lover

Film předkládá zajímavé fikční socio-politické universum, které je sice protikapitalisticky laděné jako jiné kapitalistické produkty (kapitalismus geniálně umí finančně vytěžit kritiku sebe sama) a la Elyseum, Vyměřený čas nebo třetí Temný rytíř, ale narozdíl od nich celkové poltické vyznění nijak nerelativizuje a prezentuje je jako fakt natolik samozřejmý, že se věšina kritiků a komentářů zabývá jen "estetickými" měřítky díla. Skutečným kladným hrdinou filmu je "neviděný" Viktor Manhaim, který ohrožuje bankovní systémy euro-amerického světa (stál údajně za zhroucením bankovního sektoru na Islandu před 6 lety), které sice nejsou nijak hodnoceny, ale divákovi naskočí asociace ke skutečnému světu, kde je tomuto finančnímu odvětví kladena za vinu současná krize. Nikým nereprezentovaná vrstva vyvolených z tohoto (zřejmě) prohnilého bankovního systému těží a proto Manhaima (jehož motivace nejsou objasněny) umístí do ilegální a soukromé(!) věznice, z níž není úniku. Tato postava, která nese ideologii (a jistou "enigmatickou" genialitu - byť ji hraje Schwarzenegger) je doplněna o postavu jiného génia (byť zahraného Stallonem), která svými analytickými myšlenkovými dovednostmi dokáže kriticky zkoumat a testovat systémy (jiné lidské produkty - zde metaforicky reprezentované věznicemi). Společně pak zvítězí nad fundementálně pojatým soukromým vlastnictvím a posléze zřejmě posléze i nad celým ekonomickým systémem. Třešničkou je, že by ničeho nedokázali bez pomoci muslima (dalšího symbolu ohrožujícího naší západní civilizaci), který se pro jejich úspěch dokáže obětovat. Zní to asi legračně, ale tak to v tom filmu je:)

Tento film je na tom s logikou asi jako Gremlins. Naštěstí je i podobně zábavný. Filmové efekty fungují jako "efekty", v nichž opice ladně poskakují v člověku nedostupných prostorech jako Spider Man a ne aby se nám snažili vemluvit zdání reality, paradoxně pak opice působí daleko autentičtěji. Tady to ještě šlo, ale obávám se, že až se v příštím podobném sci-fi objeví myšlenka, že nějaká nelidská rasa (a la Avatar) má větší právo na život než lidstvo, půjde už o otravné klišé. Podobně jako Abramsův Star Trek nebo loňští Predators fungují "opice" pro znalce předchozích filmů opičího cyklu jako rozhovor mezi těmito tituly. Tady nejde o to, že se ve filmu objeví jeden nebo dva odkazy, kterými se ocituje předchůdce. Tyto filmy jsou citacemi a variacemi doslova prosyceny a fungují v druhém plánu jako svébytné "metaremaky". Jsem v tomto ohledu zvědav na Barbara Conana.

Jedna z nejzdařilejších komedií posledních let. Petr Marek vzal to nejlepší z Chytilové a Formana a k tomu přidal vlastní "esenci" v podobě dokonalého využití hereckých osobností Láhorsoundystému (nechybí ani imlicitní nenucený společenský "přesah"). Zážitek a jisté napětí pramení právě z hereckého uchopení, v němž se střetává realistické iluzivní hraní s celkovou "nedokonlostí" celku včetně oněch hereckých výkonů. Film působí v porovnání s "profesionálními" českými filmy neuvěřitelně svěže.