Necrotongue

Po Vodníkovi jsem čekal alespoň nějaký nárůst kvality, tvůrcům se ale daleko víc líbila možnost návratu ke kořenům a mé hodnocení tomu odpovídá. Pokud šlo o herecké výkony, vypadalo to jako cyklistický závod: v obrovském úniku všem ujížděl Viktor Preiss, marně se ho snažila stíhat osamocená Klára Melíšková, a na tu se zase marně snažil dotáhnout peloton ostatních herců. Příběh byl zoufale neoriginální, tvůrci se navíc rozhodli vrátit k nevalné kvalitě z počátku cyklu a rozhodně mě nepotěšili.

Respekt! Režisér Hřebejk dokázal závěrečným dílem vytvořit z celého cyklu Urobora a vrátil tak "kvalitu" přesně do bodu, ve kterém se začal řešit Případ pro exorcistu. Pitomé dialogy, řešení vyskakující jen tak z temných koutů, návrat ke zjevně přesluhujícím, a tedy zbytečným postavám, no, komu není rady, tomu ucho upadne. Ale alespoň si Jan Hřebejk splnil životní sen, protože si při točení závěrečné chorvatské scény musel připadat jako režisér bondovky, chyběl už jen huňatý bílý kocour.

Ani druhá epizoda mě nedokázala naplnit bezbřehým nadšením. Kdybych sloužil u Policie České republiky, musel bych asi přestat vycházet mezi lidi,abych se nedočkal všeobecného posměchu. Olomoučtí policisté tu fungují v podobném stylu jako legendární Keystone Cops, jo, jo, Olomouc holt není Praha...

Hned první epizoda mě donutila zapřemýšlet, jestli nepovedené díly z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice nespojuje nějaký společný jmenovatel. Obávám se, že jsem ho našel v režisérské židličce, spolupráce Jana Hřebejka a Petra Jarchovského už nějaký čas není zárukou kvality. Nebudu tady zbytečně rozepisovat negativa, protože už to přede mnou udělal BoredSeal a já bych ho jen kopíroval.

Ani v tomto případě ve mně vyšetřovatelé od Nejsvětější trojice nevzbudili žádné nadšení, nešlo taky ale o jasný průser. Příběh nebyl zase až tak špatný, ale chyby, které tvůrčí kolektiv opakuje už od Případu pro exorcistu, se znovu vyskytly i zde, takže jsem nemohl jít s hodnocením výš.

Finální epizoda s oběma předchozími díly neudržela krok, zarazila mě už Průchova důkladná sebekritika, hlavně se ale do děje vrátily nesmyslné záležitosti, o nichž jsem si myslel, že už se jich tvůrci dokázali zbavit. Byla to škoda, protože se první i druhá epizoda držely na celkem slušné úrovni.

Tvůrci tentokrát mé naděje nepohřbili a vyprodukovali vcelku solidní díl, který byl sice místy úsměvný, ale k výrazným stížnostem mě nepřinutil. Příběh se poměrně slušně rozjel, k obvyklým nedostatkům se už nehodlám vracet, takže už jedině pochválím to, že se Kristýna Horová opět zodpovědně zhostila role praporčíka č. 13.

Úvodní díl byl evidentně seznamovací, u postav, které tvůrci představili už dříve, byla vysvětlena jejich případná nová situace. Nešlo o nic úžasného, to je fakt, ale po dřívějších zkušenostech jsem byl za výsledek opravdu rád. Znovu si dovolím tiše doufat v alespoň stejnou kvalitu dalších epizod.

Úvodní epizoda svou kvalitou navázala na předchozí sérii, což mě rychle připravilo o všechny naděje, s dalšími díly ale přece jen přišlo výrazné zlepšení, takže finálním výsledkem je závratné tříhvězdičkové hodnocení. Kromě problémů, které přetrvaly už od Případu pro exorcistu, přibyl katastrofální zvuk, za který by měl zvukař na nějaký čas dostat vlhkou celu, vodu a chleba (okoralý). V průběhu příběhu jsem konečně pochopil, proč se v příběhu vyskytuje postava Kristýny Horové a jsem za to rád.

Tvůrci se ani v závěrečné epizodě mini série nedokázali vyhnout nedostatkům, musel jsem ale uznat, že proti úvodnímu dílu došlo k výraznému zlepšení. Vtipným/ smutným momentem byl pro mě okamžik, kdy si Viktor Vitouš přišel pro věci, a jen tak mezi řečí rozlouskl případ. Ale co už, čekal jsem to horší.