sofiapetra

Jak začít - za prvé tento film rozhodně není pro každého. S nadsázkou by se dalo říct, že k jeho zhlédnutí by se mělo přistupovat jako ke kandidátům do Senátu - tedy věk minimálně nad 40. Zadruhé - není třeba se ho pak bát. Ač pojednává o poslední, neodvratné a nevyhnutelné etapě, a nic nezamlčuje, není tragický. A tragický není, protože Anne a George měli po celý život krásný, až záviděníhodný vztah. Naplněný, a dokud to jen trochu bylo možné, vždy si měli i o čem povídat. Hodili se k sobě, vzájemně se našli. A bylo to vidět i na vztahu s dcerou - ta jakoby pro jejich soužití (a trápení) nebyla vůbec důležitá. Což by se ovšem dalo vykládat také jako slabina scénáře - protože těžko uvěřit, že tak báječní, vzdělaní a sympatičtí lidé, by vychovali někoho tak plytkého a pitomého. Každopádně obsazení obou hlavních představitelů bylo více než šťastné. A kromě nich tam velkou roli hrál i jejich byt - prostorný, plný vzpomínek a věcí, které utvářely jejich život. Nejosobnější tvrz. Prostor plný intimity, která vše podstatné sdělovala, ale neurážela. Celkově tedy: silný příběh, který se překvapivě dokázal obejít bez jakéhokoliv prvoplánového citového vyděračství a přesto dokázal být dojemný.

Nejsmutnější je, že se mi ten film vlastně líbil, ale přesto nemůžu dát ani tři hvězdy. Protože pokud se chci držet svých vlastních hodnotících kritérií, tak tahle bramboračka jednoznačně spadá do kategorie: nepovedený film. Nebudu se opakovat, už to všichni řekli, je tam toho prostě moc. Moc nápadů, moc náhod, moc věcí, které dopadly špatně. Samozřejmě jsme spíš zvyklí, že v jiných snímcích se jeden motiv natahuje neúměrně dlouho, ale je jasné, že i extrém z opačného konce spektra, nemůže dopadnout dobře. Škoda, pár pěkných a nezapomenutelných scén tam ale rozhodně bylo. A ty za vidění stojí. Stejně jako herecké výkony (Vetchý, Mádl).

Málokdy se mi sejde, že čtu knihu a hned druhý den vidím film, který je podle ní natočený - tentokrát jsem tomu trochu pomohla a asi jsem neudělala dobře:). Mít předlohu ještě v nejživější paměti a pak sledovat údajně stejnou věc na plátně, je asi vždy ošemetné, ale tentokrát jsem jen tiše žasla. Jak se dívám na úplně něco jiného, totálně odlišného. Jiný žánr, jiné dialogy (mnohdy lepší než v knize - to je pravda; jenže je pravda i to, že kniha je koncipována monologicky, tedy dialogy jsou tam spíše vzácností), téměř všechny jiné situace, postava detektiva se silným osobním tématem (pro něj, jinde jsme to samé viděli asi už stokrát). V podstatě zůstaly jen jména postav (a to ještě ne všechny, v knize se ten člověk-milovník vyskytuje pouze jako Marek nikoliv i jako Kamil a postava detektiva je přidána nejen jako bonus, ale patrně to byla jediná možnost k nastavení a rozšíření děje,) a název. Hlavně ten název, plus všudepřítomná informace, že to napsala, médii dostatečně provařená, Barbara Nesvadbová. Nikoliv, tenhle příběh - celý - napsal Marek Epstein. Otázkou zůstává proč vlastně, když je schopen napsat sám daleko lepší věci a rozhodně už dávno není neznámý. O Michálkovi ani nemluvě - proč ten do toho šel, to je záhada snad největší. Zřejmě si všichni mysleli, že jméno Nesvadbové jim prostě zajistí sledovanost (protože v dobré recenze nemohli snad doufat ani v nejtajnějším snu). Stejně jako angažování modelky Herzigové, která opravdu, ale opravdu hrát neumí. A navíc je studená jak psí čumák, takže předvést živočišnou erotickou scénu bylo vážně nad její síly (stejně jako hysterickou - to byla fakt fraška). Ale ono taky s Jirkou Macháčkem, že... on je fajn, ale na tuhle roli se nehodil. Takže suma sumárum, adaptace to nebyla, detektivka taky ne, slibovaná love story ani náhodou. Nejlépe a nejčistěji z toho vyšel Matěj Hádek a jeho linka milujícího, leč bezradného otce (ano, ta přidaná linka, která se v knize vůbec nevyskytuje).

