majky19

Čtvrtá epizoda se nese ve znamení odklízení a likvidací radioaktivního materiálu, který se ještě nachází na střeše černobylské elektrárny. Na pomoc s touto akcí jsou připraveni i západoněmečtí roboti, nicméně ti svůj účel nedokáží splnit, a proto jsou na úklidové práce povoláni vojáci, kteří musí grafit shazovat ze střechy ručně. Na místě se mohou zdržovat maximálně 90 vteřin, víc už je smrtelně nebezpečné. Současně opět se setkáváme s prof. Legasovem, Chamjukovou z Běloruského institutu, a samozřejmě Ščerbinou, jehož postava také prochází určitým vývojem, kdy byl zpočátku zcela lhostejný vůči odehrané katastrofě a zejména vůči opatřením, které bylo nutné za účelem záchrany civilního obyvatelstva uskutečnit. Dále se prof. Legasov chystá na mítink do Vídně, kde má světu objasnit okolnosti černobylské katastrofy. Jak se dozvíme v následujícím díle, všechno je jiné, než se na první pohled může zdát.

Hlavní roli zde opět hrají profesor Legasov a profesorka Chamjuková. Opět sledujeme velmi obětavou a statečnou práci obyčejných lidí, kteří i za cenu vlastních životů neváhají jít do rizika a udělají všechno proto, aby následky černobylské katastrofy nebyly ještě daleko horší. Velké uznání krom výše uvedených osob zasluhují zejména horníci z Tuly, kteří jsou si zcela vědomi nebezpečí, které je čeká, i přesto však neváhají ani okamžik a jdou budovat tunel pro chlazení. Chamjuková se mezitím vypraví do moskevské nemocnice, kde se setkává s hlavními aktéry, kteří svým jednáním způsobili černobylskou katastrofu - Datlov, Achimov aj. Současně se setkáváme i s příslušníky KGB, kteří nepohodlné lidi pronásledují a ztěžují jim život, zejména pak prof. Chamjukovou, která je po návštěvě nemocnice zatčena. I tato epizoda se nese ve znamení obrovské arogance a ignorance sovětských pohlavárů, kterým není nic svaté, kteří se starají víceméně jen o své pohodlí a dopady černobylské tragédie na civilní obyvatelstvo je nechávají takřka ledově klidné.

Běhá z toho úplně mráz po zádech, co všechno v té době bylo možné. Zkostnatělost, arogance, ignorance a naprostá neschopnost je to jediné, čeho měli sovětští soudruzi v čele s generálním tajemníkem Gorbačovem takříkajíc na rozdávání. Jediní rozumní lidé, kteří se v průběhu tohoto příběhu našli, a dá-li se to tak říct vzbuzují sympatie, je prof. Legasov a jaderná fyzička Chomjuková z Běloruského institutu. V tomto díle sledujeme zoufalé snahy o zastavení této katastrofy, přičemž s jedinými rozumnými nápady na řešení této situace přicházejí pouze výše uvedení.Sledujeme zoufalství lidí, kteří přicházejí v důsledku radiace o své blízké, i zoufalý boj s časem, kdy je zapotřebí co nejrychleji na situaci reagovat, aby důsledky nebyly ještě fatálnější nejen pro země Sovětského svazu, ale i pro ostatní státy bývalého východního bloku, včetně tehdejšího Československa.

Výborný úvodní díl, který zobrazil neuvěřitelnou aroganci, lhostejnost a lehkomyslnost vedoucího provozu Datlova, který svým nezodpovědným chováním zapříčinil jednu z největších katastrof v moderní historii. Současně se zde můžeme setkat i s neuvěřitelným chováním sovětských funkcionářů, kteří byli připraveni udělat vše proto, jen aby tato katastrofa pokud možno nevyplula na povrch a aby byla před veřejností co nejdéle utajována. Životy a bezpečnost vlastních lidí byla až na druhém místě.

První filmová adaptace knihy Ericha Marii Remarqua "Na západní frontě klid." Jedná se o velmi kvalitní a věrohodný snímek z dílny režiséra Lewise Milestona, ve kterém jsou zobrazeny osudy mladých mužů, kteří ihned po absolvování maturity putují ze školních lavic rovnou do zákopů první světové války. Jsou zde velmi věrným a naturalistickým způsobem zobrazeny ukrutnosti a útrapy, s nimiž se tato tzv. "ztracená generace" musela po celou dobu válečné vřavy potýkat.

