tomeš

Bradley Cooper mĕ mile překvapil. A jak předlouhé filmy nemám rád, tak tohle mi uteklo. Tématicky a scénaristicky nadprůmĕrné.

Herecký koncert. Tečka. Nemohu si pomoct, ale jak Tommy Lee Jones, tak moje oblíbená Meryl Streep (nominace na Zlatý glóbus) jsou ve svých rolích naprosto geniální. Všichni už jsme oba viděli ve spoustě zcela odlišných rolí a oni zase překvapí a zase excelují v pozicích (jak hereckých, tak - ehm - jiných), ve kterých jste je nečekali. Příběh, který si zaslouží vyprávět a zaslouží shlédnout. Tahle generace bude stále větší cílovou skupinou a proč by se na plátně nemohli bavit o orálním sexu.

Je až zábavné, jak dokonale špatný je tenhle film snad ve všech aspektech. Příběh úspěšného padesátníka, který až po odchodu z dlouholeté práce v americkém velkoměstě začne objevovat svou pravou sexualitu (jako opravdu? v 55ti letech?), sice možná není zcela obvyklý (potenciálně originální námět), ale je zcela určitě totálně zabitý - vlastně vším: nudným (ale mega NUDNÝM) scénářem (nic se neděje, a i to nic je protahované k uzoufání), děsivými hereckými výkony (dokoukal jsem to snad jen kvůli roztomile zmatené Wendie Malick), divnou hudbou, atp atp. Režisér a scénárista (debutant v obojím) Jay Arnold je sice uvědomělým gay aktivistou (thumbs up), ale tápu ohledně toho, co člověka ponoukne k takovému "výkonu", škoda promarněné šance. Nicméně pokud prahnete po filmovém zpracování strastí starších homosexuálů a jejich coming outu, doporučuju výborný Millsův film Beginners (2010) nebo prostopášnější Boy Culture (2006).

Vtipnější, chytřejší a zábavnější, než jsem čekal. Jistě, veze se to na vlně romantických high school musicals, ale jak nápady (gagy), tak zpracováním (poctivý Hollywood - a to nemyslím nijak ironicky), včetně hereckých výkonů, jsme o trochu výše (kdybych měl někoho vypíchnout, tak rozkošná je Rebel Wilson). Sympatická jsou pěvecká čísla, která odpovídají středoškolské úrovni a nedělají ze sebe světoborné výkony, stejně jako celý film: je si vědom žánru a v jeho rámci je podle mě špičkou. (Mínus hvězda za scény se zvratkami.) Prostě mě to bavilo.

Na nahotu na plátně si člověk překvapivě rychle zvykne a to, co zbyde, není nejhorší filmová adaptace - řekl bych až slavného - off-Broadway muzikálu. Tedy v případě, že divák je gay a chce si poslechnout písně o zákrutách gay života. Bohužel v mém případě, muzikály zrovna nemusím. Jedna hvězda za snahu (jen ať se taková dílka točí a divák si má z čeho vybírat), druhá za překvapivě nemarné herecké a pěvecké výkony. Výjimečně kvalitní je zvuk, což musí být tím, že se nahrával ex-post ve studiu (pokud to bylo live, kde měli schované mikrofony a porty?).

Je to taková klišé-ovitá drama/komedie, u které se občas zasmějete, ale asi neuvidíte nic, co už jste někde jinde neviděli, a znova se na to nejepíš taky podívat chtít nebudete. Co mile překvapí je obsazení, ať už moje oblíbená Mary Steenburgen nebo Mila Jovovich (v roli matek), které ale nemají co hrát. Obě hlavní role jsou taky pěkně obsazené a upřímně - nebýt jakože-drsňačky Juno Temple a gay-best-friend Jeremyho Doziera, kteří se snaží, seč mohou, Dirty Gril by se ukoukat nedala. Mmch: někdo (hellstruck) tu v komentáři psal, že na filmu je originální ta atmosféra sedmdesátých let. No, byla by, kdyby se film neodehrával v roce 1987. Takže ani ta výprava se netrefila - hellstruck má pravdu, vypadá to jako sedmdesátky.

Pět hvezdiček za téma (o významu dokumentování této generace a boje za práva nelze pochybovat), ovšem takové tři za zpracování: pokud bezmála dvouhodinový dokument nemá třeba nějaký epický oblouk, tak ani sebevětší snaha vyhnout se mluvícím hlavám (která se, uznávám, povedla) a hravá kamera nemůžou udržet pozornost diváka po celou dobu. Což nic nemění na tom, že bych si přál více takových vtipných a dobře natočených dokumentů. Takže ve výsledku 4*.

Tak toto mě potešilo, jde o výrazný nadprůměr ve queer filmech, žádné béčkové psycho drama. Adam Salky odvedl solidní kus práce, který neurazí a dobře se na něj kouká. Přišlo mi to poměrně originální, dobře sestavený příběh, snad dokonce napínavé to bylo. Dokonce mám pocit, že se na to budu chtít výhledově podívat ještě jednou. Obstojně vybraní herci (velmi mile překvapil mně neznámý Ashley Springer), kde snad jediným maličko slabším místem je překvapivě Zach Gilford, kterému se těžko věří například během sezení u psycholožky (kterou hraje naprosto úžasná Sandra Bernhard, jinak prvotřídní komik) nebo v "bitce" u auta, kde ovšem podle mě zahaproval scénář. Nicméně pokud tyto výkony člověk porovná s krátkometrážní předlohou Dare (2005), pořád celovečerní podání vítězí na celé čáře.

I tak dlouhý film uteče jako voda, natočené je to báječně, korunované mně neznámou Jessicou Chastainovou. Stejně to ale bylo maličko dlouhé a nabírá to spád teprve postupně. I když lidi v kině i tak zapomněli popcorn žvejkat.

To schéma snad už tehdy bylo klasické: sejde se partička teploušů, mezi nimiž najdeme snad všechny jejich archetypy, a "řeší" své životy. To známe nejen ze zde připomínaného seriálu Queer as Folk (2000) nebo z roztomilého (o starších chlápcích) Love! Valour! Compassion! (1997), ale dokonce i z o třicet let staršího a průkopnického fláku The Boys in the Band (1970). Broken Hearts Club je dílko milé, hladké, leč plytké a fádní: docela rychle to uteče, ale mnoho si z toho člověk neodnese. Ale na nedělní odpoledne, proč ne.