Jendus

Film je blbost. Záběry ukazující bílé tesáky, běhající bestie, tlučení kulů a pobíhání po hřbitově před svítáním s babkou na hrbě. Spíše než horor opravdu komedie a já jsem se královsky bavil, srnečci...

Pocet vterin, kdy sem se smal, by se dal napocitat na prstech jedny ruky. Humor zcela trapnej a stupidne nejapnej. Velky zklamani po takovy promotion... Delat si srandu z Ameriky, sem pro, ale chovat se stejne prihlouple, tak to ne. Pokud se mi kotoucek s timhle dostane jeste nekdy do ruky...

Rozporuplny dilo, kde, mozna pro nektery, si vzal F. A. Brabec az moc velky sousto. Nebo se proste tyhle balady nemel nikdo pokouset zfilmovat a nebo byla Svatebni kosile tak genialni, ze jen za to si zaslouzi Kytice cejch 4*.

Film, jenž nám v celé své míře odhalil klenot jménem Johny Depp, právě zde začínala jeho dnes již několikanásobná spolupráce s Timem. Burton, jako mistr imaginace a ponuré atmosféry, dokonale poukázal na lidskou vlastnost a tou je strach. Strach z nového, neznámého. To v tomhle snímku představuje právě Edward, člověk, který má místo rukou nůžky, ovšem srdce a povahu mnohem lidštější než samotný nositelé této rasy. Jeho dobrotu a jádro jeho povahy ovšem dokáže pochopit jen jeden člověk, dívka, jež zde ztvárnila skvělá Wynona Ryder. Edward je i přes své prvotní přijetí do společnosti, ovšem do takové, které nerozumí, celkem logicky nakonec, vzhledem k myšlenkovým pochodům davu lidí, vyhnán do ústranní. Ovšem jeho pobyt mezi lidmi zanechal nesmazatelnou stopu. Jen málokdo ví, proč sněží…

Kukačka je dalším filmovým počinem režiséra Rogožkina a jeho Svérázných lovů či rybolovů. Oproti tomu je v tomto filmu vidět méně vodky kalení, ale zato více děje a obsahu. Příběh filmu se odehrává na konci války mezi Finskem a Sovětským svazem, kdy z každé z nepřátelských armád utíká muž odsouzen k smrti za dezertérství. Tak se stane, že se u osamocené Laponky schovávají Fin a Rus. Každá z těchto osob mluví pouze svým jazykem a zatímco oba dezertéři vidí v sobě nepřítele, laponská žena zrcadlí v obou mužích svůj chtíč a odpoutání se tak od dlouhé samoty. Díky těmto motivům vznikají ve snímku vcelku absurdní a vtipné situace. I přes kýčovitý závěr filmu, kdy se autor sklání k očekávanému moralizování o přátelství, Kukushku vřele doporučuji. Osobně neznám moc ruských filmů, které by mě dokázaly okouzlit takhle příjemným a jednoduchým humorem.

Asi sem mekota, ale pribeh o dedovi, ktery chce na sklonku zivota navstivit sveho bratra, s nimz se nekolik let nevidel, me zcela dostal.Nebudu vymyslet zdlouhavou kritiku a jednoduse reknu PUSOBIVY! Jizda na zahradnim trakturku je super...

V dobe,kdy sem sedel v kresle kina a dival se na toto,mi mohlo byt cca. 15 let.V zivote sem se snad tak nebal,jako kdyz sem pak opoustel kinosal a sel asi kilometr domu sam,zduraznuju KILOMETR!Moje hodnoceni vyplyva z naprosty autenticity,pocitu strachu a vtazeni do deje. Tenkrat me ten film proste absolutne vtahnul a jeste dlouho sem se v lese (kdyz uz sem se tam odhodlal) otacel za sebe a pokukoval po vsech stranach... Nevim,kdy jindy bych mel dat hororu 5* a to za pocit, ktery ve mne tehdy nechal....

5 hvezd za Vilhelmovou a Lisku! 5 hvezd za to, ze si pohrava s motivem hledani stesti tam, kde by ho vetsina z nas nehledala a upozornuje jen na fakt, ze moc lpime na hmotnych statcich! Mozna vam to zni jako otrepany klise, ale co je potreba k zivotu? Sahneme si do svedomi a zjistime, ze k tomu, abychom se meli "stastne", staci nakouknout na zivot jen z trochu jinyho uhlu. A 5 hvezd za: "ty jo, zkurvenej vitr", kdy v pozadi zaberu cni veze tovarny...

Název filmu vybral Kubrick ze starého londýnského argotu, v němž znamená tato bizarní fráze cosi, jež je na povrchu zcela obyčejné a normální a v nitru něco zcela zvráceného. Psychická degradace filmově znásilňované herečky, panický strach McDowella z hadů, proto dostal od režiséra dárek do postele v podobě krajty, a poškození rohovky téhož herce. Tím vším „týral“ za účelem autenticity svůj herecký ansámbl Stanley Kubrick. Naprostá kontroverze ve své době, která má kořeny podle knihy Antonyho Burgesse, jehož těhotnou ženu znásilnili 4 američtí dezertéři. Ihned po jeho uvedení do kin (1972) se zvedla vlna nevole, která tak připisovala na vrub filmu každý násilný čin, jež se v Anglii stal. Dokonce se jeho distribuční existence projednávala v britské Dolní sněmovně. Po telefonických výhružkách se sám Kubrick nakonec od filmu distancoval. Toto všechno je „mechanický pomeranč“, brutální zacházení s lidmi za šíleného Zpíváni v dešti či ultranásilí při poslechu tónů Ludwiga van (jak by řekl sám hrdina). Odpověď společnosti „vymazáním“ mozku a připodobnění obrazu svému je ale menším zlem? Původně z toho měla být jen temná groteska, nakonec se z tohoto díla stala kultovní záležitost a stálá provokace.