Ačkoliv snímek trvá přes tři hodiny, v žádném případě to ničemu neuškodilo. Naopak. Tento snímek je velmi povedený, věrným způsobem reflektuje hrůzné zážitky členů posádky, pro které v podstatě každý den může být tím posledním, a buď plavbu přežijí, nebo zemřou. Je to možná trochu nešťastné říct tímto způsobem, ale členové posádky na mě působili velmi sympatickým dojmem. Zejména tím, jakou měli disciplínu, jak každý člen si byl vědom toho, jaké úkoly musí plnit a především, jak posádka mezi sebou kooperovala, jak byla sehraná a jak v kritických okamžicích dokázala společně táhnout za jeden provaz, kdy doslova loď klesala ke dnu. Zaujme zejména herecký výkon kapitána/pana Kalena v podání Jürgena Prochnowa, který zde ztvárnil jednu ze svých nejlepších, ne-li nejlepší roli a který svou posádku dovedl až do přístavu. O to byl ten závěr filmu silnější, když na přístav zaútočilo nepřátelské letectvo, které v podstatě všechny členy posádky pozabíjelo a ponorku, která doplula do svého cíle poslaly definitivně ke dnu. Snímek nezbývá hodnotit jinak než stoprocentně a zcela po zásluze dávám 5 hvězdiček.

Snímek nebyl nejhorší, ale k "velkolepému historickému dramatu" má podle mě také poměrně daleko. Snímek reflektuje události polsko-sovětské války, věrným způsobem zachycuje ukrutnosti, kterých se příslušníci sovětských vojsk dopouštěli nejen na Polácích. Snímek na mě místy ovšem působí velmi chaoticky, bojové pluky se rychle objevují a mizí a občas je poměrně obtížné rozeznat, kdo s kým vlastně válčí. Co naopak považuji za přínosné a zdařilé, jsou scény s náčelníkem Polska, maršálkem Józefem Pilsudskim, které patřily zřejmě k tomu nejlepšímu, co snímek nabídl.

Krásný a správně vyvážený snímek, který zahrnuje prvky takřka všech žánrů - válečného dramatu, komedie i romantického filmu. To vše pod režisérskou taktovkou Roberta Benigniho, který se současně představil v hl. roli Guida. A nutno podotknout, že to byla zcela určitě správná volba, protože jeho výkon v tomto snímku je nezapomenutelný, v tom nejpozitivnějším slova smyslu.

Další vynikající epizoda, která je tentokrát věnována třicátým létům, kdy již v Německu naplno zuří nacismus a Einstein se spolu s ženou Elsou snaží z Německa uprchnout. Je ovšem podrobován místy až nepříjemným otázkám ze strany amerického vyslance, zejména jedná-li se o politické otázky, ale nakonec jsou naštěstí Albertovi víza vydána. Současně nás Albert Einstein ve svých myšlenkách zavádí na místa, která v průběhu svého života navštívil a poukazuje úspěchy, kterých na své cestě dosáhl.

Upřímně řečeno, prvních 15-20 min. byl tento snímek takový neslaný-nemastný, úvod byl na můj vkus příliš zdlouhavý a období Protektorátu a tragické smrti trenéra Valenty bylo podle mého soudu až nadbytečné. Film začal být zajímavý v okamžiku, když basketbalisté jeli vlakem na ME do Ženevy, kde získali pro svou zemi zlato. Místy se ve filmu objevily i zábavné momenty, zejména pak ubytování reprezentantů ve vykřičeném domu, kde mladí basketbalisté byli ve výborných rukou. Od tohoto okamžiku film nabral dobré tempo a v žádném případě nebyl prostor k tomu, aby se při jeho sledování divák nudil. Moc se mi líbilo, jak byly sportovní úspěchy československé reprezentace zobrazeny v kontextu historických událostí, které měly na naši zemi a na naše občany mírně řečeno velmi negativní dopad. Co se týče hereckého obsazení, bylo zvoleno velmi dobře, ať se již jednalo o herce zkušené - Alena Mihulová, Jan Hartl, Chantal Poullain nebo Jaromír Dulava, tak samozřejmě i herci, kteří ještě až tak příliš známí nejsou, ale díky svým výkonům o nich zcela jistě uslyšíme i v budoucnosti. A samozřejmě také musím zmínit a vyzdvihnout výborný výkon Ondřeje Malého, který roli funkcionáře Hrabala ztvárnil opravdu excelentně. Myslím si, že tento snímek patří a bude patřit k tomu nejlepšímu, co tento rok v rámci české kinematografie nabídl, a troufám si tvrdit, že by mohl být i českým zástupcem v boji o Oscara, v kategorii cizojazyčný film. Současně si myslím, že by film mohl být úspěšný i na Českých lvech, pokud tedy nebude ještě natočen nějaký film o nějaké nejmenované utlačované menšině, která si soustavně stěžuje, jak se jí v naší zemi žije špatně. I z tohoto důvodu přeji filmu, aby nedopadl stejně jako další skvělý snímek "Fair Play" z roku 2014.