Grogan

No pro mě jde o poměrně slabou epizodu, kde se více než vraždy řeší jakési nadpřirozené schopnosti různých občanů Midsomeru nebo o pokusy, jak podobné schopnosti vyvolat - kdyby šlo o zápletku, kdy se tím nějak kryje vrahův motiv nebo něco podobného, tak proč ne, ale tady je jedna ze závěrečných scén, kdy jedna postava předvádí své nadpřirozené schopnosti před svědky, což zanechalo dost podivný dojem, co nám tím chtěl autor vlastně říci.

Vcelku slušná epizoda, kde hlavní dějová linie o postupu Ori do naší galaxie je slušně zpracovaná, průzkum nepřátelské lodi trochu připomíná staré časy, kdy jsme poprvé zkoumali lodě Goa'uldů, Vala je tu jako v jedné z mála epizod docela snesitelná a dokonce i smysluplně komunikuje s Danielem, Mitchell tu není za klišovitého hrdinu nebo zbytečně necituje události z prvních 8. řad, ale je tu pro změnu za sympaťáka, plán Jaffů na útok na Ori je alespoň nějaká taktika, když Země spoléhá jen na nalezení jakési magické superzbraně. Jaffský velitel je slušně zahrán, ale na začátku působí docela rozumně, aby z něj na konci udělali naprostého maniaka posedlého mocí, to se nepovedlo. Jsou tady ale věci, které epizodu kazí - hlavně arogantní poza Landryho, který se tam tváří, jakoby porážka Goa'uldů a Replikátorů byla kompletně jeho zásluha, s Bra'tacem zachází jako s poslíčkem (taková role je pro Bra'taca zbytečná a ponižující, to snad aby tam radši nebyl), pár nelogičností (jak se Jaffové naučili nastavit tu zbraň na Dakaře? a jak to, že ji nezničili, jak bylo domluveno, to si to SGC nepohlídalo?) a pak mě vyloženě vytočil ten závěr, kdy se dozvíme, že Jonasovu planetu dobyli Ori, ale o něm nepadne jediné slovo. Je tedy živý nebo mrtvý? - jako u Chekova se to nikdy nedozvíme. Tady to mrzí o to víc, že Jonas patřil mezi hlavní postavy (navzdory tomu, jak moc by na to někteří lidé rádi zapomněli).

Nejslabší opening v historii seriálu. Minulý díl měl své chyby, ale ten závěr, kdy Ori totálně rozsekali veškerou dostupnou obranu galaxie, měl značnou působivost, kterou tohle pokračování spláchlo do záchodu. Lidí zde umře nespočet, ale nikdo to neřeší (co ten ruský důstojník, kterého jsme znali už od 5. série? nikdy jsme se nedozvěděli, zda zemřel či ne a pokud ano, tak to nikoho netrápí), zato zde sledujeme sérii zázračných zachránění členů SG-1, Bra'taca, kterému rapidně klesne IQ a chce se obětovat při pokusu zničit loď nepřítele, i když je mu jasně řečeno, že kvůli štítům je pravděpodobnost, že něčeho dosáhne, velice mizivá, Landryho, který uprostřed krize nemá nic lepšího na práci než nadávat na politiky (kteří alespoň navrhují nějaké řešení krize, on sám nemá nic), klišé v podobě dítěte, které povede Ori do války (jaká náhoda, že patří Vale, holt jsme museli nějak tuhle postavu přivést zpět do seriálu, i když to odporuje veškeré logice), po bůhvíkolikáté mučeného Teal'ca, přechytralého Mitchella, který se chová jako by šéfoval pozemské lodi místo Emersona nebo nám předvádí, že zná Bra'taca lépe než zbytek hlavních hrdinů (kteří ho znají jen 9 let, Teal'c ještě o mnoho let víc), zuřivé přehrávání Shankse a jeho cool interakci s Valou, Sam jako pouhou dámu ve nesnázích, z bojů tu skoro nic nevidíme.... Něco málo pozitivního by se našlo, ale nějak nemám chuť to hledat. Jedno se musí nechat (a proto 1 hvězda), i přes klišovitost motivu dítěte-ničitele jsou jednotlivé verze Adrii slušně zahrány.