Krásný film. Výborný scénář. Silné téma. Robert Downey Jr. okouzlující a nad věcí jako vždy.

Na tento film jsem šla během Febiofestu jen kvůli Michelovi - vidět hodinu a půl svého oblíbeného spisovatele, jak nesleze z plátna, se přeci jen nenaskytne každý den. Po zhlédnutí musím ovšem konstatovat - naštěstí. A že ještě nikdy jsem se během filmu nedívala tak často na hodinky. Je mi tedy líto, ale bohužel nemohu potvrdit, že by tento existenciální počin nebyl nudný. Je přímo krystalicky NUDNÝ. A to je na něm asi jediné vtipné. Nebo jinak: pokud si vybavíte svá domácí videa, kde se toho pohříchu děje pramálo, ujišťuji vás, že v porovnání s tímto snímkem, vám začnou konečně připadat akční a neobyčejně invenční. Bohužel ovšem i hloubku tématu aby tam člověk vyhrabával klacíkem - v druhé polovině se pár silnějších úvah mihlo, ale skutečně jen mihlo. Ale já jsem alespoň díky zvědavosti na Michela měla důvod ho vidět (i s tématem jsem byla smířená), ale co chudák moje maminka, kterou jsem vzala s sebou (!). Sice jsem ji varovala, že to opravdu nebude standardní filmový zážitek, ale že to bude až tak strašné, to vážně nečekala... :)

Je to tak přepísklý, že mi to vždycky zlepší náladu. Totální úlet.

Z filmů, co sbírají ceny, mám většinou strach. Odkládala jsem tedy i Birdmana, až jsem se včera tedy odhodlala. No - dokoukala jsem to. Bez nadšení, při závěrečných titulcích jsem si v podstatě oddechla, že to mám za sebou. Jistěže to není pitomý film, jistěže to Keaton i Norton odehráli skvěle, a bylo tam i pár scén, které se vám zaryjí. Ale stačilo, děkuji. Na rozdírání duše příště sáhnu spíše po starších a uhrančivějších peckách (Biutiful, Amores perros, Babel).

Koukám, že to všichni pěkně natíráte - ale mně se v televizi už dlouho nic tak nelíbilo. Každé pondělí si na to vyhrazuji čas a nikdo z rodiny na mě po tu hodinku a půl nesmí mluvit - což se mi naposledy u televize stalo u Bronu/Mostu. A jestli se ke mně nikdo dlouho nepřidá, dám Vraždám na truc hvězd pět! :)

Váhám mezi 2 nebo 3 hvězdami, nakonec jsem hodnější - protože mě ti samí tvůrci momentálně každé pondělí poutají k Vraždám v kruhu - které jsou rozhodně o několik tříd nad tímto pokusem o thriller v českých podmínkách. Ale to se zřejmě jen předehřívali. Ne, Záblesky chladné neděle, se jim ještě nepovedly. Nápad to nebyl sice úplně špatný, ale rozvleklost jednotlivých scén je neúnosná. V prospěch paní Ivy Procházkové se pokusím zapomenout, že jsem toto podivínské dílko viděla, protože Vraždy v kruhu napsala excelentně.

To je tak nepovedený film, až to bolí. Je mi to líto hlavně kvůli Alici Nellis - zatím vždy měla dobrou ruku, ale hlavně vlastní nápady. Tíživé a smutné ústřední téma - kroužení kolem smrti, ovšem velice nešťastně pojaté. Největší slabina – bezpochyby scénář a vůbec ta šílená skvadra Andělů... Bohužel celkový dojem nemohly zachránit ani (slušné) herecké výkony. Chápu, že je to pro národ těžké přijmout (zvlášť teď, když je Viewegh nemocný, to bude znít téměř hyenisticky, proto jedním dechem dodávám, že jako člověka ho mám stále ráda), ale konec Viewegha v Čechách nastal již před mnoha lety. Jeho duševní a intelektuální obzor se zkrátka a logicky již do mrtě vyčerpaly (ale režiséři nezoufejte - opravdu u nás existují i jiní spisovatelé!). Kdo to ještě nepochopil při adaptaci Případu nevěrné Kláry, může zkusit Vybíjenou - a pak už snad bude mít jasno.