Santiago.

Vánoce zuří v plné síle, v televizi už po x-té běží Popelka a schyluje se k dalšímu Mrazíkovi... Cítíte se tím vším přesyceni, stejně jako cukrovím a bramborovým salátem? Pak možná nastala ta pravá chvíle na lehké osvěžení. Tím pro mě byl tento film. Přestože jsem měl ihned po shlédnutí pocit spíše lehce nadprůměrného filmu, který jaksi až příliš lehce klouzal od začátku ke konci, postupem času jsem si uvědomil, že právě v tom je jeho kouzlo. Bill Muray měl zatracené charisma i v té teplákovce! Naprosto mě fascinovalo s jakou lehkostí a samozřejmostí proplouval situacemi, ve kterých by se asi většina z nás cítila přinejmenším trochu trapně :). Je to jeden z těch filmů, které vás neohromí svou pompézností a vyhroceností, ale na který se po čase rádi podíváte ještě minimálně jednou.

Skupina mladých plážových povalečů otrávených konvenčním cestováním a přeplněnými turistickými centry si vytvoří podobné vlastní centrum kdesi v Asii na přísně utajovaném místě. Toto parta huličů tvářící se jako komunita, tráví celé dny na pláži hraním fotbalu a kriketu až do zblbnutí, přičemž všichni touží po tamponech, čokoládě a tužkových bateriích. Přifaří se k nim jeden dolarový baťůžkář, kterého už omrzelo hrát videohry a vydal se za dobrodružstvím. Brzy, zřejmě díky své vyšinutosti, dosáhne v této skupině uznávaného postavení. Poté, co mu dojdou baterie v jeho videohře a nebaví ho ani krásná Virginie Ledoyen, se z něj stane rambo-tarzan, který se baví provokováním místních zemědělců, kteří místo motyk a rýčů v rukou třímají automatické pušky. Vrcholem jeho dobrodružství je, když mu před očima rozstřílí čtyři další rozjívené turisty. Mezi "nejdojemnější" scény patří odsun švéda s ukousnutou nohou na samotku do stanu, aby si parta mladých psychopatů (jak jinak vysvětlit absenci jakékoliv empatie) mohla nerušeně hrát volejbal. Na konci hlavní hrdina příběhu nad fotkou vzpomíná, jaké to byly skvělé prázdniny. Přes to všechno má film díky hudbě a hlavně hereckému výkonu DiCapria (kterého jinak moc nemusím, ale ty vyšinuté role mu kdoví proč sedí) své kouzlo, a pokud člověk zavře obě oči nad nereálností počínání většiny postav, má před sebou film, který má prostě něco do sebe.

Ano, mohlo to být i lépe natočené a místy toho patosu bylo až příliš, ale přesto jde o nádherný pohled do ne vždy krásného a bezstarostného dětského světa. Vlídně podané těžké téma, které svým zpracováním může oslovit i mainstreamové publikum, což beru v tomto případě jako pozitivum :).