Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (440)

plakát

Utrpení Panny orleánské (1928) 

Tenhle film je jako emocionální dynamit. Co se zdá ze začátku jako malý plamínek, je ve skutečnosti pouhé zapálení rozbušky. Postupem času si začnete uvědomovat sílu filmu, abyste na konci skončili chtě-nechtě rozcupovaní na kousky. Rafinovaná práce s detailem a úhly snímání, neskutečná přesvědčivost hlavní protagonistky a hudba Richarda Einhorna jsou v kombinaci skutečně zdrcující.

plakát

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972) 

...a já se ptám, kde jinde můžete vidět sexuální problémy Itala, který jakoby vypadl z Felliniho 8½? Doktora, jenž se zamiluje do pacientovi ovce? Kde jinde můžete vidět vymítání obřího ženského prsu, či televizní talkshow, ve které je bičován svázaný osmdesátiletý rabín, zatímco jeho žena okusuje v kleče zbytky telecího?!! Tohle může vážně napadnout jen Woodyho Allena.

plakát

Tenkrát v Americe (1984) 

Epos o přátelství (ne vždy oslavný) a prvotřídní gangsterka v jednom. Je fascinující, jak dokázal Leone využít všemožných filmařských postupů k podtržení jednotlivých fází života hlavních protagonistů. Škála barev, délka záběrů, či výborná Morriconeho hudba navozují v divákovi vždy ty správné emoce. Skvěle vyjadřují bezstarostnost a pomíjivost dětství, dravost a idealismus mládí, ztrátu iluzí věku středního a v kontrastu s tím zádumčivost, ale i úlevné oddání se osudu ve stáří.

plakát

Případ pro začínajícího kata (1969) 

Vrány černé, vlci, štíři, ropuchy a netopýři... Stala se nehoda. Přejeli „bílého králíka“. Nezbývá proto nic jiného, než si vzít jeho (pozpátku jdoucí) hodinky a zjistit, jak hluboká králičí nora je. Ačkoliv surrealismus prostupuje tento film skrz na skrz, pravdou zůstává, že skutečnost byla u nás v té době nejspíš ještě surreálnější...

plakát

Černá řada (1979) 

Hlubinný ponor do šílenství zahalen do hávu tak surového thrilleru, že by před ním prchl i Peter Stormare z Farga (a to i uprostřed práce s Buscemim a štěpkovačem). Tahle řada je vážně černá. A pokud v ní někdy prosvitne světélko naděje, nečekejte ulehčení. Světlo zde slouží pouze k jediné věci - aby nám odhalilo jak moc je tma hluboká (i v tomto ohledu se film podobá, jak zde zmiňuje několik uživatelů, Zločinu a trestu). Každopádně před spaním rozhodně nedoporučuji. PS: Ve stoje tleskám Dewaeremu, který zde předvedl jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů, co jsem měl (zatím) možnost vidět.

plakát

Železný kříž (1977) 

Peckinpahova tvorba je zajímavým způsobem rozkročena mezi minulostí a budoucností. Právě na Železném kříži se to dá velmi dobře vysledovat. Technickými postupy, především ultra-rychlým střihem, střídajícím se s efektními zpomalovačkami, předbíhá film dobu bezmála o několik desetiletí. Avšak v rovině narativu se ohlíží zpět. A teď nemám na mysli zasazení příběhu do období 2. světové války. Hlavní postava Steinera, symbol autorových názorů, postojů i životní filosofie, jako by snad ani nebyla z dvacátého století. Je přenesena do válčícího Německa z dob dávno minulých, téměř zapomenutých. A ať již její vidění světa založené na cti a pevném charakteru sdílíte, či je vám proti srsti, stejně ve vás nakonec vzbudí určitý druh obdivu. Jako ostatně vše, co je ve své jedinečnosti vzácné.

plakát

Bláznivý Petříček (1965) 

Godard s námi sdílí nejen existenciální drama zamilovaného intelektuála, jehož hlavě hrozí v tomto zmateném světě vybuchnutí (což se nakonec i stane), ale též nás obohacuje o své bláznivě zábavné filmové experimenty. Belmondo je skvělý, ale v tomto případě hraje prim Pan režisér.

plakát

Brooklynský klub vrahů (1967) 

Koktejl skládající se z Jamese Bonda, Hercula Poirota a Kojaka protřepaný pěkně po německu… Co k tomu dodat? Zatímco u některých bude o zábavu postaráno, jiným se nejspíš udělá nevolno.

plakát

Medium Cool (1969) 

Tematizace objektivu a jeho funkce v kapitalistické společnosti, sociální kritika, rodinné drama a milostný příběh o šviháckém novináři a svobodné matce. Snímek obsahuje mnoho různorodých téma, možná až příliš mnoho, na můj vkus. Roztříštěnost a ne zrovna prvotřídní herecký výkony bohužel trochu kazí pětihvězdičkový potenciál.

plakát

Ifigenie (1977) 

Klasické řecké drama, ve kterém se utkává člověk s osudem (a samozřejmě prohrává). A jelikož je námět Ifigenie poměrně slavný, tvůrci upozaďují napětí (i když to zde také je, zvláště ve scénách s Achillem) a mnohem větší důraz kladou na emocionalitu. Záleží samozřejmě na momentálním rozpoložení, nicméně pro jistotu mějte balíček kapesníčků v pohotovostní poloze.