Repulsion

Ti Psohlavci jsou docela blbý film. Jelikož od začátku víte, jak to dopadne, nedozvíte se vůbec nic zajímavého. Přitom samozřejmě existuje mnoho způsobů, jak i známý příběh něčím ozvláštnit, aby byl důvod se na něj podívat. Tady se o to nikdo ani nepokusil. Mimochodem Jiráskova předloha je strašná. Je to jedna z mála knih, které jsem nedočetl. A to jinak dokážu přečíst ledacos.

Výkony dětský herců jsou zajímavé. Jinak je to ale velmi podivný film. Totiž ti dětští hrdinové se chovají naprosto zvláštním způsobem. Tak se děti běžně nechovají. Takže je tady vytvořena naprosto umělá zápletka, kdy děti neustále lžou, konspirují, ale drží při sobě, i když se v některých kamarádech dočasně zklamou. Mezi dětmi to ve skutečnosti funguje úplně jinak. Jedině, co mě na tom filmu zaujalo, bylo, jak tam rodiče, kteří jsou v zásadě starostlivými a milujícími rodiči, nenaslouchají svým dětem. To si pamatuju. Tak to bylo a možná i dost často je. Nejvíc je to patrné ve scéně, kdy se malý Burda už chce otci svěřit, ale ten mu vezme vítr z plachet. Takže za mě je to spíš než apel na děti apel na rodiče: berte své děti od malička jako partnery. Naslouchejte jim a dávejte prostor pro vyjádření. Jo, a taková stužka vzorného žáka, to by byla záminka pro šikanu jako stvořená.

Tento film by se dal dobře hodnotit jako odpad. Je to takové těžké rozhodování. Na jednu stranu je opravdu ohavná propaganda. Oslava pohraničníků a jejich psů, kteří na hranicích vraždili české i jiné občany (Hartmuth Tautz), kteří chtěli za svobodou. Ale je zde i ta lidská linie příběhu, která komplikuje. Můžeme k tomu přistupovat tak, že právě ta lidská linie je to nejhorší, protože tu odpornou propagandu činí stravitelnější. Nebo tomu můžeme dát dvě hvězdy. Tak já jsem dal ty dvě hvězdy, ale nejsem o tom úplně přesvědčený. Možná je to opravdu odpad.

Vlasta Burian je zde docela ve formě. Hana Vítová bohužel moc ne. Sovák s Hrušínským ano, Filipovský také, Aleně Vránové to pořád ještě moc sluší. Ideologický nátěr je zde poměrně slabý. Nepochodují zde svazáci v modrých košilích, nepořádají se zanícené schůze strany, neúderničí se, nezpívají častušky, nehoní se třídní nepřátelé. S určitého pohledu lze film chápat i jako antiideologický. Totiž ve filmech z předešlých let by se takový pan Čáp se zlou potázal, neboť by byl označen za nebezpečného individualistu, které by mohlo zachránit pouze pár nočních šicht někde v dole s partou uvědomělých havířů.

Naprosto vynikající. Agitační obsah – všeobecná branná připravenost – lze tolerovat. Ostatně je to téma, které je v době, kdy píšu tento komentář, v Česku už zase aktuální. Královsky jsem se bavil. Mission Impossible meets Návštěvníci.

Detektivka se zpočátku rozvíjí zajímavě, ale jak už napsali jiní, nakonec z toho zůstává jen klasická kostra napěchovaná ideologií. Nicméně postava Rudolda Hrušínského mě zaujala tím, že jsem u ní měl pocit, jako by do ní tu a tam probleskovalo naladění do Švejka.

Samozřejmě typický socialistický „špionážní“ film, ve kterém uvědomělí soudruzi, politruci a estebáci bojovali proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Postava Šubrta je ale opravdu zajímavá. Je docela zvláštní a zajímavé, že se do takového filmu dostala poměrně ostrá kritika formálního komoušského žargonu. Nebylo to totiž nic platné. Z „vybraných statí a projevů“ psaných tímto žargonem jsme psali referáty ještě v osmdesátých letech. Žargon se ve skvělé formě udržel až do roku 1989 ba přežívá i po něm.

Nacházím pozitiva u řady filmů z 50. let, ale u tohoto nikoliv. Toto není nic než poměrně zručně natočená štvavá propaganda. Tentokrát nikoliv pouze proti „kulakům“, ale také proti sociálním demokratům, kteří jsou zde líčeni vesměs jako nacističtí kolaboranti. Je to skrytá obhajoba politických procesů.

I přes tu strašnou ideologičnost by to bylo na tři hvězdy, ale dávám 4 za „historickou hodnotu“. Tyto filmy zaměřené na folklór, pravda, nevznikaly náhodně. Byla to součást ideologické kampaně, kdy se protěžoval folklór a omezoval vliv „buržoazní hudby“, kterou byl tehdy především jazz a později rock'n'roll a rock (např. 17. října 1957 zasáhla policie proti mládeži, která pořádala rock'n'rollovou zábavu ve vinárně Mánes a bylo zatčeno 105 lidí. V následném soudním procesu pak padaly několikaměsíční nepodmíněné tresty. I přesto má tento film své kouzlo.

Je to pěkný film, i když historicky nejspíš nepříliš přesný neboť o Janského životě se toho ví málo. Také význam jeho objevu nebyl kdovíjaký, protože sám Janský se mu příliš nevěnoval. Krevní skupiny objevili nezávisle na Janském také další vědci (Karl Ladnsteiner za to dostal Nobelovu cenu). Janský byl sice první, nicméně na systém krevních skupin by se přišlo i bez něj. Ten výzkum prostě už ve světě probíhal. Film lze tedy spíše než za film životopisný považovat za alegorii o tom, jak to má nadaný člověk těžké v prostředí, které ovládáno průměrnými lidmi. Je to takový předskokan Formanova Amadea, který rovněž nepodává pravdivé svědectví o Mozartovi a Salierim (Salieri je zde prezentován bezohledným a cynickým kariéristou Regentem). Některé scény filmu balancují na hranici dramatičnosti a kýče (zastřelení Kozdery, zatčení Papíka, když shání lék apod.). Nicméně výsledný dojem z filmu je velmi dobrý.