prkalil

Takhle přesvědčivě se těšit na Santu jsem ještě nikoho neviděla!

Jako zavilá HP-milka samozřejmě nemůžu dát méně. I když připouštím, že film nesahá knize příliš nad kotníky. Ale kniha by těch hvězdiček ode mě obdržela deset, takže moje hodnocení je vlastně vlažnej průměr... Opravdu potěšující pro mě byla bomba hnojůvka (hádejte, kde?) a tanec Harryho s Hermionou na Nick Caveovu píseň. Někteří diváci kolem mě se teda smáli, já ale měla pocity silně opačné. Jinak - obecně - filmy o HP jsou takovým milým pokusem o obrazovou ilustraci knih. Pro ty, kdo neumějí číst = dobrá volba.

Všimli jste si někdo, že tady zazněla hudba (a bohužel jsem si v titulcích nevšimla jejího autora), která byla použita v seriálu Nemocnice na kraji města?!

"Vždycky jsem si přál mít kluka, takového, jako vy... tak si u vás aspoň srdce ohřeju..." - to pan domácí Jindřich Plachta šel ke svým nájemníkům, dvěma mladým malířům, vybírat činži (aby to nestihla dříve jeho žena Filoména). A to bylo hned na začátku filmu - když pak ti dva (Pešek & Pivec) zapějou "píseň předojemnou a pohnutlivou", chtěl by je mít v příbuzenstvu určitě každý z vašnostů či jemnostpaní/slečen diváků!

Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá - ještě jednou to samý hned znova!

Já vím, že je zcela zbytečné cokoli dodávat. Možná, kromě všech ostatních našich géniů, kteří v tomto díle mají prsty, jenom znovu připomenu autora úchvatné hudby Zdeňka Lišku. A nevěřila bych, že si teprve dnes, když jsem film viděla asi po osmistédevadesátépáté, poprvé všimnu malého gagu-drobničky-perličky - řadového předávání/přebírání dalekohledů na lodi, která nám naše hrdiny, když skočí z útesu do moře, vezme na palubu.

Zamrzlá Něva - a na ní bruslící nádherná Arwen Undómiel.

Myslela jsem si, že to z povinnosti přetrpím, abych neměla mezeru ve vzdělání - a v tom asi spočívá ta trampolína, na který jsem chvílema skákala, chvílema seděla a zírala s otevřenou pusou.

Ozdravovna smíchem. A pánové - nezapomeňte - když pomádu na vlasy, tak jedině značku Ferda Fešák!

Tohle mám taky povolený jenom jednou za rok. Datum jsem ustálila před Vánocema - že jako za odměnu, když upeču cukroví. Většinou to ale dopadne tak, že si v kuchyni rozkrámuju mouku, recepty, rum, oříšky, máslo, pivo - a pak všechno nechám, jak to je a jdu se dívat. Na dluh. Ááách jo - kdy už sakra budou ty Vánoce?!!