sofiapetra

Pobavilo mě to velmi, ale ten zadní smutek ve mně zůstane ještě dlouho. Takhle to fakt je - když se nebojuje o holý život ani o holou existenci, ani člověk není zavalen povinnostmi k rodině, není dobrodruh, co hledá výzvy v adrenalinu, ani není milionář, aby mohl cestovat a rozhazovat prachy, ani není bez mozku, dopadne přesně takhle. Vytvoří si mraky rituálů, aby mohl alespoň trochu důstojně přežít každý nový den, ale ten stereotyp ho na druhou stranu zase spolehlivě zabíjí. Přiznám se, že jsem trochu čekala na nějakou pointu, na nějaký obrat - ale když se to nestalo, bylo to vlastně mnohem poctivější. Prostě kladivo do hlavy, realita.

K žehlení dobrý, do kina bych na to ale nešla. Spíš televizní záležitost; na velké plátno byl ten scénář přeci jen až příliš prostoduchý. A ten závěr, to bylo tedy překvapení - na ten museli jistě dlouho dávat hlavy dohromady! :)

Dávám tři hvězdy - bylo to totiž nakonec mnohem lepší a vlastně i vkusnější, než jsem si uměla představit. Rozhodně v televizi dávají mnohem větší pitomosti. Velkou výhradu mám ale k názvu - to slovo "dovolená" nebylo jen zavádějící a nabíhající si na kritické vidle, ale celý projekt tím byl i celkem zbytečně dehonestován.

Upřímně řečeno mě to moc nechytlo (ostatně jako všechny filmy o upírech) a asi by mě ani nenapadlo si to nikdy pustit a už vůbec ne dokoukat, kdyby se božský Jo Nesbo v nedávném rozhovoru nevyznal, že je to jeden z jeho nejoblíbenějších filmů. Promiň Jo - můj tedy nebude...

Nevýslovně debilní film.

I to nejjednodušší zákoutí duše potřebuje svou potravu. "Jo, já vim." :)

Nebylo to špatné, ale od severské detektivky čekám prostě víc. Typická pochmurnost šla sice dobře identifikovat, ale napětí haprovalo. Zápletka nebyla marná, ale bohužel příliš jednoduše servírovaná; žádné překvapení. Mám podezření, že kniha bude - jako ve všech těchto případech - lepší. :)

Byĺo to tak na tři a půl hvězdy, ale dávám 4 - Legolas tady byl opravdu k nepoznání a zhýralého poldu zahrál dokonale; nikdy bych neřekla, že mu zrovna tato role tolik pásne.

Scénář v zásadě nebyl hloupý, a kdo má rád jazz, dostal obrovský bonus navíc. Ale co dál - co na tom bylo tak skvělého? Nejsilnější a nejzajímavější tam byl jedině ten extrém jménem Fletcher. Naprosto nepravděpodobná figura. Pak už zbylo jen to stádo údajně nejlepších muzikantů široko daleko. Kdyby se nechal takhle neuvěřitelným způsobem šikanovat jeden, dva, dobře pět, dejme tomu, ale všichni?? A nikdo by proti tomu za celé roky neřekl ani popel? Blbost. Je sice pravda, že pouhé plácání po zádech zřejmě ještě nikoho k lepšímu výkonu nevybičovalo, ale tohle bylo za limitem. Hlavně ta scénka, jak Andrew vystřelil okamžitě po bouračce hrát, celý zkrvavený a ani to mu nepomohlo - to už jsem si klepala na čelo. Ono je citové vydírání a citové vydírání. Ale na druhou stranu za zdařilé považuji, že i ta druhá ústřední postava - tedy ten mladý a chorobně ctižádostivý Andrew Neiman - byla také tak apartně nesympatická. Sice dalo práci mu alespoň trochu fandit, ale snímku to dodalo bezesporu šťávu.

Je to poměrně zvláštní film. Skoro se ho zdráhám hodnotit, cílová skupina evidentně nejsem. Soudně podle adorace mužských příspěvků, to pro někoho trefa do černého asi byla. Co ale nechápu - proč se to jmenuje Stud? Nikdo se tam rozhodně za nic nestyděl. Takže asi proto, že to bylo studené:), což bylo. Jako z učebnice - přímo existenciálně studené. Vyprahlé, předlouhé. Bez pointy. Druhý den jsem si z toho pamatovala akorát to flirtování v metru a samozřejmě ještě tu Brandonovu šálku. Jak ji měl pěkně uvázanou...