hrumsrt

A tak se manželé Slavíkovi rozhodli, že je potřeba připomenout jak svoji vlastní relevantní existenci na poli filmařiny, ale především divácké obci, že se dá zase natočit něco jiného než komedie, a že loni se podobných nápadů urodilo až nezvykle hodně, avšak Slavíkovi se vymykají právě tím, že nejde o žádné čerstvé filmaře a spíše se jako jedni z mála adaptovali.. Tancuj Matyldo je rodinné drama o vztahu matky a syna, které doplnil třetí do páru - Alzheimerova nemoc. Jak se ústřední duo v podání českých hereckých legend Karla Rodena a Reginy Rázlové vypořádává s vlastním pochroumanou minulostí, tak díky tomuhle prvku jde usmiřování pokaždé o něco hůř, díky čemuž nakonec přece jen snáz.. I přesto, že na tematickém poli nenabídne Tancuj Matyldo nic neočekávatelného a totéž dodá i z hlediska vývoje postav, stále tvůrcům nechybí cit a realističnost představených konceptů.. Místy utahané, někdy přehnaně emotivní, ale vcelku slušné. Jen toho tance bylo málo. P.S. Lehké rýpnutí do sociálního systému a morálních zásad exekutorské profese, to dělá tento snímek lepším. 60%

Nebylo příliš ambiciózní a troufalé slibovat si od třetího Kmotra mnohé, navíc když si vezmeme, že první a druhý film pod taktovkou Francise Forda Coppoly dosahuje naprosto úžasných parametrů a i po tolika letech patří mezi absolutní špičky filmové tvorby.. Tak přece musí tolik populární a mistrovská značka dostat závěr trilogie, na který se bude vzpomínat, jenž trumfne svoje předchůdce a na závěr dodá to nejvíc, co může a dopíše příběh rodiny Corleonů.. V mých očích (a myslím, že i obecně) se tak ale nestalo a třetí Kmotr je takový retardovanější bratr, který sice stále je ze stejné krve, ale už nedosahuje výšin svých stoupenců.. Finální rozuzlení ságy rodiny Corleonů a poslední etapa života Michaela Corleoneho i přesto, že posouvá příběh jen o osm let, tak jako divák máte pocit, že jste přeskočili celou generaci, a to i navzdory tomu, jak je zdejší Michael úzce propojen s událostmi a svými činy z předchozího filmu.. Dostáváme se k jakémusi zrcadlu úplného začátku celé série a podobně jako v prvním filmu, i zde sledujeme tření dvou jinak smýšlejících generací, mezi kterými se i přes odlišný pohled na věc musí byznys přesunout. Ovšem už to není jako kdysi a rodina Corleone se ve velkém zbavila velké mafiánské konkurence, odstřihla výnosy z hazardu a alkoholu a jejím cílem je další redefinování své obchodní identity. Vize zní spojit se s Vatikánem a vstoupit na trh s nemovitostmi v úzkém spojení s božími služebníky.. Jenže copak to můžou ostatní dopustit, přece musí někdo vidět, že Michael Corleone je mafián, že má za sebou velmi pohnutou minulost, a jakým je jeho spojení s církví skoro až paradoxem. Démon vstupuje do těla božího a díky parazitické symbióze si to nechá líbit.. A i když je jednání s církví skutečně vtahující a nabízí znovu využít italského prostředí a venkova, díky čemuž opět dá vzpomenout na první film, jakoby celý snímek opravdu až moc žil v minulosti a zcela konvenčně mířil ke svému poněkud okatému cíli.. Díky pokročilému věku Michaela je nosnou částí, opět podobně jako v úvodním filmu, uvedení svého pokračovatele a jeho následné začlenění do rodinného podniku, což tady ztělesňuje postava Vincenta, odnikud objevujícího se Sonnyho nemanželského syna, v podání Andy Garcii. A skutečně ve velkém si tvůrci dali záležet, aby přenesli na Vincenta otcovi zbrklé a někdy téměř maniodepresivní pohnutky, ale stejně mně jeho postava přišla spíše navíc, i když fungovala jako jakýsi protipól Michaelova vývoje a současně jako kontrast vypočítanějšího jednání současné rodiny Corleone.. Naneštěstí se nevrací moc postav a kromě Micheala zůstala jen sestra Constanzie, která konečně dostává trošku důstojnější zacházení a poprvé zde není už jen jako rozbuška rodinných potíží.. Právě výpadek stálic, jakými byl třeba nevlastní bratr a právník Tom, který vždy nastavoval zlu pragmatickou část a dělal z jinak nelegálního byznysu šikovně ošetřené podnikání a vždy fungoval jako krásně flegmatická Michaelova oponentura, dělá z Kmotra III o tolik slabší pokračování.. Když přitom žezlo přejímají ony nové mladší postavy, mezi nimiž velký prostor vzhledem k přítomnosti Vincenta dostávají i Michaelovi děti - syn Anthony a dcera Mary, kteří ale samy nemají, co vyprávět, když už je dávno rozhodnuto, že nebudou jako Michael a bratři zataženi do rodinného systému a vydají se vlastní legální cestou, a fungují tak buď jen jako doprovod vývoje dalších postav, anebo jako těžítko postupujícího příběhu.. Třetí Kmotr mě tolik netěšil a poprvé v rámci značky jsem se někdy malinko nudil, i přestože zcela právem a se ctí posouvá předem nastavená témata. Al Pacino dopisuje svůj nejslavnější příběh a spojení s ikonickou postavou Michaela Corleoneho, když ale současně ani na stará kolena není pro mě srovnatelný s charizmatem svého otce.. Ano slabší, ale v rámci příběhu adekvátní a ve srovnání s konkurencí nadále naprosto jedinečné. Navíc mám u třetího filmu pocit, že jeho čas ještě možná přijde a je u něj možné, že zestárne s podobnou grácií jako jeho předchůdci.. 80%

