nash.

Film, kde Van Damme dostává jednu nakládačku za druhou? Jiste, je to jen v rámci utajení, ale stejně. Zejména, když člověk náhradou nedostane ani ucházející příběh, ani slušné tempo. Nakonec škoda, že přitom všem ještě nevzal kytaru a nezačal vězně přesvědčovat o tom, že je třeba třídit odpad a šetřit přírodu, to by možná trumfl i Seagala.

Předzvěst Seagalova úpadku, při zpětném pohledu ovšem ještě ne tak hrozná jako to, co následovalo v dalších letech. Předvídatelné, naivní, laciné a přes solidní tempo na akční film překvapivě nudné.

Příběh Artura, který během Vánoc uvízne na letišti, vybízí ke srovnání se Spielbergovým Terminálem a ve většině ohledů z něj vychází vítězně. Arturo nepochází z žádné exotické divočiny jako Viktor Navorský, je to obyčejný okradený muž, který vinou úředníků skončí, bez bot a bez prostředků v bezcelní zóně letiště, což je podáno jako něco, co se může stát každému. Místo obyčejné i když milé spielbergovské zábavy, která se nás až tak moc netýká, nabízí jako přidanou hodnotu možnost sebereflexe i zamyšlení nad společností v níž žijeme. Jean Rochefort je navíc vynikající herec, který své postavě dokázal vdechnout zdání věrohodné civilnosti i přesvědčivý vývoj opírající se o postupné odhalování skrytého světa letiště a především osudů dalších, značně různorodých trosečníků, kteří tu jako on uvízli, na rozdíl od něj však někteří i na mnoho měsíců a bez východiska. Nečekaně působivý a příjemný film s otevřeným koncem, který se nemusí uchylovat k romantické berličce, aby zaujal, a i ten humor spíš jen tak lehce naznačí, napoví a nechá na divákovi, jak jej přijme. Určitě film, který bych si po čase ještě jednou rád zopakoval.

Zrození legendy. Spin-off, který se stal základem úspěšné série a znamenal odklon od elegance k bláznivějšímu humoru, který z Clouseaua postupně udělal totálního crazy idiota. Nicméně tady ještě balancuje mezi tím idiotem, kterým se měl stát a tím milým zmatkářem, smolařem a popletou, kterým byl v původním filmu. Úvodní scéna nahlížející okny na cvrkot v Ballonově zámku je bezmála geniální, stejně jako výtečné rozuzlení případu a pointa. A mezitím spousta výborných gagů a skvělé zábavy, ve které je vidět jak se Seller postupně rozehřívá , nabírá obrátky, vypilovává svou nejslavnější postavu k naprosté dokonalosti a vytváří základy, které další díly rozvíjejí, ať už jsou to Clouseaovy převleky, pokusy o jeho likvidaci nebo vztahy se ženami. Také se tu poprvé objevují dvě neodmyslitelné postavy série, Clousauova nemesis inspektor Dreyfus a komisařův "sparing" sluha Kato. Bezpochyby jeden z nejlepších dílů série.

Neplánované početí legendy. Nenáročná, stylová, lehce stravitelná lupičská komedie s řadou svižných a zábavných dialogů prokládaných elegantní situační komikou. David Niven ji šarmantní lupič gentleman, Capucine je neodatelná mrcha, rozverná Claudia Cardinale na tygří kožešině je ztělesněným snem a Sellers pokládá základy svého Clouseaua, zatím spíše jako milého sympatického zmatkáře a smolaře, nikoli jako destruktivního idiota, kterým se stal později. Přesto, nebo možná právě proto, patří jeho scény k těm nejlepším a doslova si jimi navzdory Nivenovi, CC i Capucine ukradl film pro sebe. Scény, ve kterých se snaží dostat k milostným hrátkám s krásnou manželkou patří k nezapomenutelným a možná vůbec nejmilejším scénám panterovské série.

I po letech velmi příjemná pohodovka, která se netváří jako hluboká psychologická sonda a téma pojímá spíš formou odlehčené zábavy lehce okořeněné romantikou. Je jiná, a možná ne tak dobrá jako Spadli z nebe, ale Tom Hanks je kouzelný, první "neusazená" polovina je výborná, plná skvělých nápadů a drobností, kupodivu ani Zeta mi tentokrát nevadila a její postava dokonce patřila k těm zajímavějším.

Pokud bych parafrázoval jeden z bodů samurajského kodexu cti, řekl bych "Žádný otec nemůže spát pod stejným nebem jako vrah jeho dítěte". A ať už je Gibson jako člověk jakýkoli, jako představitel naštvaných mstitelů je dokonalý. Ať už jako středověký Wallace, patriot Martin nebo zrazený Porter. A také jako zoufalý otec Craven, tvrdý, nekompromisní, přesto stále lidský, navíc ve filmu, který je mnohem lepší než jsem čekal. Ten zdařile balancuje mezi thrillerem, kriminálkou a dramatem, zdařile mísí klasickou revenge story s motivem politických čachrů a konspirací, bez oklik postupuje kupředu, jak Craven postupně, krok za krokem odhaluje a skládá jednotlivé střípky skládačky. To vše okořeněno občas nějakou malou akcí nebo skvělými scénami v nich se Craven setkává ze záhadným Jedburghem. Jako fanda příběhů o pomstě jsem byl spokojen.

Poslušno pravidel pokračování, je tady všeho víc a je to všechno nablýskanější. Přesto je to stejné, neslané nemastné, místy nechtěně komické, nudné, dokonce nudnější než jednička. Přemýšlím, jestli bych to před dvaceti lety viděl jinak kdybych to tehdy viděl.

Tak jako jsem nikdy nepochopil oblibu Bohdalky u národa českého, tak jsem nepochopil Pěničkovu lásku k Ance Kulaté. A tak, i když je závěrečné střetnutí Vacátka a Pěničkou na půdě nezapomenutelnou a neskutečně silnou scénou, mě tahle balada o jedné nešťastné kasařské lásce zabalená do zdařilé exkurze mezi prvorepublikovou galérku, nikdy moc nebrala.

Bezpochyby to nejlepší co kdy spolu Svěrákové udělali, a asi i to nejlepší z polistopadové české kinematografie. Má dokonale vykreslenou doslova magickou atmosféru, brilantní scénář, krásnou hudbu, výtečné hereckými výkony, od nezapomenutelného Jana Třísky a typicky civilního, přesto výrazného, Zdeňka Svěráka, až po epizodní perličky jako je do rakve nachystaný Bolek Polívka. Veselé a úsměvné se v dokonalé harmonii proplétá s vážným, ponořeno do magického oparu nostalgie a vzpomínek, ve kterém se každou chvíli blýskne skvělá hláška, geniální moment (nastřelená ruka, pancerfaust) nebo nějaký hezký nápad. Ani po dvaceti letech navíc Obecná škola neztratila nic ze svého kouzla a možná je dokonce s přibývajícími léty (mými, ne filmu), lepší a lepší, obohacena mými vlastními sílícími sklony k idealizovaným vzpomínkám na dětství.