Recenze (1 039)
San Pietro (1945)
Nejen zcela evidentně "hraný" dokument, ale bohužel i dost nezáživný. Být to nuda umělecký záměr, jako tomu bylo v Mariňákovi Sama Mendese, chápal bych, zde je to ale spíše dáno bezradností jinak skvělého Johna Hustona...
Řím, otevřené město (1945)
Film, který svou náladou a pojetím odpovídá době uvedení a ideologickému smýšlení jeho tvůrců. Hrdinové i zbabělci jsou patřičně zveličeny a útrapy války podtrhovány s kritickou obžalobou nacismu... z dnešního pohledu ale i dost zkreslující (a co všichni ti Mussoliniho přívrženci?) a vypočítavé...
Kráska a zvíře (1946)
Několik vizuálně krásných scén, skvělé dekorace i masky, skvěle napsané dialogy... ale přesto i lehce povrchní a hlavně nepříjemně rozvláčné. Cocteau byl nepochybně muž mnoha talentů, ale zde je jeho režie dost nejistá.
Spoorloos (1988)
Studie chladnokrevnosti a patologické zvědavosti jednoho univerzitního profesora. Perfektně natočené, dramaticky vystavěné a jen sotva zapomenutelné.
Scanners (1981)
Paráda. Výborný nápad, chytrý scénář a parádní zpracování se záporákem, který odkoukal grimasy u Jacka Nicholsona. Co si přát více? Cronenberg ve skvělé formě.
Rabid (1977)
Už v tomhle filmu Cronenberg naznačuje, že není "jedním z davu" hororových režisérů, ale přesto je to ještě pozvolný rozjezd k mnoha přelomovým dílům, které přišly později. Atmosféra a "úchylnost" je přesto na velmi slušné úrovni.
Mildred Pierceová (1945)
Chvílemi nemilosrdně cynické drama, které strhává masku o obětavosti matky. Mildred je svou posedlostí zavděčit se místy nesnesitelná, ale vzhledem k její povaze je to přirozené. Joan Crawfordová předvádí úžasný výkon za který byla po právu odměněna Oscarem.
Nadějné vyhlídky (1946)
Perfektní zpracování literární klasiky. Lean opravdu s citem vystihl přeměnu ostýchavého Pipa v snobského a vydržovaného džentlemena. Nádherná výprava, skvělí herci a svědomitý přepis dělají z filmu pomyslný vzor pro ostatní adaptátory.
Otázka života a smrti (1946)
Velmi příjemný film. Zženštilý Niven mi byl občas protivný a Hunterová není zrovna královna krásy, ale zásluhou skvělé nadsázky a humoru (a Rogera Liveseye) jsem se nakonec většinu filmu bavil. Střídání techicoloru a čb filmu bylo velmi příjemné a pomáhalo navozovat atmosféru země i nebe.
Ztracený víkend (1945)
Wilderův poměrně ostrý pohled na problémy alkoholismu. Příjemná změna vidět po řadě snímků, kde se dialogy mezi postavami odehrávají zásadně s cigaretou či sklenkou drinku v ruce a opilci jsou jen šašci, jak může závislost člověka donutit klesnout až na dno. V rámci Hollywoodu určitě průlomové dílo, za kterým následovaly další podrobné sondy do lidské duše, ať už v žánru noiru nebo psychologického filmu.