Repulsion

Ten film je neuvěřitelně hloupý. Děj nemá logiku. Vtipného tam také není nic. Je to takové zoufalství. Film se začal točit za protektorátu. Po válce se tedy nějak dokončil, ale výsledek je žalostný.

Ona je to samozřejmě zrůdnost. Tak proč jsem tomu dal 5 hvězd? Protože dnes to má obrovskou dokumentární hodnotu. Je dobře, že to je. Ať se na to každý podívá. Moje děti a jejich generace a generace další vůbec nebudou chápat, co to je. Ten film je tak dokonalou parodií sebe sama a parodií té doby, že by měl být zařazen do zlatého fondu. A dětem na gymnáziích by ho měli promítat v rámci výuky.

Je naprosto nepochopitelné, že tento film mohl vzniknout v roce 1959. Ideologie je tam minimum. Jak to, že v roce 1959 byl režim ochoten přiznat, že bezprizorné děti přespávají na vrakovišti? Kde je ta zářná socialistická budoucnost? Ani poměry v rodinách nejsou kdovíjaké. Ten film má atmosféru, má dobré obsazení. A závěrečný limonádový happy end je spíš hollywoodský než než sociálně realistický. Neuvěřitelné.

Tak on založil svou činnost na bulvárnosti a parazitování, že jo. Nejdřív šmejdil po Y2B, kde hledal všelijaké hudební zoufalce, aby je mohl vydat v posměch davu. Hudební masakry byly od počátku koncipovány jako takové moderní freak show. Já se divím, že tady Příběh písně vůbec je. To tady za chvíli budou i youtubeři? Nebo už tu někde jsou? :) Srandovní je také to, že Jarda Konáš snáší kritiku asi tak dobře, jako lidé, které vláčel po hudebních masakrech. Jinými slovy: když mu něco vyčtete, začne vám nadávat :) Jarda Konáš je typický příklad člověka, který sám neumí nic tvořit. Tak se přiživuje na tvorbě jiných. Ať už té špatné, nebo té dobré. Což by ještě nebylo nic proti ničemu, kdyby tam byl nějaký výrazný osobní přínos. Ale ten bychom u Konáše hledali marně. Všechno je jen někde vyčtené, odněkud vypůjčené.

Takže je to podle skutečné události. Události, která tvoří poměrně významnou část americké historie, byť u nás se o tom mnoho neví. Je to totiž takový lokální spor, nefigurují v tom ani indiáni ani černoši, tak nás to nezajímá. Přesto je to asi dost ilustrativní záležitost. Asi by se to dalo porovnat s lokální válkou, ve které se proslavili bratři Earpové. Hodně věcí je podobných. Ale tady chybí ta velká jména. A tím je zajímavý i ten miniseriál, byť jsem detailně nezkoumal, do jaké míry je historicky přesný. Začnu negativy: podle mě na téma, alespoň tak, jak bylo zpracováno, stačil jeden delší film. Tahle to bylo takové rozkouskované a bylo tam dost hluchých míst, které ničemu moc nepřidaly, spíš naopak. Druhé negativum, které je ale zároveň jedním z největších pozitiv: je to fakt hnusný film/minisérie. Není tam skoro nic hezkého. Jen vraždění, většinou pro nic za nic. Zoufalství, bída, předsudky, nenávist, kolektivní vina, machismus, žádná katarze, žádný heroismus, jen utrpení a beznaděj. Na druhou stranu to nepůsobí až tak krutě jako třeba Altmanovo Kansas City, Coenových Fargo či Scorseseho Casino. Je to přece jen lidštější, nicméně možná o to víc působivější. Dalo by se to nazvat i feministickým filmem (koukal jsem, kdo psal scénář, kdo to režíroval - a jsou to muži). Prostě základní charakteristikou je, že muži tam vystupují téměř bez výjimky jako totální sráči (nebo psychopati). Sympatický mužský hrdina tam není ani jeden. Ten, který projevuje jakési city a morální hodnoty, je buď zbabělec nebo náboženský fanatik. Ženy jsou tam zpravidla líčeny jako mučednice bez většího reptání přijímající svůj osud. Rebelky se tam objeví dvě, ani jedna nedopadne dobře. Je to prostě dílo realistické až naturalistické, což v americké televizní produkci není zrovna častý jev. Také si tam zahrál Kevin Costner a imho vůbec ne špatně. Je to současně i dílo silně moralistické (místy až moc - působí jako agitka - ale dá se to). A má to, v dnešní době, zase určitý význam. Osobně jsem se u toho moc nebavil. Spíš jsem trpěl. Ale bylo to takové utrpení pozitivní. Jakože to není sračka.

Trošku jsem z toho rozpačitý. Příběh jako takový celkem OK, výprava také. Akorát je takové ambivalentní, když se to snaží udělat z chladnokrevných hrdlořezů v podstatě sympaťáky. Pak to, na druhou stranu, musí vypadat tak, že ti, co jsou vražděni, jsou vlastně nesympatičtí. Ovšem úplně ze všeho nejvíc se mi líbilo, jak do toho v posledním díle první série zapracovali pohádku O chytré horákyni (i když norská sága je původní. Spíš opisovala Němcová :) ) Nejlepší je imho první série – Ragnarova cesta k moci. Druhá má také světlé momenty. Následně to začíná být poněkud jednotvárné - jeden masakr za druhým. Tvůrci se sice snaží udržovat napětí mezi postavami, ale na mě osobně to moc nefunguje. Je to prostě takové furt stejné. Také se začínají objevovat nelogičnosti v ději. A nelíbí se mi úvodní znělka :) Musel jsem to uprostřed čtvrté série změnit na jednu hvězdičku, protože z toho udělali místo jakžtakž historické ságy fantasy soap operu. Škoda.

Ve své podstatě celkem pitomý film, který se dá vidět a neurazí. Od začátku je jasné, o co tam půjde a žádného velkého překvapení se nedočkáme. A to ani v tom závěru. Konec je rovněž předvídatelný. Vývoj vztahu hlavních postav je dost nepřesvědčivý. V zásadě mě nepřestává překvapovat, jak tato jednoduchá schémata na lidi zabírají.

Tento řemeslně slušně natočený a dobře obsazený film je naprosto o ničem. Logika příběhu veškerá žádná, motivace jednotlivých postav naprosto nejasná. Film působí zajímavě jako prognóza stávající uprchlické krize. Ale to je poněkud málo.

No, je to blbost, no a co? V zásadě mi vadilo pouze to, že tam nebylo víc Rocka. Jinak film nabízí přesně to, co slibuje. I filmů, u který se dá vypnout mozek, je třeba. Je sice pravda, že v současné nabídce ty vypínací filmy poněkud převažují, ale to je na jinou debatu.

Jako samostatný film celkem OK, až na to, že to trochu vykrádá Terminátora a Matrix. Jakou součást série to moc nedává smysl. V zásadě je divák postaven před následující otázku: postavy znáš, ale na to, co se dělo v předchozích dílech, víceméně zapomeň, začínáme znova a budeme si to dělat, jak se nám to hodí. Buď na tu hru přistoupíš nebo ne. Jakože máme ty postavy rádi a chceme se u toho bavit. Takže na to přistupujeme. Ale nemáme z toho úplně nejlepší pocity.