Tohle je vlastně poslední epizoda staré verze Hvězdné brány (Mobeius je spíš taková extra epizoda na závěr bez hlubší důležitosti a 9+10. sérii beru už spíš jako nový seriál související s tím starým spíše volně) a jde o povedený konec. Co zmíním hned na úvod, tak je to fakt, že v televizi vždy dávají jen ořezanou verzi epizody, v originále pak má zhruba 20 minut navíc a dává epizodě větší hloubku. Jde hlavně o linii s Teal'cem, který konečně dosáhl svého snu o svobodných Jaffech a řeší otázku, co dál - svoboda je jen první krok na dlouhé cestě, navíc musí řešit i opuštění Tau'ri, což pro něj není lehké, když si zde po 8 letech vybudoval pouta. Tahle linie je v televizi ořezaná téměř na minimum, jen díky tématice zbraně na Dakaře se Teal'c a Bra'tac v ději trochu objeví. Linie s Anubisem v povzneseném bufetu je taky zajímavě pojata a George Dzunda alá slizký prodavač aut, který si rád vypije šálek kávy, než vyrazí zničit galaxii, je naprosto excelentní, Oma mi tu poprvé přišla zajímavá a dokonce mi jí bylo líto, udělala vážnou chybu, ale opravdu si proto zasloužila věčný boj s Anubisem? I Daniel tu byl dobrý, i když některé scény Shanks zase trochu přehrával. Celé to odhalení historie Oma/Daniel/Anubis bylo zajímavé - ten původ Anubise dokázal vylepšit jeho klišovitého záporáka už na konci 6. řady, pak ale tahle linie zase trochu padla do zapomnění, tak dobře, že se k ní ještě vrátili. Nejslabším článkem epizody je řešení osobního vztahu Jacka a Sam - a to říkám jako někdo, kdo se považuje trochu za shippera. I tady jsou dobré prvky - smrt Jacoba je emocionálně hodně působivá, Kerry působí jako sympatický charakter, který by mohl dostat v seriálu více prostoru a chemie mezi RDA a Amandou je skvělá jako vždy. Pete je tu ale napsán po většinu času jako nechápavý idiot (jen na konci to trochu spravili jeho vcelku klidnou reakce na rozchod) a hlavně mi vadí, že se tu jejich vztah nijak nevyřeší - ta možnost řešení se jen nahodí (Sam Jacob a Jackovi Kerry) a na konci z toho nic není. Tak buď je konečně dát dohromady nebo to definitivně skončit, ale ne tohle nic. Jinak finální společné rybaření na Jackově chatě je skvělý konec pro původní tým - nepřátelé jsou poraženi, členové SG-1 se asi rozprchnou na různé strany, ale pouta mezi nimi zůstanou.

Hodně krvavá epizoda, kde i na Midsomer zemře velké množství lidí, navíc i pěkně drsnými způsoby (skříň plná chlastu), navíc tady netypicky máme hned několik vrahů a během jednotlivých scén sledujeme dění, které patří k plánu jednoho a pak i druhého vraha, což při prvním zhlédnutí je docela překvapení, při opakovaném to beru jako docela originální nápad a musím uznat, že se v tom autoři nakonec nezamotali a rozpletli ten případ logicky. Mimochodem ta otrava houbami byla jedním z důvodů, proč se mi v dětství znechutily, vždycky jsem si vzpomněl na toho chlápka, kterého sice na plátně nebylo vidět umřít, ale mě bohatě stačilo to vědomí, že snědl pár hub a pak se už nedalo nic dělat, jen pomalu a bolestivě umírat.

