Lachtaan

Moje hororová slina zůstává stále neukojena a začíná se strachovat toho, že vyjmo univerzum Conjuringu nebo Insidious se už skutečně nedočká zdařilého zástupce žánru, po němž budu mít husinu ještě den po zhlédnutí. Exorcismus Emily Roseové jsem měl v merku velmi dlouho a vkládal do ní nemalé naděje, stejně dlouhou dobu jsem se ale tolik nespálil. Soudní dramata mám rád, ale ne na úkor hororového námětu, pro který jsem po tomto snímku sahal primárně. Z necelých dvou hodin strašidelné prvky vyplňují asi 5 minut stopáže.

Svět se snad pomalu vrací do normálu, pro filmové maniaky jako jsem já to indikuje hlavně otevření alespoň menších kin, která můžeme jít podpořit návštěvou prozatím menších nebo už dávno na net vypuštěných filmů. New Mutants mě přestali lákat už kdysi dávno během zvěstí o jejich přetáčkách. A když s filmem není spokojené studio, jak mohou být ve finále spokojení zákazníci. Jelikož se ale jedná o vůbec první letošní film viděný na velkém plátně s patřičným obrazem a nenahraditelným zvukem, průměr zanechávám. [viděno v Kino Šumava Klatovy 28.5.2021]

Žádná z evropských či amerických konverzaček by mi neměla utéct, od dob Naprostých cizinců tenhle formát absolutně žeru. A přesně proto mi nevadilo zavítat ani do filmově velmi neprofláklého Finska, jehož filmy jsou už jen pro velmi specifickou finštinu v našich končinách skoro až tabu. Na pro mé uši netradiční jazyky jsem si už ale za ty dva tisíce nakoukaných snímků dokázal zvyknout, na až příliš melancholické dramedy ale nikoli. Oproti výše zmíněnému italskému klenotu a řadě jeho remaků je Víkend na chatě konverzačkou, která divákovi nedokáže ve finále doručit vlastně vůbec žádné emoce. Skoro jsem se nezasmál a neměl ani s kým soucítit. A to by měl být účel takového druhu filmu. [viděno v MojeKinoLIVE 27.5.2021]

Na světě se pohybuje spousta akčních herců, které pro jejich neměnnou prkennou tvář nemůžu skoro až vystát, naštěstí je tu ale stále Jason Statham, který se po celou svou kariéru tváří stále stejně a já ho stále žeru. Jeho nejnovější spolupráce s Guyem Ritchiem silně zapadá do jeho nastavené filmografie, do té rejžovy už ale příliš ne. Neříkám, že mě jeden z nejoriginálnějších režisérů tentokrát jakkoli zklamal, ale čekal jsem, že nám doručí zase záležitost, na kterou budu vzpomínat i rok poté přesně tak, jako to mám s Gentlemany. Wrath of Man je jen další akční film o pomstě, naštěstí velmi zdařile udělaný.

Já k těm Bondům nechci být přísný, zvlášť k mému oblíbenému Brosnanovi, ale u Die Another Day se musím přiklonit k vybočujícím modrým číslům oproti zbytku celé ságy. Záporák tu má naprosto imbecilní motivy oproti jeho předchůdcům, Bondovu hlavní múzu ztvárňuje herečka, kterou opravdu nemusím a mnou tak milovaný Island je zde ve většině momentů zprzněn silně neukočírovaným CGI. Je škoda, jestli tyhle neduhy měly podíl na tom, že se Brosnan ve své nejslavnější roli už dále neobjevil, ale vyjmo mladičkou Rosamund Pike jsem tentokrát ani neměl moc na co koukat. [viděno na HBO GO 2.6.2021]

Zajisté působivější Bondovka než předešlý díl, minimálně po stránce atraktivity obou Bond girl. Zápletka ovšem už ohraně tuctová přesně tak, jak je v této sérii zvykem. Brosnan mi k té roli ale sedí mnohem víc než Craig, škoda, že mám před sebou jeho poslední štaci. [viděno na HBO GO 1.6.2021]

Hned ze začátku filmu jsem si myslel, zda jsem si omylem nepustil znovu Golden Eye a v takovém duchu se nese vlastně i zbytek stopáže, kde se jen vymění tvář záporáka, Bond girl a Rusko za Vietnam. Doufám, že zbylé Brosnanovky přinesou nějaký svěžejší vítr, ale i Zítřek nikdy neumírá obsahuje několik ryze skvělých akčních scén, pro něž je zbytečné nad snímkem jakkoli remcat. [viděno na HBO GO 31.5.2021]

Přestože maximální hodnocení nebude u Zlatého oka úplně objektivní, já jsem ze série o nejslavnějším špiónovi viděl jen poslední čtveřici s Craigem a došlo mi, že bych měl dát šanci i jeho předchůdcům. Normálně bych začal úplně od začátku, jestli ale někdy zkouknu všechny Bondovky, rozhodně to nebude v této době, tudíž jsem musel zavítat alespoň k Brosnanovkám. V akčních filmech se zrovna v devadesátkách dělo skutečně všecko, co se mi nechce úplně odpouštět, ale hlavně obsazení a absence nudných chvil dělají z Golden Eye dost možná nejlepší z doposud viděných Bondových dobrodružství hned po Skyfall. [viděno na HBO GO 20.5.2021]

Už nad tím přemýšlím nějakou dobu, že mi vskutku štve fakt, jak jsou na Netflixu do kolonky Východoevropské filmy škatulkovány i ty české, přestože je na první pohled jasné, jak se naše kinematografie od té pravdivě východní dost liší. A pokud tomu někdo stále nevěří, měl by zavítat například k tomuto silně extravagantnímu pokusu o dramedy se sociálním přesahem, které se ve finále jeví ale spíše jako pseudodokument o nátuře Rumunska a zejména jeho obyvatel. Závěrečná, pestrými dialogy protkaná část je ale perfektní. [viděno na Aerovodu 16.5.2021]

Příznivci superkomorních, ale hlavně kvalitních filmů mohou jásat, na Netflix konečně dorazilo něco, co není bezduchou dementní konzumní komedií, která se snaží obsáhnout všechny přehnané moderní trendy. Ajovo O2 je totiž povedeným sci-fi thrillerem říznutým nelehkou one-woman show jedné Francouzky, o níž by mělo být mnohem víc slyšet. [viděno na Netflixu 13.5.2021]