Ještě si snad ani diváci nezvykli, že mohou pravidelně vídat na obrazovkách prvního Kmotra a on už Francis Ford Coppola přispěchal s pokračováním A Kmotr II je jeden z těch případů, kdy se nejen dorovnává svému předchůdci, ale už navždy bude plynout debata, tak který že díl, je lepší.. Zatímco první film mluvil o rodině, o tradicích a vyprávěl o tíze předání rodinné pochodně, tak ve svém pokračování se motiv rodiny prohlubuje do mnohem tragičtějších rozměrů a už není vykládán jako konstantní, nýbrž naopak jako břemeno.. Rozmáchlejší pokračování, ve kterém se tvůrci rozhodli odvyprávět hned dvě dějové linii, když v jedné sledujeme úvodní vzestup malého imigranta Vita Corleoneho, zatímco proti ní si bere čas Michaelovo redefinování vztahů napříč velkými gangsterskými rodinami. Zatímco v minulosti operující Vito v podání teprve rozjíždějícího se Roberta De Nira, má daleko přímočařejší vyprávění linoucí se s podobnou grácií jako první film, který zpětně působí lehce překonaně absolutnem žánru - Tenkrát v Americe, tak právě současná linka okolo Michaela dělá z Kmotra II možná i lepší film, než ten první.. Kmotr II je dekonstrukcí zásad nastavené rodinou Corleone, mezi nimiž zůstává jen pravidlo o netknutosti drog. Micheal nemá soupeře jen v původních gangsterských rodinách, kteří pokaždé nesouhlasí s nastaveným směrem, ale především ve svých vlastních řadách, když se musí vypořádat s neloajálním labilním starším bratrem Fredou.. Al Pacino se pro mě sice nevyrovnává charizmatu svého filmového otce Marlona Branda, ale i tak se právě on tady stává plnoprávně ústředním protagonistou, který hodlá rozdávat polibky lásky, či smrti na všechny strany.. Rozmáchlejší snímek, který mě nutí přemýšlet, jestli byl první díl překonán nebo ne. Ale není větší radosti, než si umět oba kousky užít samostatně. Nikoli tak kultovní, ale i nadále bezchybný kus filmové historie! 100%

Už je to přes půl století, co Kmotr spatřil poprvé ten divácký úžas z viděného mistrovského kousku, a to snad trvá i nadále. Absolutní ikona svého gangsterského žánru, kterému není rovno, až na jednu výjimku, vlastně nic.. Válka skončila, začíná nová doba, v níž se v novém světě odkrývají nepoznané možnosti, které čítá i rozvíjející se potenciál obchodu s drogami. Kmotr je souboj dvou idejí - moderny a tradice. Zatímco Don Vito Corleone hlava jedné z vládnoucích gangsterských rodin v New Yorku zastává názor, že nová možnost byznysu v podobě drog je zlo, který udělá ulice nečisté a nejsou vůči lidem fér, tak tohle pojetí nesdílí všichni. A snadno se najdou takový, které vidina astronomického potenciálu zisku v obchodu s drogami zláká natolik, že jsou ochotni rodině Corleonů svůj názor vnutit. Vyhraje konzervativní, anebo inovativní přístup... Kmotr je příběhem o rodině, o zásadách, které polidšťují ústřední postavy a dělají ze zločinců ctností a charizmatem přetékající hrdiny. Marlon Brando je v roli hlavy rodiny Corleonů absolutně geniální a svým unaveným hereckým projevem navždy vstoupil do dějin kultovních postav.. Tři hodiny okouzlení splývající špínou a krásou organizovaného zločinu, která bez jediného zaváhání představuje úkaz mistrnosti.. A takhle Francis Ford Coppola proměnil geniální předlohu v odkaz lidství! 100%