Solidní a sexy vražedkyně, u které mi ani tolik nevadilo ukázání její osobní roviny, alespoň to trochu propracovalo její charakter, což u columbovských vrahů nebývá zvykem (obvykle jsou to lidi, kteří jen tak bez zaváhání spáchají vraždu a nemají s tím problém), i když možná toho nemuselo být až tolik. Velmi povedená epizoda, za což veškeré zásluhy patří výborné Trish Van Devere. Nicméně mým obvyklým hlavním problémem s dílem je to samé, co zmiňuje v komentáři Allen. Ještě než se Columbo vůbec dopracuje k nějakému motivu, možná ještě předtím než ji vůbec potká, ji hned má přečtenou jako vražedkyni (jak si jinak vysvětlit scénu, kdy ji hned při prvním setkání požádá o rekonstrukci průběhu vraždy, kde hraje vražedkyni nebo jak hned vyzvídá "takže slečna Freestonová umí s tím vším promítacím zařízením zacházet, že?" při hovoru s promítačem), i když není jasné proč. Columbo si rád usnadňuje vyšetřování různými berličkami, aby se nemusel moc namáhat, takže hned vyloučí možnost cizího vraha (to vodítko s brýlemi je pěkně slabé, bylo pozdě večer, tak proč by nemohl Mark usnout s brýlemi dole a nestačit si je nasadit při příchodu vraha? - naprosto logická úvaha, jenže kdyby se vzala v potaz, tak by se poručík musel namáhat zapnout mozek a vést pořádné vyšetřování) a že by zajímal o další lidi ze studia? Ani náhodou. Přitom proč by ho z nějakého důvodu neměl motiv zabít třeba ten producent v podání Patricka O'Neilla (vraha už v sérii jednou hrál)? Ano, ten asi motiv neměl, ale Columbo se ani nenamáhá to nějak zkoumat. Plus v tomhle dílu mi na něm kromě těchhle obvyklých manýrů vadilo i jeho místy dětinské chování. Zkrátka a stručně řečeno, Columbo pro mě není pořádný detektiv - na rozdíl od Barnabyho nebo Poirota se nenamáhá s poctivou policejní prací, nepřirozeně jde vždy po správné osobě a nikdy nemá pochyby, zda nemůže být vrahem někdo jiný. To po tolika případech působí dojmem, že vraha zná jen proto, protože si přečetl scénář epizody. Zato výše zmínění pánové se opravdu musí namáhat, projít plno podezřelých a falešných stop, než spadne klec nad pravým vrahem. Jinak ten konec, škoda že, že ten její komentář "budu bojovat" nebyl pojat tak, že se odmítne přiznat a pozve si právníka - jakpak by ty Columbovy dedukce asi uspěly bez obligátního přiznání viníka? Nejspíš špatně, takže se nedivím, že si na to autoři nikdy netroufli. Ale tak strašně rád bych to alespoň v jedné epizodě viděl....

Tahle epizoda je už dnes pomalu zjevení, těžko uvěřit, kolik vody uplynulo od první epizody seriálu a jak se seriál proměnil. Každopádně jde o poctivou anglickou detektivku plnou falešných stop a vodítek s mnoha podezřelými. Pátrací duo Barnaby a Troy měli už začátku perfektní souhru, i když jsem měl rád i Jonese, tak Troye jsem měl přece jen trochu více v oblibě (a dnes už by mu ty politicky nekorektní narážky na gaye jen tak neprošly). Jen jedné nelogičnosti jsem si všiml, bylo vysvětleno, jak to vraždící duo vědělo, že se ta švagrová pokusí zabít tu ženu ten den při lovu? Celé to vyznělo, že to museli vědět a naplánovali si díky tomu vlastní vraždu, ale u té švagrové šlo o náhlý nápad, ne předem promyšlený čin, ne? Stejně ale musím dát 5 hvězd, stylový začátek výborné kriminální série.

