waits

Největší záhadou je, proč tenhle film končí ve všední den až po půlnoci, kdy už cílová skupina jistě spí s hotovými domácími úkoly ve svých školních brašničkách. Anebo jsem tak naivní a mládež teprve tou dobou doráží domu z pravidelné návštěvy místního baru? Anna Faris, kterou si nejvíc pamatuju ze Scary Movie, i Ryan Reynolds hrají (hehe) tak akorát jak se sluší na podprůměrnou teenagerskou komedii. I u takového žánru se já, starý suchar, někdy zasměju. Ale tady jsem se moc nesmál..

Nechci být ošklivý, ale tenhle dokument nebyl o KLDR, o kterém jsme se nedozvěděli nic nového nebo zajímavého, ale o Češích (Moravanech? nechci nikoho urazit:)). Nesourodá skupinka ve mě několikrát vzbudila pocit údivu ("No tak já jsem tady nežil, nic o něm nevím, lidi, tady mají Kim Ir Sena rádi, tak proč bych se mu nepoklonil") nebo trapnosti (chichotání, ráobyhrdinský pochod před sochou Vůdce a pak kolektivní poklona, závěrečný zpěv Internacionály v baru, doražené zpěvem If you are happy, say OK průvodkyně a turistů..) Ač bych si s žádným soudruhem nesednul k jednomu stolu, musím se smířit se smutným faktem, že vycepovaní soudruzi vojáci, průvodci a dělníci působili dospěleji a snesitelněji než silně buransky působící turisti. Tahle parta, co přivezla režimu trochu těch cenných deviz zanechala venku skutečně pokleslý dojem. Nejlépe to popsal Radek99: "Bodří Moravané se chovají jako poslušné turistické stádo a tady je paralela dokumentu Vítejte v KLDR! nejsilnější - stádnost je nejlepší cestou, jak ovládnout masy a nastolit systém potlačující demokratické principy a náš národ ji má stále ještě v krvi a pod kůží."" A já dodám: A ještě se u toho nechají točit a souhlasí s promítáním, panenko Marja!

Jeden z těch televizních filmů, u kterých si divák nezoufá, co že se to děje s jeho televizními finančními příspěvky. Silný, realistický příběh z doby, kdy se v malém a tajně podepisovala Charta a veřejně a kolektivně velebila Anticharta. Chramostová nemohla svoji herečku, zvažující pro a proti, zahrát lépe.

Jak to ten Yates dokázal, že po víc jak dvou hodinách filmu, který má míchat hutnou atmosféru, postupující strach a osudovou nevyhnutelnost blížícího se záverečného střetu jsem si nedokázal vybavit nic kromě závěrečného výstupu Brumbál-Malfoy-Snape, položeného ovšem na lopatky kýčovitou tryznou se zvednutými hůlkami. Co ještě zbylo? Děj postupně obrací stránky knihy, takže doklopýtá úspěšně na konec, o nějakém vnoření do děje ovšem nemůže být ani řeči. Yates prostě ukazuje některé scény z knihy jako pohyblivé obrázky, ovšem bez invence, jakoby bez zájmu a unaveně (unaveně vypadají všichni, včetně profesorů). A ty trable s láskou, ach ano. S jiným režisérem a s jiným scénáristou by mohla tahle serie klepat na lecjaké dveře, některé z nich by mohly být velmi temné, jiné silně vypravěčské se sevřeným dějem, například. Producenti si vybrali teenagerovské dialogy a rozbředlé vyprávění pro každého a pro nikoho. Že jsem se radši nepodíval znovu na výtečný třetí díl Alfonso Curaona, to měl ještě tahle serie naději.

To je prostě smutně nepovedený film. Sobota, který si sám psal scéníř musel být přitom ohlasem zklamán, vždyt je tam to, na co vždycky chodili lidi, včetně sentencí typu "Pindoure, asi jsem ti šlápnul zespodu rukou na nohu" a herců-tutovek, kterým se lidé smějí (Skamene nebo Přeučil). Celé je to ovšem zoufale nedotažené a přímo pekelná je Olmerova režie, kterého opustily profesní síly současně s nástupem devadesátcýh let. Příkladně záběry na Chytrovou, která hraje automaty a půjčuje si na hru od barmana Soboty - lépe by to natočil i úplný amatér na videokameru. Ve filmu si zahrál i Jára Kohout, který měl za sebou poměrně dobrodružný život (za protektorátu krátce vězněn i přes inzerování ve vlajce a hraní v prorežimích rozhlasových skečích, emigrace, účinkování v RFE v Mnichově a New Yorku).