Po esenci romantické komedie v podobě nedostižitelné Lásky nebeské, která navíc jako nejlepší film vůbec dokázala obsáhnout kouzlo časů vánočních, přichází etalon žánru Richard Curtis s dalším bravurním celovečerním dojímáním a jen tentokrát už to bude opravdu o lásce.. Tim je normální spokojený týpek studující práva, jemuž ke štěstí schází jen to jedno - přítelkyně. Jenže jak zkušenosti nejsou, tak nervozita přetrvává a navazování takových vztahů je pro něj série nekonečných trapasů. Když tu přijde vysvobození.. Jeho otec mu totiž jednoho dne prozradí velké rodinné tajemství, že muži jeho rodiny se po generace dědí kouzelnou schopnost cestovat časem, respektive znovu prožívat a měnit, co oni sami zažili. Což nejen že Timovi změní jeho balící schopnosti, ale i celý jeho život a vůbec pohled na svoji existenci jako takovou.. Lásky čas je elegantní hravá romantika, která inovativně servíruje žánrové pilíře způsobem, o němž jste ani netušili, že je v sobě mají. Ovšem to nejlepší na filmu není láska mezi mužem a ženou, nýbrž mezi otcem a synem - mezi Timem (Domhnall Gleeson) a úžasným Billem Nighym, jejichž společné chvilky jsou srdcem příběhu.. Vynikající podívaná, která dodržuje nastavená pravidla a přináší svěží závan do almost good-feel romcomů. A není nakonec chvíle, kdy bych si to znovu neužil. Tohle můžu zas a znovu! 100%

Pro někoho je to Big Lebowski nebo Fargo, já se spíš přikláním k Tahle země není pro starý, každopádně všechny to jsou ty nejslavnější kousky z dílny bratří Coenů.. Chladné prostředí v Severní Dakotě už samo o sobě rozhodně nepřidává těhotné policejní strážkyni Marge, natož když jí k vyřešení přistane podivný případ tří zavražděných, mezi kterými je i právě jeden další strážník. Zdánlivě jen další mord-případ, ale postupně rozkrývá jak řešení vražd tak podivně vyhlížející únos manželky místního obchodníka, když v obojím jde nakonec o úplně něco odlišného, než se na první pohled zdálo.. Fargo mě sice tolik nezaujalo svou kriminální složkou, zato mnohem víc na mě fungovalo jako komedie. Dokonalá spolupráce vtipu a dramatu, která dělá z Farga podobně pozoruhodný divácký zážitek jako třeba satirická Americká krása.. Ale když krimi nestíhá ve své vyšetřovatelské lince a vlastně ani nezaujme atraktivitou samotného případu, nějak to vlastně neplní svůj účel, anebo právě naopak!.. Jedinečná podívaná, která Vás sváže svým chladným prostředím a představí naprosto jedinečné karikaturní postavy. Hra s filmem jako takovým je to od Coenů šikovná, ale obsahově mi to nakonec úplně nestačí.. 75%

Sám sebe definuji jako snílka, ovšem nikdy jsem nebyl na podobné úrovni jako zdejší protagonisté, ať už je to dobře nebo špatně. Legendární italský režisér Bernardo Bertolucci se po vzoru mnohých dalších filmařů rozhodl na stará kolena zase vzpomínat a napsat tak milostný dopis nejen filmografii, ale umění obecně.. Prostřednictvím ústředního trojlístku splétávajíc jejich studentské (společenské), lidské (biologické) a politické odlesky osobnosti, servíruje pohled mladá generace na vztahy ať už mezilidské anebo nadnárodní, přičemž se (ne)snižuje k ledajakému vyprávěcímu způsobu. Bohémský život, ve kterém objevují kulturu, vlastní sexualitu a není čas se zabývat tím, co budou zítra snídat.. Snílci jsou otevření, neřeší co se smí, co je vhodné a podobně k tomu přistupují i samotní tvůrci. A proto dotahují svoje proslovy do zcela extrémních situací. Situace, ze kterých Vám bude trapně jsou přebity neobvykle citlivými prozpěvy titulních hrdinů, kteří přece jen poměřují, zda je lepší Charlie Chaplin, či Buster Keaton. Ale i mládí musí jednou skončit... Jeden z těch filmů, v němž se pouze necháváte unášet a podobně jako titulní hrdinové hádáte správné názvy a zůstáváte údivem nad dokonalostí poprsí Evičky Green.. Pařížské jaro! 90%