Výborná epizoda, kde Robert Culp hraje nejlepšího záporáka ze svých 3 vystoupení v seriálu, rovnocenného protivníka, který se nenechá jen tak rozhodit. Samotná tématika podprahových záběrů je velmi zajímavá (i když ve skutečnosti to takhle jednoduše nefunguje). Dal bych i 5 hvězdiček, ale pár námitek mám. Jednak motiv mi není úplně jasný -  Norris chtěl ukončit spolupráci s Kepplerem, ano, ale ten na něj přece měl nějakou páku, tak proč hned vraždit? Navíc Columbo ten motiv Kepplera pro vraždu nijak nezkoumá, i když na první pohled žádný neexistuje (v jedné scéně je to i řečeno) a tradičně se na něj nalepí od první vteřiny. A ten konec byl možná efektivní, ale kdyby si Keppler zachoval svou inteligenci ze zbytku dílu, tak jediné, co by bylo třeba udělat, je poukázat na to, že mu Columbo bez povolení čmuchal v kanceláři a i kdyby tam něco našel, tak takhle získaný důkaz se u soudu nedá použít. Sbohem a šáteček, poručíku....

Je fakt, že záporák v tomhle dílu neměl svou vraždu moc promakanou, ale i tak mi přijde hodně úsměvné, jak Columbo hned neomylně nastoupí na jeho stopu. Z prstu si vycucá fakt, že půjde o milostný motiv (vždycky mě dostává, jak v některých detektivkách detektivové dělají, jakoby pro danou vraždu přicházel v úvahu jediný motiv - prověřil Columbo třeba příbuzné oběti, přátele mimo orchestr, náhodné známé? Kdepak, všechny jeho výslechy jsou směrovány k tajemnému milenci). A pak ten orchestr, kolik měl členů? Jistě dost, aby bylo tajemného milence z koho vybírat (i když uvěříme teorii, že milenec nemohl pocházet z okruhu mimo orchestr). Jenže Columbo zase hned nějak ví, že to mohl být jedině dirigent. Hrozně mě pobavila scénka, kdy vede Columbo sousedku zavražděné k mužům v orchestru a čumí jako puk, když neoznačí našeho "jasného" pachatele. A co se týče důkazů, šikovný právník by jistě našel nějaký způsob, jak tu chybějící květinu vysvětlit (možná trochu kostrbatě, ale určitě ne víc kostrbatě než to provádí tak v polovině dílů Columbo). Jinak na něj nic neměl, snad až na ten tachometr u auta, který ale taky není žádným jednoznačným důkazem. Záporák byl imho tak průměrný, poručík měl výrazně lepší, ale i výrazně horší soupeře. Vedlejší linie se psem Psem mě docela pobavila.

Jedna z epizod 3. série, která ukázala strmý úpadek seriálu, jeho odklonění od původního konceptu CSI a přiblížení béčkovým seriálům. Kriminalistickým metodám je tu věnováno minimum prostoru, zato zde máme dramatické záchrany lidí při bankovní loupeži, při tsunami, v budově, která má každým okamžikem vybuchnout... Taky tu máme stereotypního záporáka, který je odhalen během prvních deseti minut a pak už jen zbývá nashánět co nejvíc důkazů, takže jakýkoliv prvek překvapení zde zcela chybí (až na to, kolik bezvýznamných poskoků k loupeži má). A Horacio a ty jeho dramatické postoje mi už lezou krkem, je to v podstatě takový rádoby Walker, jen neumí kop z otočky, jenže z Chucka alespoň šel respekt, že kdyby dal ránu, tak se protivník už nezvedne, Horacio v saku má jen plnou hubu planých siláckých řečí ("já vás dostanu") a působí dojmem, že při rvačce by s ním kdekdo vymetl podlahu. A ten konec, jak za doprovodu dramatické hudby dojíždí v čele flotily zatknout záporáka, tak by si člověk přál, aby ten záporák rychle vytáhl zbraň a střelil mu jednu mezi oči. Za takový originální prvek bych dal 5 hvězd, takhle musím dát odpad. Na co tam mimochodem byla ta linie s tvrdohlavým dědou nového kriminalisty Wolfa? Jestli to měl být způsob, jak nás sblížit s novou postavou, tak u mě to krutě nevyšlo....