závojích Jana Knitlová. Pohádka, postavená zejména na svižných dialozích, vznikala převážně ve studiu, v exteriérech se točilo jen několik doplňujících záběrů. Fiktivní příběh je časově zasazený do období renesanční Itálie(rozdělené v té době mocensky na četné městské státy) čemuž odpovídají i dobové kostýmy Evženie Rážové. Pro dokreslení atmosféry jsou neméně důležité i písně s texty Jiřího Chalupy a hudba Petra Hapky. Zajímavé je určitě i obsazení bratrů Dlouhých, kteří ovšem nehrají příbuzné, jak by se možná dalo čekat.

Král Viktor (Jan Přeučil) měl nade vše rád svou dceru Kateřinu (Michaela Kuklová), líbeznou a laskavou dívku, která dostala do vínku zvláštní dar místo slz plakala perly a z každého jejího úsměvu vzešla růže. Milovaná manželka mu ale zemřela a on se chytil do pasti bohatství a moci chtivé ženy (Růžena Merunková), která si ho medovými slůvky a lichotkami šikovně omotala kolem prstu. A tak se na zámku objevila nová královna s dcerou Hedou (Veronika Freimanová), povahově ne nepodobnou matce. Kateřina brzy zjistila, že obě daleko víc než její přátelství zajímaly její perly, Hedu navíc také to, jak se bohatě provdat. Král Jan ze sousedního království (Petr Svoboda), ale dal před její třpytivou parádou přednost Kateřinině úsměvu. Svatba se měla strojit zanedlouho, dvojice intrikánek se přesto nehodlala vzdát, lstivá královna vymyslela plán a nastražila léčku. Mladinká princezna musela sebrat kuráž a o své štěstí bojovat, ale ani ona na to nebyla tak úplně sama