waits

Je to cele takove detske, ale kupodivu me to neurazelo a celkem svizne mi to ubehlo. Akcni sceny mohly byt natoceny zrucneji, ale nest, vynahradil to obstojny padouch a dalsi vedlejsi mutantni postavy, ktere zustaly povetsinou nevyuzity, ale aspon nestacily nudit jako serialovi Hrdinove. PS Zaver je hrozna blbina.

Produkt se zadanim Romantika/Teenageri. Prehnane hloupe s Colinem Firthem na pul plynu, sladkymi popovymi melodiemi. Pohadka s jesnorozmernymi postavami pro nactilete a opustene zeny, ktere doufaji, ze se k nim jejich uspesni ex manzele jednou vrati.

Trikrat za sebou jsem byl tenkrat na tehle jizde v kine. Koupil jsem si skvely soundtrack a tricko s Terrencem a Phillipem. Od te doby jsem samozrejme dospel, mmmkay, takze ted uz si nechavam jen hrnicek s Kylem a napisem "Dude. This kicks ass." Jo, a DVD taky, to je jasny, protoze tenhle film a serial jsou cira nekorektni, osvobozujici radost. Whats your fuckin face, unclefucker!

Těšil jsem se, protože jednička mě v kině doopravdy bavila, byla svižně vyprávěna, se spostou dobře natočených efektů, s lehkým nadhledem a vtipem (telefonní operátor k důstojnikovi, volajícímu z akce:nemáte zájem o naši akční nabídku?"). Dvojka nezačíná špatně, ale zhruba ve třetině jde všechno do kytek. Útrpné dialogy, neoriginální zápletka, čím dál víc patetických scén, odlehčující humor na pokraji tranosti a ve finále nuda a nezájem o cokoliv, co se děje na obrazovce. Akční scény byly chvilku fajn, k nevydržení byla cela hlavní partička včetně veselých robotů, obří robot z muzea s holi poslal děj někam směrem k Nekonečnému příběhu.

Povídka Milana Kundery z jeho Směšných lásek se dočkala slušného zfilmování s výborným obsazením. Světlou chviku zažil při natáčení režisér Kachlík, jehož spojení s Kunderou působí trochu absurdně. Podle normalizačního hodnocení se tenhle film stal "Kachlíkovou daní krizovému období konce šedesátých let, které mu nedalo možnost širšího uplatnění". No, aspoń za něco se Kachlík nemusel ve stáří stydět..

Soudruh Kachlík, který se, jak eufemisticky píšou normalizační Filmové profily "mohl plně rozvinout až po konsolidaci v sedmesátých letech" v tomhle filmu "zachytil dramatický zápas za revoluční bolševickou orientaci KSČ v roce 1929, kde na jejím V. sjezdu zvítězilo nové progresívní gottwaldovské vedení." A stálo to za to. Zounar za roli dostal Cenu Václava Klimenta Klicpery a film dostal cenu Laceno d oro na festivalu avantgardních neorealistických filmů v Avelinu. No, a Kachlík, nositel vyznamenání Za vynikající práci, laureát státní ceny Klementa Gottwalda, zasloužilý umělec, funkcionář Svazu českých dramatických umělců a poslanec České národní rady se tímhle filmem postavil ještě víc čelem k masám, vstříc miru a tak podobně. A to je taky dobře. V. sjezd se sice v oněch letech probíral ve škole delší dobu než celá druhá světová válka, ale ono neškodí osvěžit si tuhle historickou epochu ještě ve volném čase na nějakém tom odborářském představení.

Tak nějak se tomu nemúžu smát jako třeba Chlapcům a chlapům, protože tohle se točilo v době katů a lidi, kteří se nesklonili šli do kriminálu nebo do ciziny po tisícovkách. Pokud jde o agitačni tah na branku, málokdy se něco takového vidí. Kazačok, imperialisti s doutníky, demostrace dělníků, no, mazec. Zajímal by mě, kolik herců se za tohle stydělo, doufám že Kopecký s Deylem ml. ano. Kadar s Klosem si to pak před morálním soudem spravili Obchodem na korze, víc už nestihli, Kadár se snažil po Oscarovi chytit v USA, ale jednak nemě ten tah na branku (viz Vosovcovi dopisy Werichovi) a jednak už neměl čas.

Co tahle limonada slibovala, to taky splnila což je i u romantických komedií deviza. Slušné tři, a t i přes to, že některá klišé už byla trochu přes čaru (vydání románu, např.). ALe na druhou stranu, kromě happyendu lze ve filmu zahlédnout Sandru B. téměř nahou a ta aljašská příroda...

Medvidek zapomenut, dobrá práce, pane Hřebejku. Film s dobrým scénářem, solidní kamerou, nosnou myšlenkou, zajímavým příběhem a několika silnými hereckýmy momenty, to všechno dohromady nebývá v českých filmech poslední léta k vidění. Tenhle film už nerelativizuje a nelavíruje na všechny strany, naopak, vede dělící čáru mezi viníky a obětmi, ty jsou pak samozřejmě jak statečné, tak slabé. Motiv Kafka/ Sochar čerpá (pouze některá) fakta z reálné dvojice Kafka/ Třešnák (emigrace, pálení prstů, Svédsko), Kratochvíl se i podobně projevuje, včetně fotografova osvěžujícího sebevědomí emigranta, ktery se i v cizině postavil na vlastní nohy. Kratochvíl není ovšem jediným, kdo film zvedá nad průměr. Huba s Kolářovou a Chudík jsou přesní a velmi působiví. Na pět hvězd ten film asi neni (prvních dvacet minut je filmu proč), ale dám je v naději, ze bude víc takových filmů nez těch s jednou tleskající rukou podvádějícími doktory nebo Poláškem, co se snaží vypadat jako gigolo.

Americké remaky japonských duchařin a jejich styl vyprávění mám docela rád, ale u tohoto pokusu jsem vyloženě litoval, že na programu není dálnovýchodní předloha. Ta snad nemohla být takhle nezajímavě udělaná...Nadhozený motiv mi kromě toho nepřijde zdaleka tak nosný jako u vlajkových lodí žánru, zapnutý počítač, ani cd s dojíždějícím Bonamassou mě při psaní těhle povrchních postřehů žádnou úzkost nezpůsobuje. A kdepak já jsem už většinu těch záběrů a nápadů viděl? V jiných duchařínách, a není to tak dávno. Nic proti tomu, ale jak se pak má divák u filmu aspon trochu bát ptám se?