nancylott

Spin-off je lepší verzí původní Buffy (tedy až na poslední řadu, ta mě velmi zklamala) a je určena pro trochu starší publikum, s příjemně tíživou atmosférou. Co musím ocenit, je, že všech pět řad propojuje jeden úhlavní nepřítel a každá řada je též dějově spojena, takže nejsme v každém díle zahlceni oddělenými případy (ale ani tomu se nedá pochopitelně vyhnout). Nesnesitelnou postavou byl pro mě Connor a příšerně mě štvalo, co udělali z Cordy, přestože bez těchto pojítek by to byla jen další vyvražďovačka upírů. Vlastně těch momentů mě štvalo víc, a to vč. odchodu některých postav, zároveň jsem vděčná za seriály, kde se nebojí někoho odkráglovat. Závěr celého seriálu, ač otevřený, tak výborný... Dokonale vystihuje podstatu zla, proti němuž protagonisté bojují.

Výborně natočený a poutavě vyprávěný příběh založený na skutečných událostech, možná ale až moc vyžehlený. Do role Turinga nemohl být vybrán snad lepší herec. Akorát mi trochu vadilo, že svým hereckým výkonem až moc připomíná Sherlocka, z čehož jsem se v průběhu filmu jen těžko vymaňovala.

Upřímne nechápu, jak mohl být tento film oceněn jako nejlepší hororový snímek roku, ještě se mi nestalo, abychom se u filmu celou dobu smáli - celý scénář je totiž postaven na vyhrocených a už tak dost nereálných situacích a klišé, hlavní postavy se ve všech možných ohledech chovají nelogicky, jako by chtěli udělat vše pro to, aby to nepřežili, irituje mě všudypřítomná hysterie hlavní hrdinky. Záporáci v podobě dětí jsou potenciálně zajímavým prvkem, ale to, co scénáristi předvedli zde, je neskutečná parodie. Konec je směšným vyvrcholením. Za jediné pozitivum považuju prostředí lesa, kde se děj z větší části odehrává.

Paralelní děj a otázka, kterou si za život položí asi každý z nás, "Coby, kdyby", jsou dva aspekty, díky nimž si mě film získal. V první polovině se to tváří nalajnovaně a předvídatelně (celou dobu sledování jsem nadávala na černobílé vidění obou příběhů), proto mě závěr příjemně překvapil. Hvězdičku ubírám právě za to, že me ten můj předpoklad během filmu rušil.

Cestování časem je mým nejoblíbenějším námětem. Málokdy se ale podaří překonat časový paradox. Ani tomuhle filmu se nepodařilo se tomuto paradoxu vyhnout (a přitom by se dal alespoň minimalizovat drobnou úpravou! Jak se drželi při zemi, tak to tím náhlým vzhletem, který onen paradox vytvořil, zkazili.), ale jsem ochotná to scénáristovi odpustit, protože jinak je film naprostým skvostem. Styl vyprávění se vymyká běžnému rámci, na který je divák zvyklý, zvědavost roste během celého filmu a lhala bych, kdybych napsala, že jsem věděla, jak to skončí. Nevěděla. A to mám na příbězích ráda, protože, co si budeme namlouvat, překvapit v dnešní době není jednoduché.

Film se nese ve zvláštní thrillerové atmosféře, která je citelná od samého začátku, ale postupně graduje. Zprvu ke stalkerovi terorizujícímu manželský pár cítíte antipatie, ale díky pozvolnému dávkování informací se vaše pocity mění. A to značně. Promyšlený scénář, založený na psychologické hře, nečekané zvraty, napětí během celého filmu a otevřený konec, který byl sladkou třešničkou na dortu. Jít do kina na Dárek byl výborný nápad už jen proto, že se jednalo o jediný film, u kterého jsem vykřikla (a zdaleka nebyla sama) a rozhodně ne pro nějaké krvavé scény, kterých bylo v jiných filmech natočeno přehrše.