Tenhle Eastwoodův kousek podává svoji lekci lidskosti takovým způsobem, že nezbývá než smeknout. Ve scénáři je všechno: působivý příběh, humor, vypjaté momenty, emoce bez citového vydírání, to vše poskládané do dokonalého tvaru. Walt Kowalski je člověk, s kterým jsem se rád přes plátno seznámil. A když na konci mručí do titulků svoji písničku, je mi jasné, že na něho hned tak nezapomenu.

Odpolední limonáda, vcelku odlehčená, ale poměrně obyčejná. Vlastně bych to neměl hodnotit, protože posledních patnáct minut jsem neviděl, hodil jsme lyže na záda a šel na si zabruslit na zbytky sněhu, co zůstaly na horách, ale předpokládám, že konec bude takový, jaký se dá čekat. Červená knihovna vhodná pro ženy, co vědí, že jsou daleko lepší, než jak je okolí vidí a potřebují se v tom utvrdit.

Ivan Olbracht nám zanechal nejen Nikolu Šuhaje a Golet v údolí, ale také oslavné reportáže z SSSR a Annu Proletářku. Ideální látka pro novou, proletářskou kinematografii, a když se jí chopí pokrokový režisér Karel Steklý, dostanem pravé dílo své doby. Karel Steklý (nositel Státní ceny 1947, zasloužilý umělec 1967, nositel Řádu práce 1972, národní umělěec 1973, nositel Řádu Vítězného února 1975, nositel Řádu republiky 1978) si střihnul kromě režie i scénář a byla Státní cena v 1953. Filmové profily z 80.let snímek kvitují slovy ""..Osudy hrdinů-proletářských umělců Anny a Toníka-se odehrávají na pozadí událostí roku 1920, kdy se československá dělnická třída pokusila nastolit vládu lidu.Karel Steklý byl za tento film vyznamenán státní cenou 1. stupně a několika dalším pracovníkům byly udělěny čestné prémie." Stěžejní je samozřejmě závěrečné prozření Anny, zajímavé okamžiky se objevují samozřejmě i během filmu, kdz se ukáže proradná tvář sociální demokracie během bitvy o Lidový dům. Toník Josef Bek k soudruhům: "Ubráníme se a zvítězíme. A nejen Lidák, ale i tahle fabrika bude jednou naše. Soudruzi dělníci: Hurá. Ředitel (vtipkuje): Až se budete dělit, nezapomente taky na mě. Toník (jakoby laskavě, ale současně výhrůžně): Budte klidnej, pane řediteli, my vám nezůstanem nic dlužni. Soudruzi (smějí se)"..Tak asi tak.

Takhle se točí agitky, takhle se předává poselství mladým, tápajícím vojákům? Nedivil bych se, kdyby lecjaký vojín u povinného promítání usnul a sednul pak na lep nějaké proradné diverzantce, lákající z neštastníka informaci o počtu soudruhů v jeho četě. Kachyna a Jasný natočili špionážní agitku, ale tak nudnou, že jsem se musel nalévat imperialistickým Fassbindem, abych dočkal konce.

Předpokádaná salva digitálních efektů, někdy strhujících (přejezd autem k letadlu), jindy méně, doplněná emočně vypjatými a pitomými dialogy se dostavila, za mě ovšem ve snesitelnější podobě než ve Dnu nezávislosti. Emmerich jako obyčejně tlačí příliš na pilu, takže jsou některé okamžiky k nekoukámí i pro diváka, předem připraveného na ta nejbrutálnější klišé (zachránění odpudivého psíka, například, nebo jásot posádky nad vyplaváním ciziho chlápka z haydraulické komory). Bez nich bych neváhal daát blockbusterové čtyři hvězdy. POZOR TRAILER !!!Zábavné je rozpoložení scénáristy, který doufá, že se divák zatetelí blahem, když se zachráněná elita lidstva vyjde porozhlédnout po nové Zemi. Onen divák, který by v případě katastrofy polehával na dně moře, sleduje radující se elitu, kterou u Emmericha zastupuje naříklad politik-nelida nebo boháči, zachránění díky svým penězům, se pak raduje, když přeživší zamíří na trdičně kvalitních čínských plavodlech k břehům Afriky, kde budou místními jistě vlídně přijati a společně vybudují nový svět. No, a pokud jde o všechny, kteří utrarí všechny své penize už tento rok, nastane o Silvestra 2012 smutný okamžik, kdy, jak říká Woody Allen "nastane všeobecné zklamání, protože budou muset jít zase do práce" Uvidíme se v roce 2013..