"Můžete si se mnou dělat, co chcete!" Myšlenka natočit to v každé době by se nikdy nesetkala s vlídným přijetím, ale ve skutečnosti by to možná nikdy nikdo nepředstavil lépe než Luis Buňuel a s tím, že Kráska dne je zrovna jeden z těch filmů, které stárnou se zcela neobyčejnou grácií.. Démonicky božský ženský ideál vtisknutý do Catherine Deneuve coby přenádherné Séverine, do holky kterou nemůže mít každý, do ženy, která má všechno. A právě to je ten problém. Dokud nemáte vše, jste nespokojení a máte cíl, za kterým můžete jít, zatímco Kráska dne tuhle cestu postrádá, ale i přesto se rozhodne s ní pohnout, přece když už není možnost stoupat výš, můžete zkusit ochutnávat z nižších pater... Hodný manžel, peněz kolik jen chtít a to je ten problém, který se Séverine rozhodne řešit a sama sebe vhodí do submisivní pozice elegantní prostitutku s pseudonymem "Kráska dne". Smysl života je v obšťastňování chlupatých tlouštíků! Elegantní podívaná s řadou podvratných motivů vykrucujících se z společenských konvencí, která v závěru ubere trošku jiným směrem než bych čekal.. A pokud by jste zapomněli, že tohle jsou experimentální šedesátá léta, on Vám je Buňuel řadou surrealistických obrazů zase připomene.. Krásná podívaná, kterou si nedovedu bez Cathrine Deneuve vůbec představit.. 75%

Dvojitý milenec trošku líp funguje už jen v té prvotní divákově představě, co ho asi bude ve snímku čekat, přece jen tyhle lehce incestní hrátky nevidíte pokaždé.. Chloé žije šťastný život plný harmonického milování se svým psychiatrem Paulem (ideální když partner už od začátku zná váš bordel), zrovna si našla i novou práci a vše vypadá, že se pomalu blíží k založení rodinného krbu.. Jenže co se nestane, při jedné procházce uvidí na ulici člověka téměř totožného s jejím přítelem Paulem, ale přesto on to není.. A přece nemůžete ukojit lidsky přirozenou touhu po vyřešení tajemství, aniž by jste dvojče navštívili a na dálku poměřili jeho kvality právě s Paulovými.. Dvojitý milenec Vás do filmu uvede takovým způsobem, že se instantně a navždy zapsal do dějin filmu a na podobné skandální vlně bude i pokračovat, nabídne divákovi kromě absurdně poutavé zápletky i nosnou dávku sexuálně opojivých scén, které v kombinaci v thrilleroidním příběhem rozhodně dokáží zabavit.. O to větší překvapení, že kromě úsměvných zvratů nabízí snímek i řadu vyloženě stimulujících otázek, na které nutí odpovídat nejen postavy, ale především diváka samotného. Což má za následek částečné rozmělnění své mysteriózní atmosféry, ale současně i své vlastní vyvedení do vyšších kvalitativních vod.. Dvojitý milenec paradoxně po letech asi nezůstane v pamětech ale těch prvních pár vteřin ano! 60%

Ještě předtím než se král hororového žánru James Wan ujal svého druhého funkčního období, které pro mě navždy bude tím povedenějším, tak měl tendenci neustále zkoušet kde co a neštítil se žádné žánrové nezkušenosti.. I proto jsme se v jeho podání dočkali takových průměrností jako Aquaman, nejzklamavších Rychle a zběsile a právě i nepříliš kvalitního Rozsudku smrti... Všechno jde jak má a rodina Humeových žije svůj krásně idylický život v očekáváná toho kam to jejich synkové dosáhnou, když zasáhne do jejich života tragédie, která je navždy poznamená.. A každý z nich se s tím potřebuje vypořádat po svém, pořád pro mě nepřekousnutelný (důvod: Spáči) Kevin Bacon coby Nick Hume si vybere tu nejsnazší cestu a než v se smutkem pracovat rozhodne se ho rozmělnit pomstou... Rozsudek smrti je sympatická revenge story, která umí být správně temná a drsná, jak bych to od hororového tvůrce chtěl, ale to není vše.. A v závěru filmu se tvůrci snaží za každou cenu diváky přesvědčit, že je to něco víc než jen svižnější thriller, Wan kouzlí a přitom nejen, že každý celou dobu vidí, co má pod kloboukem, ale ono Vy to ve finále prakticky přestanete kompletně řešit.. Není to temnější akční béčko, na to se to tváří moc vážně a Bacon opravdu není akční herec, ale já asi nevím, co to teda je a podezírám Wana, že on taky ne.. Prosím Jamesi, kašli na to a dej lidem to, co chtějí - horor! 60%