wampilenka

Myslím, že milovníci hororu film ocení. Film je v rámci žánru tak na 4*. Je natočený tak, že se divák opravdu bojí, takže pokud to od filmu očekáváte, tak směle do toho. Budu ještě chvilku přemýšlet, jestli nejsem zbytečně nespravedlivá a možná hodnocení zvednu.

Nemůžu nedat plné hodnocení a přece to není 100%. Film je úžasný, ale z knižní předlohy si vzal tu nejbulvárnější, divácky nejvděčnější část. Vůbec by mi nevadilo, kdyby měl ještě 3x 3 hodiny, aby se v něm objevila další látka. Film totiž končí v okamžiku, kdy ta nejzajímavější část příběhu teprve začíná. Podobá se tím pohádce, kde nebývá vyjádřeno, co znamená to závěrečné "žili ____ až do smrti". (Líbí se mi komentář Matematicka)

Děsivě krásně natočená propaganda. Jakmile se na scéně objevil predátor, zazněla dramatická hudba. Oproti tomu plachtění býložravého rejnoka, který žije v symbióze s malými rybičkami, doprovázela hudba jásavá. A tuto symbiózu nazvali tvůrci filmu podmořskou !solidaritou!. Ehm. Horší ale než masožravá ryba je člověk. Přesněji, rybářskou vesnici hlas vypravěčky ještě toleroval, ale velkoměsto už ne. Lidé si prostě dovolili moc, když slezli z těch stromů. To jsem ještě netušila, jakou třešničku film na závěr nabídne: vzdejme se náboženství, stejně nás nezachrání, zachrání nás jedině naše inteligence. Krom toho, že to tvrzení je blbost, je to ještě pokrytectví: Hodinu a půl jsou na nás chrlena dogmata enviromentalismu a pak toto. Koukat na to příště, tak jedině s vypnutým zvukem, případně si k tomu místo původního znění pustím nějakou oblíbenou hudbu.

Problém nízkého hodnocení na csfd spočívá v tom, že cílová skupina hodnotit neumí.

Zklamané očekávání. Doufala jsem, že to bude víc o tom počítači. :-(

Dívá-li se někdo na pohádky v dospělosti, může porovnat, jak vnímal postavy v dětství a jak je vnímá dnes. U Zlatovlásky se to v mém případě liší velice. Když jsem byla malá, byl král prostě zlý, a Jiřík se Zlatovláskou dobří... Ale ty nuance co do toho vnáší věk (haha)! Například mám za to, že královo největší minus je, že je pyšný, ale vůbec mi nepřipadá divné, že chce Jiříkovi nechat setnout hlavu. Mocný král přece musí mít ke svému kuchaři naprostou důvěru, musí věřit, že mu nenasype jed do pití nebo něco takového, a Jiřík prostě neuposlechl příkaz a důvěryhodnost ztratil. Jiřík z dnešního pohledu je sice pěkný, ale tak trochu trubka. A Zlatovláska... taková unylá a blyštivá s jednoznačně nejhorším repertoárem písniček (Líbí, mně se líbí vs. depresivní Proč jsem jedl rybu? ehm...). Rýpavému oku neunikne ani že 12 dcer krále rybáře nedělí větší časový odstup, takže buď byly dvanácterčata nebo několik vrhů vícerčat brzy po sobě. Není divu, že tam nemají maminku, jen mírně bláznivého otce. Známý příběh tedy není důvod, proč se k pohádce na youtube vracím, tím je hudba, kterou si občas pustím pro zlepšení nálady. Jsem ale zvědavá, co na pohádku řekne další generace (až se dostane ke slovu).

Kdybych ten scénář psalá já, kvalita filmu by byla obdobná, ale paní by zamyslela, jestli by ji místo v bordelu, nevzali třeba na pokladnu v kauflandu. Vzali by ji a jediné prasárny, co by se ve filmu objevily, by pocházely z pultu lahůdek. Inu, pozdě honit bycha.

Z čistě narativního hlediska to je hrozná nuda. Kdyby se dokument zaměřil třeba na to, jak paterčata rostou, už by to mělo nějakou příběhovou linii, ale o ně samotné moc nejde. Od porodu se zatím akorát dohadují matka a babička s pečovatelkami, případně naříkají, jak nic nemají a nikdo jim nic nedal. Tyto scény se odehrávají v mnoha situacích a kontextech: Matka si stěžuje kardinálovi Dukovi. Matka naříká, že nemají peníze, po té, co vysolila 6 tisíc za fungl nové křestní oblečky pro mimina (nezná mimibazar?). Atd. Ale i přes situační rozmanitost jde pořád o to samé dokola. Ze zvědavosti snad dokoukám.

Hodnotit tento snímek pro mě není snadné. Forma je... divná, a, jo, manipulativní. A pak je tu "mesidž": Nezabíjejte děti! To není poselství za 5 hvězdiček, ale za 12, a to těch, které tvoří korunu Immaculaty. Dá se ale natočit pro-life snímek bez emocí? Dá se tahle zpráva říct s klidem a vyčkáváním, napsat bez vykřičníku? Myslím, že ne, protože to *je* naléhavé, ale stejně věřím, že by to šlo zpracovat líp. Za postoj tedy dávám plný počet, ale za výraz aspoň jednu strhávám.

Prolnutí světů dvou mých oblíbených filmových/literárních typů: řeholnice a detektivové. Akorát těch detektivů tam bylo žalostně málo a moc dlouho se na obrazovce také neohřáli. :-) Nevadí, o ně ve filmu nešlo, ale bavilo mě, jaký "světský" kontrast tvořili k sestrám dominikánkám. Líbilo se mi, že ani jedna ze dvou hrdinek nebyla hned od začátku zobrazena jako dokonalá už-rovnou-svatá. Obě byly hříšnice: pyšné a (svým způsobem) životu nebezpečné. Ale nad žádnou sestrou ve filmu nebyla zlomena hůl. Jak ve filmu pravila matka představená: nemůžeme se zabývat její vinou, ale její spásou. V dané chvíli to platilo pro Terezu, ale tahle slova by mohla být losovaným mottem pro celý film.